Bors podle vyjádření městské části patřil ke generaci, která s odvahou a nadšením začala měnit Česko i samotnou Prahu 3. Starostou se stal krátce po revoluci, tehdy mu bylo 24 let. „Ta síla byla doslova hmatatelná. Bylo rozhodnuto, že jsem nejmladší, že mám nejvíc času, takže to budu já, kdo to tady na Trojce povede. Zvolili mě, že budu mluvit v hotelu Tichý (dnes Ariston, pozn. red.) v Seifertově ulici na setkání se starými kádry. Měl jsem být ten, kdo jim oznámí, že se vše mění a že jdou ,od válu'. To bylo před Vánocemi 1989. V hotelu jsem musel projít uličkou té staré gardy, bývalých úředníků a straníků, kteří měli pocit, že mě, mladého kluka, ,utlučou čepicema'. Ozývaly se i takové věci, jako že budu viset na kandelábru, a ať si dám pozor – měl jsem tehdy opravdu strach,“ popsal loni v prosinci v rozhovoru pro Radniční noviny.
V prvních dnech starostování podle svých slov obcházel vedoucí odborů a zjišťoval jejich agendu. „Pamatuji si na první zasedání, kde jsme řešili, do čeho se první pustit — vlastní kompetence jsme neznali, nevěděli jsme, do čeho můžeme ,sáhnout' a do čeho ne. Vše bylo divoké, nedělala se výběrová řízení, nebyly posudky, takové postupy jsme neznali,“ vzpomínal. Jako starosta podle svých slov hlavně sháněl peníze, chodil na úřady a za ministry. „Říkalo se o mně, že mě vyhodí dveřmi a já vlezu zpátky oknem — takový jsem tehdy byl, trochu dravec,“ uváděl.
Bors nebyl rodilým Pražanem - narodil se v Opočně, vyrůstal v Novém Městě nad Metují a do Prahy přišel studovat na Přírodovědeckou fakultu UK, obor geologie a paleontologie. Původně pracoval v Národním muzeu jako vědecký pracovník, starostou Prahy 3 byl zvolen za Občanské fórum a pak přešel do ODS. V Praze žil celkem 10 let, později se ale vrátil do svého rodného kraje.
„Děkujeme za všechno, co pro Prahu 3 vykonal. Čest jeho památce a upřímnou soustrast jeho blízkým. Jeho jméno zůstane navždy zapsáno v novodobé historii Prahy 3,“ vzdala mu hold městská část.
