„Zuzka byla skvělej člověk. Nejhodnější na světě, s obrovskou empatií, s velkým smyslem pro humor a schopností s tím humorem ocenit všechny životní absurdity,“ popisuje Viktorie Mertová s tím, že se Zuzanka neustále smála. Každé jejich nedávné setkání slavné lovkyni podle jejích vlastních slov vylepšilo náladu a udělalo hezčí den.
Bojovala dva roky
Mertová také prozradila, že statečná máma malé holčičky s vážnou nemocí bojovala dva roky. „O tom, co Zuzka dělala v posledních dvou letech poté, co dostala velmi nepříznivou diagnózu, by se dala napsat kniha. Ve zkratce to řeknu tak, že dělala inspirativní věci. Hledala cesty, a kde nebyly, tam je vyšlapala. Našla sílu na to, aby myslela dopředu a dělala odvážný rozhodnutí správný pro ni a pro její nejbližší,“ popisuje.
Zároveň se ale nevyhýbala krokům, které mohly okolí připadat jako naprosté tabu. Zuzanka se se svým osudem smířila natolik, že si pořídila krásnou malovanou rakev a urnu. Do samého konce si také plnila přání, cestovala, zpívala s kytarami a pořádala srazy. Fotografie, kterou Viktorie ke své vzpomínce připojila, pochází právě z jednoho takového třídního minisrazu, který spolužáci uspořádali proto, aby se spolu stihli rozloučit ještě dřív než na pohřbu.
Ačkoli Mertová přiznává, že na patos a dojímání příliš není, u Zuzanky dělá výjimku. „Málokdo za sebou nechá takhle silnej otisk a tolik pozitivních emocí,“ uzavírá svou vzpomínku.
