Soukromý obřad s rodinou se konal už od 10:00. Na veřejné rozloučení se lidé začali scházet před kostelem okolo 10:30, mše začala v 11:00. „Čekali jsme, že dorazí třeba režisér filmů Playgirls I. a II. Vít Olmer, či Zlata Adamovská a Jiří Langmajer, kteří hráli ve filmu Milenci a vrazi, jenž byl natočen právě podle Páralova námětu. Ale nepřišli,“ řekl Páralův kamarád Jaroslav Beneš (66).
Nakonec dorazil jen básník a publicista Ivo Šmoldas. „Vzpomínám si, že když mistru Páralovi vyšla knížka, tak se dávala do prodeje vždy ve čtvrtek. A ten den pokaždé stáli lidé v dlouhé frontě před knihkupectvím na Národní třídě v Praze, která se táhla až k budově svazu spisovatelů. A ti svazový bafuňáři, k jejichž knihám se fronty netvořily, se museli prodírat Páralovou frontou. A mistr si je z protější strany ulice s potěšením fotil,“ vzpomínal Šmoldas.
Na poslední rozloučení dorazila družka Běla s dcerou, také Páralova vnučka s rodinou a přátelé. Po tryzně vynesli rakev se spisovatelem ven a dali do pohřebního vozu. Zde se kněz za Párala latinsky pomodlil a auto odjelo. Tělo spisovatele bude v krematoriu zpopelněno a urnu si nechá jeho partnerka Běla doma.
Jak před obřadem řekl místostarosta Mariánských Lázní Miloslav Pelc, město je pyšné na to, že si Páral vybral Mariánské Lázně jako svůj druhý domov. Zařadil se rychle do společenského a kulturního života města, řekl Pelc.
Páter Řehoř Pavel Urban při mši řekl, že Páral by si nepřál, aby kvůli jeho odchodu truchlili, ale aby si jej pamatovali a vzdali hold jeho životu. „Lidé si jej budou pamatovat jako galantního a usměvavého pána, které potkávali na ulicích Mariánských Lázní,“ uvedl.
Vystudovaný chemický inženýr začal psát v 60. letech minulého století a postupně se stal jedním z nejčtenějších, ale i nejrespektovanějších autorů své doby. Ještě jako chemik napsal řadu románů a až v roce 1967 se stal spisovatelem z povolání. V 70. letech pracoval v ústeckém Severočeském nakladatelství jako nakladatelský redaktor, poté se však vrátil ke spisovatelské kariéře. Po nástupu normalizace se přiklonil k vládnoucímu režimu, což se projevuje i v jeho dílech.
V románech spisovatele a mistra bonmotů Vladimíra Párala jako Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena, Mladý muž a bílá velryba či Radost až do rána, z nichž bylo mnoho zfilmováno nebo převedeno do divadelní podoby, čišel suchý popis notně vášnivých emocí. Těch se nevzdal ani ve svých polistopadových prózách (Kniha rozkoší, smíchu a radosti či Playgirls 1 a 2), které však už kritika nepřijímala s takovým nadšením.
Mariánské Lázně si Páral zamiloval a žil zde střídavě s Prahou od roku 1995. Stal se součástí místního kulturního a společenského života. Stál také u zrodu mariánskolázeňské Stezky spisovatelů – v roce 2017 symbolicky 'podepsal' její základní kámen a stal se jejím prvním spisovatelským patronem.
