Pražský beton pod palbou: Brutalismus lidé milují i nenávidí. Je to ošklivost, nebo krása?

V rušné Ječné ulici na Praze 2 stojí bývalé sídlo podniku Teplotechna, dokončené v roce 1984 podle návrhu architektky Věry Machoninové. Stavba vznikala postupně mezi lety 1975 a 1984 a je považována za zajímavý příklad pozdního brutalismu ve městě. Její typický výraz vzniká z přísné horizontální kompozice a pohledového betonu, doplněného modrými smaltovanými kazetami a zelenými rámy oken, které fasádě dodávají nezaměnitelný charakter. I přes svou strohost má dům jasný výtvarný řád a sebevědomý výraz. Architektka zde dokázala propojit technicistní estetiku s citlivým respektem k historickému městskému prostředí, takže stavba v kontrastu s okolními činžáky Nového Města ještě víc vyniká.

Teplotechna v Ječné: Syrový beton mezi historickými domy

Autor:  Národní památkový ústav

Monumentální kruhová stavba ukrytá ve Stromovce působí spíš jako přistávající kosmická loď než kulturní instituce. Planetárium Praha bylo otevřeno v roce 1960 podle návrhu architekta Jaroslava Fragnera. Typická je pro něj práce s betonem, jednoduchá hmota a výrazná kupole, která ukrývá jeden z největších projekčních sálů v Evropě. Brutalistní výraz tu nepůsobí těžce, naopak podporuje technicistní, téměř futuristickou atmosféru, která k objevování vesmíru dokonale sedí.

Betonová kosmická loď ve Stromovce

Autor: Foto Blesk - David Malík

Na svahu nad Malovankou stojí Hotel Pyramida, nepřehlédnutelná betonová dominanta. Hotel byl postaven v roce 1985 podle návrhu architekta Jaroslava Čermáka a jeho stupňovitá, terasovitá silueta skutečně připomíná pyramidu. Surový beton, ostrá geometrie a monumentální hmota z něj dělají výraznou ukázku pozdního brutalismu. Pro někoho těžkopádný relikt socialismu, pro jiného sebevědomý architektonický solitér, který k panoramatu Prahy 6 už neodmyslitelně patří.

Betonová pyramida nad Malovankou

Autor: Blesk - Martin Pekárek

Obchodní dům Kotva byl otevřen v roce 1975 podle návrhu páru a architektů Věry Machoninové a Vladimíra Machonina. Jeho konstrukce z propojených šestiúhelníků dodnes působí odvážně a nezaměnitelně. Masivní betonová struktura tehdy představovala technologický i architektonický experiment v samotném srdci Prahy. V současnosti budova prochází rozsáhlou rekonstrukcí, která má vrátit lesk této ikoně českého brutalismu a zároveň ji přizpůsobit moderním nárokům.

Obchodní dům Kotva v Praze

Autor: Blesk:Michal Protivanský/CNC

Soubor čtyř větracích komínů Letenský tunel vznikl v letech 1966–1967 podle návrhu architekta Josefa Kalese. Roku 1969 je výtvarník Zdeněk Sýkora obložil černobílou mozaikou tvořenou generovanými geometrickými prvky. Čtyři nestejně vysoké hranoly na obdélném půdorysu stojí vždy po dvou za sebou a jejich delší stěny zdobí abstraktní struktura viditelná z ulice Kostelní i od Národního technického muzea. Mozaika je považována za ojedinělou ukázku neokonstruktivismu v českém umění 60. let a patří k prvním realizacím, kde Sýkora propojil malbu s počítačově generovaným systémem.Umění tak vznikalo pomocí tehdy zcela nové technologie a vstoupilo přímo do městského prostoru.

Komíny Letenského tunelu: Beton a počítačové umění 60. let

Autor:  Národní památkový ústav

Žižkovská televizní věž byla dokončena v roce 1992 podle návrhu architektů Václava Aulického a Jiřího Kozáka. Často bývá označována za jednu z nejméně oblíbených staveb a to nejen mezi Čechy. Její technicistní, high-tech výraz ale představuje odvážnou architekturu, která se nesnaží splynout s okolím, nýbrž vytvořit vlastní dominantu.

Od roku 2000 po ní „šplhají“ plastiky Miminek od sochaře Davida Černýho, které její charakter ještě zvýraznily. A i přes všechny kontroverze je věž velmi dynamickou stavbou a bezpochyby architektonickou zajímavostí a pro mnohé dokonce svérázným masterpiecem, který se stejně jako pařížská Eiffelova věž postupně stal neodmyslitelnou součástí identity města.

Takto vypadá železobetonový gigant dnes.

Autor: Václav Aulický

Budova někdejší Státní banka československá na Smíchově byla dokončena v roce 1992 podle návrhu architekta Karel Prager. Výrazná, téměř pevnostní hmota s jehlanovitým profilem a strukturovaným betonem jí vysloužila přezdívku „bunkr“, přesto jde o sebevědomou ukázku pozdního brutalismu, která se nebojí monumentality ani ostré geometrie. V kontextu čtvrti působí tvrdě a nekompromisně a právě tím zůstává jednou z nejvýraznějších, i když rozporuplných staveb této části Prahy.

„Bunkr“ na Smíchově: Banka, která se nedá přehlédnout

Autor: Miloš Kameník