První ze soch nese název Dar života a představuje kojící matku sedící s dítětem na lavičce. Bronzové dílo váží přibližně 250 kilogramů. Jeho předlohou se stal autorčin prvorozený syn Uri. Na lavičce jsou také vzkazy od lidí z celého světa, které původně napsali do vosku. Druhá socha s názvem Odraz dětství zachycuje jejího syna Erika při hře ve vodě a váží zhruba 30 kilogramů.
Dar života vznikl z osobního slibu sochařky. Když rodila svého prvního syna, prošla si náročným porodem. V nemocnici měla u sebe vosk, ze kterého začala vytvářet první podobu díla. Tehdy si slíbila, že pokud ona i její dítě porod zvládnou ve zdraví, jednou sochu věnuje nemocnici. „Moje socha, každá z nich, je jako jedno z mých dětí,“ svěřila se Vivot. Jejich vznik přirovnává k těhotenství, protože od prvního návrhu až po odlití může trvat přibližně devět měsíců.
Lea Vivot je rodačka z Temenic u Šumperka, žije a tvoří v Kanadě. Její Lavičku nekonečna před podolskou porodnicí inspirovala tragická ztráta osmnáctiměsíčního syna Morise, který jí zemřel v náručí. Lavičky jsou pro její tvorbu typické. „Pro mě je ta lavička jako svět,“ řekla sochařka. Vnímá ji jako místo, které člověka provází celým životem. Předlohou pro nový Dar života byla malá soška, kterou Vivot začala vytvářet z vosku během pobytu v porodnici. Původně na ní kojící matka seděla v houpacím křesle.
Ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě Ladislav Krofta při slavnostním odhalení sochařce poděkoval za dlouholetou spolupráci. „Motiv té kojící ženy a toho batolete si myslím, že je ideální pro naše prostředí,“ řekl. Podle něj je na dílech cenná nejen jejich podoba, ale i myšlenka, kterou do nich sochařka vložila.
