Technologie výroby cementu spočívá v tom, že v cementárně se společně vypaluje vápenec a jíl při teplotách cca 1450°C. Výsledkem je takzvaný slínek, do kterého se po jeho vychladnutí a odležení přidává popílek nebo struska popř. další příměsi. Drcením, mletím a homogenizací těchto surovin vznikne podle druhu přísad buď bílý, nebo šedivý prášek, který po přidání vody v daném poměru a promíchání vytvoří řídkou kaši. Ta důsledkem hydratačních reakcí a procesů velmi tvrdě ztuhne a má vysokou pevnost a soudržnost.

V různých odvětvích stavebnictví se používá mnoho druhů cementu. Jejich složení se liší zvolením použité příměsi a záleží také na mísícím poměru všech surovin, což je velmi důležité pro konkrétní typ stavby.

Cement je základ pro přípravu betonu a neodmyslitelně k sobě patří, ale je i pojivem pro přípravu malty na omítky a zdivo. V podstatě cement má univerzální použití jak pro exteriér, tak pro vnitřní úpravy budov.

Cement je pojmenován podle lomového kamene, který byl starými Římany nazýván „caementa“ a používali ho jako stavební materiál.