Ani konec sezony není všude stejný. Na Tachovském náměstí v Praze 3 měla jedna z restaurací letos zahrádku pronajatou do 20. září, jiný podnik o pár metrů dál až do 1. října. Termín záleží na konkrétní smlouvě. Bez smlouvy tam zahrádka stát nesmí a provozovateli může hrozit pokuta. Kdo chce v centru otevřít úplně novou předzahrádku, musí počítat s papírováním. Podle TSK může vyřízení všech potřebných dokumentů trvat až čtyři měsíce.
Kdo nechá zahrádku otevřenou i přes zimu, může od TSK dostat poloviční nájem. Sleva platí od listopadu do března. Ještě o pět korun za metr čtvereční a den méně zaplatí podniky, které nechají veřejnost chodit celoročně zdarma na toalety. Do ceny pronájmu se promítá i podoba provozu. TSK se v žádosti ptá například na to, zda podnik na noc uklízí stoly a židle nebo jestli chce mít zahrádku otevřenou i po 22. hodině. Bez povolení si navíc provozovatelé nesmějí slunečníky nebo ohrazení připevnit přímo do chodníku.
V památkově chráněných částech Prahy se hlídá i to, jak zahrádka vypadá. Přes zimu z ní nesmí vzniknout další uzavřená a vytápěná místnost. Průhledná zástěna může mít nejvýš 140 centimetrů, běžné ohrazení metr. Venkovní topení musí schválit památkáři a počítat s ním musí i smlouva. Mezi doporučenými možnostmi jsou třeba deky, ty ale z vlastní zkušenosti ne vždy stačí. Igelitový stan kolem předzahrádky je v centru nemyslitelný, takže na něj tam prakticky nenarazíte.
„Je paradox, že čím větší byla zima, tím víc chtěli někteří lidé sedět venku. Hodně v tom hrálo roli kouření a soukromí,“ vzpomíná pro Blesk bývalá barmanka z podniku na pražském Andělu. Zahrádku tam otevírali už na jaře a sklízeli až během října. Přes den fungovala zhruba od sedmi ráno do deseti večer. Deky ani topení tam běžně neměli, lidé ale venku seděli i ve chvíli, kdy už byla pořádná zima. Na mnoha místech se přitom zahrádky během podzimu postupně uklízejí.
