Brána imaginace stála během letošního Signal Festivalu nedaleko Národní technické knihovny v Dejvicích. Přes den fungovala jako socha, po setmění se rozsvítila. „Já spíš teď maluju a dělám sochy, ale vytvořit si takovouhle velkou instalaci byla pro mě obrovská výzva,“ řekl Cais. „Šel jsem prostě do úplně jednoduchých geometrických tvarů, jako je krychle, koule a kruh.“ Instalaci přizpůsobil blízkému ČVUT a technické knihovně.
Přípravy začaly už 23. července na Žofíně. Lidé tam vstupovali do prostoru, ve kterém se pohybovaly světelné body a stovka slov. Každý si vybral deset výrazů, které pro něj něco znamenají. Jejich výběr pak Cais využil při tvorbě projekce. „Vyhrála to láska. Ta byla řečena asi 48krát, to je skoro půlka. A pak to byla svoboda a komunikace, což jsou tři hodnoty, které mám pocit, že jsou takový pilíře života.“ Ve výběru se objevovala také slova jako naděje nebo voda.
Ke štěstí stačí málo
V instalaci se objevil také citát buddhistického učitele Chögyama Trungpy Rinpočheho o návratu do bodu nula. „Nechci, aby to působilo jako přehnaně ezo, ale v podstatě ta dematerializace je v dnešním světě mimořádně důležitá,“ vysvětlil Cais, který se v posledních letech zajímá o spiritualitu. „Máme tendenci hromadit a když pak zjistíte, kolik věcí opravdu skutečně potřebujete k tomu, aby člověk byl uspokojený, tak je to fakt málo. Asi to není úplně ta nula, ale tak symbolicky.“
Hudbu Cais nikdy nestudoval, na rozdíl od výtvarného umění. Obojí ho bavilo už jako dítě. „Moje cesta je těmi lety lemovaná dvěma stranama, tím vizuálním uměním a hudebním, který furt beru jako takovýho koníčka.“ Pro Bránu imaginace si sám vytvořil hudební doprovod. S obrazovou částí mu pomáhali další tvůrci. „Já s těma programama tolik neumím,“ přiznal. Základní nápad a nákresy dělal sám.
Pankáčské začátky Signalu
Na Signal Festivalu vystavoval Cais už v roce 2013. Pro první ročník tehdy připravil instalaci Karlův hlídač, jejíž dvě oči sledovaly Karlův most. „Bylo to taky dramatický, ta příprava, ale celý Signal byl ještě v takových plenkách, takže všechno to bylo pankáčské a to se mi docela líbilo.“ Letos ho organizátoři pozvali znovu a nabídku rád přijal.
O Bránu imaginace zatím nikdo neprojevil zájem. „Já si myslím, že to skončí v nějakém skladu,“ řekl Cais se smíchem. S instalací prý ale plány má. „Mám s tím takový plány ještě, ale ty nebudu prozrazovat.“ Během festivalu chtěl být u svého díla co nejčastěji, mimo jiné kvůli pracovním povinnostem. Plánoval dorazit téměř každý den, pouze v sobotu si možná chtěl dát pauzu.
