Loni to bylo Thajsko a hned si rovnou slíbili právě zemi vycházejícího slunce. „Thajsko, Malajsie, Japonsko a zase Thajsko. Bylo to nádherné,“ jásá nad zážitky z cest Karel Voříšek.
Moc nemusí krátké týdenní pobyty, a vzhledem ke vzdáleným destinacím, které rád volí, je to logické. „Tři týdny volna jsou ideální – člověk si opravdu odpočine a zároveň se už i těší domů,“ svěřuje Voříšek, který poznává nová místa se svým životním partnerem. „Po jednadvaceti letech si máme pořád co říct. Tři týdny spolu nonstop a pořád nás to baví – to je dar,“ ví dobře Karel.
O dobrodružství na cestách rozhodně nemají nouzi. Letos v únoru letěli do Dubaje naštěstí o týden dřív a vyhnuli se tím problémům, které nastaly na letištích po začátku války mezi Íránem a USA s Izraelem.
A v Japonsku? Jen tak tak unikli před tajfunem. „Plány jsou od toho, aby se měnily. Blížící se tajfun se postaral o naše nejkratší ubytování. Z Mijakodžimy jsme přiletěli na Išighaku, pak trajektem na Taketomi. Ubytovali jsme se a během minuty zvoní manažerka s otázkou – víte, co je tajfun? Začala akce kulový blesk,“ popisuje moderátor chvíle stresu.
„Vládík okamžitě začal hledat letenky a únikovou cestu z ostrova. Stejný nápad mělo hodně lidí, ale nakonec se zadařilo. Měníme plány. A tradá směr Ósaka. Naše nejkratší ubytování trvalo přesně třináct minut,“ popsal fofr, v jakém opustili ubytování. I přes tuhle drobnou komplikaci si cestování Japonskem pochvalovali. Objevování nových věcí neomrzí.
Starou tramvají i superexpresem
Putování začali na konci července v Okinavě. „My snad byli v minulých životech Japonci,“ žertoval na sociální síti Karel. A upozorňuje, že snídaně je v Japonsku malý rituál. „Miska rýže, miso polévka, grilovaný losos, tofu, nakládaná zelenina. Všechno má své místo. Od všeho trochu. Žádný chleba, croissant nebo kobliha,“ pochvaluje si Voříšek s tím, že taková snídaně je základem dlouhověkosti.
Voříšek a Řepka vystřídali při skoro čtyřtýdenním putování několik dopravních prostředků. Samozřejmě letěli letadlem, jeli vlakem, v němž si jídlo mohli ohřát jen zatáhnutím za šňůrku, šinkanzen Hayabusa to zase pálil po kolejích rychlostí 320 km v hodině.
Svezli se otevřeným golfovým vozíkem, vyhnuli se srážce s protijedoucí Číňankou, usedli na lanovku a projeli se postarší tramvají. A hodně toho nachodili také pěšky. Těch japonských kilometrů…
Buddha se zadními vrátky
Velký Buddha Amida ve městě Kamakura kousek od Tokia sedí už od poloviny 13. století. Měří přes 11 metrů, a venku je proto, že chrám zničila přírodní katastrofa. Samotná 120 tun vážící skulptura přežila zemětřesení, tsunami, tajfuny i požár. A v zádech má vrátka, kudy se dá dostat dovnitř. Jde o druhou nejvyšší bronzovou sochu Buddhy v Japonsku.
