Před bělehradskou věznicí, do které byl Karadžić převezen, se shromáždily desítky srbských nacionalistů, kteří provolávali slogany jako "Karadžić je hrdina" a "Tadić je zrádce". Několik násilně protestujících demonstrantů bylo zatčeno.
Extrémisté Karadžiće podporují (video ČTK)
Proti Karadžičovu zadržení vystoupil i zástupce opoziční ultranacionalistické Srbské radikální strany Aleksandar Vučić. "Karadžić je srbský hrdina. Jeho zadržení vyvolá silný odpor," prohlásil.
Básník a zločinec
Bývalý bosenskosrbský předák Radovan Karadžić (63) vyrostl v prostředí prosyceném mýty o velikosti a jedinečnosti srbského národa. Když se počátkem 90. let dostal k moci, snažil se své utkvělé a nebezpečné vize o vytvoření velkého Srbska uskutečnit - s jediným cílem: vytvořit etnicky čistý srbský stát v Bosně, který by se sjednotil se Srby ovládanými oblastmi v Chorvatsku a se samotným Srbskem.
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) stíhá Karadžiće od roku 1995 kvůli genocidě, válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, kterých se měl dopustit jako prezident bosenské Republiky Srbské. Za jeho působení v čele tohoto státu (1992 až 1996) zuřila v Bosně a Hercegovině občanská válka, provázená mnoha excesy vůči civilnímu obyvatelstvu, včetně smutně proslulého masakru Muslimů po dobytí enklávy Srebrenica v červenci 1995.
O místě Karadžićova pobytu se v uplynulých letech vášnivě polemizovalo. Skrývat se měl údajně v rodné Černé Hoře, srbské části Bosny, Rusku či dokonce Austrálii.
Kořeny Karadžićova militantního nacionalismu lze najít už v jeho dětství a výchově. Otec Vuk působil za druhé světové války v jednotkách srbských četniků, kteří se v boji proti jiným etnikům a Titovým partyzánům nezastavili ani před kolaborací s německými okupanty.
V duchu otcovy poučky, že "správný Černohorec musí být básníkem nebo zbojníkem", se Karadžić kromě své hlavní profese, psychiatrie, od mládí věnoval také literární tvorbě.
(Více o zatčení Karadžiće čtěte zde.)
