Nápad dostal v paláci Platýz na výstavě modelu Paříže od Francouze Symphoriena Carona. „Antonín Langweil byl k započetí práce na svém díle inspirován nejen pohledem na Prahu z Petřína, ale také výstavou modelu Paříže, která tehdy v Praze proběhla,“ popsala pro Blesk kurátorka modelu Kateřina Bečková. Langweil tehdy pracoval jako sluha v Univerzitní knihovně v Klementinu. Do výroby se pustil 13. června 1826, v den svých 35. narozenin. Začal Klementinem a nedalekým Clam-Gallasovým palácem. Stavěl z papírové lepenky v měřítku 1 : 480.
Langweil si pro svůj model vybral papír, který měl zřejmě díky práci v knihovně snadno dostupný. „Možná i proto, že pracoval v Univerzitní knihovně a mohl pro výrobu lepenky použít stránky z vyřazených tiskovin,“ řekla Bečková. Staré knihy tak možná dostaly úplně nové využití. „Když se podíváme na rozložený Langweilův model z boku, papír s potištěným textem i třeba notovým záznamem na několika místech objevíme,“ dodala.
960 neexistujících domů
Model zabírá přibližně dvacet metrů čtverečních a zachycuje Staré Město, Malou Stranu, Hradčany i tehdejší Židovské Město. Na fasádách Langweil namaloval domovní znamení, sluneční hodiny nebo oprýskané zdi. Nezapomněl ani na dvory a zahrady. Nejvíce se proměnil Josefov, kde v Langweilově době stálo 278 domů s číslem popisným. Koncem 19. století při rozsáhlém bourání zmizela téměř celá původní čtvrť. Z původní zástavby se dochovala radnice a šest z devíti synagog. Na místě starých domů vznikla nová zástavba včetně Pařížské ulice. V celé Praze už dnes nestojí přibližně 960 domů zachycených na Langweilově modelu.
Langweil platil výrobu z vlastní kapsy. Výdělek z knihovny na uživení rodiny nestačil. Maloval proto portréty na zakázku. Rozpracovaný model několikrát ukázal veřejnosti. V roce 1833 ho vystavil na Pražském hradě a požádal císaře Františka I. o peníze na dokončení, ten ho odmítl.
Langweil zemřel 11. června 1837, dva dny před 46. narozeninami. Zůstala po něm manželka, pět dcer a dluhy. Nedokončený model ležel v devíti bednách na půdě Klementina. Až o tři roky později ho od vdovy koupil císař Ferdinand V. za 500 zlatých a daroval Národnímu muzeu.
V Národním muzeu model zůstal více než sto let. Vystavovali ho například v Lapidáriu na Výstavišti, než ho v roce 1954 převzalo Muzeum hlavního města Prahy. Dnes je k vidění v jeho hlavní budově na Florenci, kde zabírá dvanáct vitrín. Model si lze prohlédnout i na internetu. Online aplikace umožňuje porovnat Langweilovu Prahu s dnešní podobou města.
