Proměnit ovoce ve sladkou lahůdku s dlouhou trvanlivostí uměli už staří Římané. Plody pracně dusili v medu. Objev třtinového cukru v Orientu pak odstartoval zálibu ve vaření džemů a marmelád. Renesanční smetánka za něj neváhala utratit jmění a slavný vizionář Nostradamus o vaření téhle pochoutky dokonce sepsal kuchařský hit. Ale až s nástupem levného řepného cukru a s objevem zavařovacích sklenic a želírovacího pektinu se z něj stala pochutina, jakou známe dnes.
V obchodních řetězcích najdete vícero značek ve větším cenovém rozpětí. Je vyšší cena zárukou vyšší kvality? Nešidí výrobci na ovoci a na hmotnosti? Jak to, že se některé brzy zkazí a jiné vydrží i dlouho po otevření? To a ještě mnohem víc si přečtete už tento pátek.
Co ještě se dozvíte?
Obsahují džemy tolik ovoce, kolik výrobci deklarují?
Přidávají výrobci syntetická barviva a konzervanty?
Našli v laboratoři stopy plísní?
