Hříšní lidé města pražského (1968)
I tady si prosadil, aby tu hrál jeho nejlepší kamarád Lubomír Kostelka. Ten vzpomíná, jak si navzájem půjčovali peníze, ale i svatební šaty. „Ládí mi je bez debaty půjčil, jenže já v té době měřil sto osmdesát centimetrů, ale vážil jsem padesát čtyři kila, takže mi na výšku byly malé, ale na šířku velké. Domluvili jsme se, že si je nechám u krejčího lehce upravit. Ten dobrák krejčí to upravil tak dokonale, že už to Ládínek na sebe nemohl nikdy obléct a mně zůstaly navěky. Mám je dodnes,“ líčí Kostelka.
Jak utopit doktora Mráčka (1968)
Komedie Václava Vorlíčka o vodnících dovolila Menšíkovi ukázat, že se pro tento žánr opravdu narodil. Vzbouřeného vodníka, který se po transfuzi krve stane člověkem, chápal prý jako alegorii na právo člověka být sám sebou.
Arabela (1979)
V Arabele si mimo jiné zahrál s Vlastimilem Brodským. Menšík ho měl moc rád, ale jednou ho nechal trpět. Alena Horáková–Fonová, která uváděla jejich besedu, vzpomíná: „Brodský tenkrát nebyl ve své kůži, opustila ho Jana Brejchová. Navíc hned na začátku spustil, že se Vládi bojí, protože je to gejzír na vyprávění a on ne. Tak ho Menšík, zřejmě v dobrém úmyslu, nechal na scéně samotného, jenže z Brodského opravdu padaly jen holé věty. Musela jsem nakonec Menšíka přivolat a bylo vidět, že Brodskému spadl kámen ze srdce, když besedu zachránil…“
Bohouš (1968)
Na natáčení vzpomínal Jiří Sovák: „ Došlo k tomu, že Bohouš měl nechat chleba, ale on všechny krajíce slupnul. Navrhnul jsem, abychom mu dali celou veku. Bohouš dvakrát tlesknul tlamou a bylo po vece. Až jeden génius přišel na nápad, namočit veku v benzinu. Tak jsme ho zlomili. Jinak bychom to snad točili dodneška,“ smál se Sovák, který si neuměl jiného herce než Menšíka v této roli představit.
Dobří holubi se vracejí (1988)
Svoji poslední filmovou roli si Menšík pod režisérem Dušanem Kleinem pořádně vychutnal. Stárnoucí alkoholik mu prostě sedl. Během natáčení si musel na své astma píchat injekce. O svém zdraví tehdy řekl: „Dovedete si představit, že by někdo jako já mohl být zdravý? Jak by k tomu přišli ti chudáci, co žijou zdravě a střídmě? Vždyť by to nebyla žádná spravedlnost!“ Film dokončil i za cenu zaťatých zubů a překonání sama sebe.
