Landovský pro Blesk: Táta nebyl zahořklý morální maják! Měl by ze mě radost
Vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO Jakub Landovský v Epicentru otevřeně promluvil o tom, co by jeho současnému působení po boku vlády Andreje Babiše (ANO) říkal jeho otec, herec a disident Pavel Landovský. Odmítá představu, že by svého otce vnímal jako měřítko, podle něhož má posuzovat každé své politické či profesní rozhodnutí. „Otec rozhodně nebyl nějaký zahořklý morální maják,“ říká. A připouští, že by z jeho dnešní práce možná měl naopak radost.
Landovský otázku moderátorky na to, jak by se jeho dnes již zesnulý táta, který byl dřívějším režimem perzekvuován, díval na práci pro Babiše – ten byl v KSČ a byl veden jako důvěrník ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti (StB), i když spolupráci odmítá a léta se kvůli tomu soudil – považuje za složitě zodpověditelnou.
„Táta měl rád lidi, kteří se nebáli projevit svůj názor, a rozhodně nežil v minulosti. Nevím, co by mi na to řekl. Jak bych to mohl vědět? Táta je už dvanáct let po smrti,“ uvedl úředník a exvelvyslanec ČR při NATO. Pavel Landovský proslulý mimo jiné legendární rolí majora v Černých baronech byl jedním z prvních signatářů Charty 77, zasloužil se o zveřejnění jejího textu a opakovaně ho šikanovala StB. V rámci akce Asanace emigroval do Rakouska a do Československa se vrátil až v roce 1989.
Nevadily mu skvrny v minulosti
Jakub Landovský tvrdí, že přesto jeho táta lidi neškatulkoval tak, jak by si mnozí mohli myslet. „Otec rozhodně nebyl, jak to říct, nějaký zahořklý morální maják. Bavil se s lidmi, i když třeba věděl, že jejich minulost má v očích veřejnosti nějaké skvrny, a vždycky se snažil mít pochopení,“ vzpomíná Landovský.
A dodává, že odmítá svoje vlastní rozhodnutí činit na základě toho, co by jeho otec schválil či neschválil. „Já se podle podobných měřítek nerozhoduji. Myslím si, že člověk, který vnímá svět kolem sebe – a ten se mění poměrně rychle –, nemůže myšlenkově zůstat na jednom místě. Musí se adaptovat,“ vysvětluje.
Podle Landovského je důležité realitu nahlížet pragmaticky, i když nezapadá do předem vytvořeného politického pohledu. Jako příklad zmínil debatu o ekonomické kondici Evropské unie.
„Lidé se na mě zlobili, když jsem připomněl pokles ekonomického výkonu Evropské unie. Ale to je prostě číslo, faktum. … Určitá schopnost kritického myšlení, která souvisí i s nějakým buřičstvím a někdy je tak vnímána třeba u českých postojů vůči Evropské unii, je podle mě úplně zdravá,“ tvrdí.
Táta by možná měl radost
Landovský dokonce připouští, že by jeho otec mohl jeho profesní dráhu ocenit. „Možná by měl i radost,“ řekl. Vzpomněl přitom na poslední roky otcova života - Landovský zemřel roku 2014. Právě armáda a vojenské prostředí jeho otce podle něj fascinovaly. „Když už byl nemocnější, měl jsem třetí dítě a začal jsem pracovat na Ministerstvu obrany. On byl tím resortem velmi fascinovaný, měl rád vojenskou oblast i uniformy,“ řekl v Epicentru.
Připomněl také setkání Pavla Landovského s Vlastimilem Pickem. „Tehdejší ministr (obrany – pozn. red.) Picek, který byl mimochodem také komunista, mu dal uniformu majora kvůli roli majora Terazkyho. A pan ministr Picek se také bál, že mu to táta bude nějak připomínat. Nic takového se nestalo. Bylo to velmi příjemné setkání v Kytíně, proběhlo úplně v klidu a táta byl rád,“ řekl Landovský. Ještě důležitější pro něj ale byla otcova osobní slova:„Když jsme se už skoro loučili, řekl mi, že je vlastně rád, že dělám to, co dělám. A já to beru vážně.“
Výsledek je výsledek, podle něj se jede
Svůj dnešní přístup k politice vysvětluje Landovský i přesvědčením, že demokratické volby musí mít skutečné důsledky. „Připadá mi, že sloužit zemi, která je svobodná, a neustále se vracet do minulosti nemá smysl. Mám rád sport, protože výsledek je výsledek a podle něj se musí jet,“ řekl. Podobně se podle něj musí přistupovat i k vítězům voleb.
„Neustálé napadání někoho, kdo vyhrál volby, z různých pozic nevede k normálnímu demokratickému střídání. Když někdo vyhraje, nechte ho dostat prostor vládnout a potom ho posuzujte podle výsledků,“ říká v jasné narážce na Babišovu vládu.
Vztah s premiérem Andrejem Babišem Landovský popisuje jako profesionální a založený především na výsledcích. „Není to každodenní spolupráce. Vidíme se, když je potřeba. Před summitem to samozřejmě bylo intenzivnější,“ uvedl. Babiš si podle něj zaslouží respekt už kvůli výsledku, kterého dosáhl ve volbách. „Respekt je dán tím, že vyhrál volby způsobem, který je podle mě v české historii politických stran dost nevídaný,“ narazil na 34,5 procenta hlasů, které hnutí ANO získalo v loňských sněmovních volbách.
S premiérem nachází společnou řeč také v pohledu na některé problémy Evropské unie. „Kde vidím vysokou míru porozumění – a už jsem to říkal veřejně –, je určitý zdravě kritický pohled na to, kam směřuje Evropa z hlediska konkurenceschopnosti, migrace a podobně.“ Obecně spolu ale řeší jen pracovní věci. „Náš vztah je v tomto ohledu čistě nastavený na výkon. Nemá podle mě smysl do něj míchat nic jiného než funkčnost a výsledky,“ uzavírá.
Přesvědčuje Babiše, nebo NATO?
Landovský v minulosti působil jako český velvyslanec při NATO. Nabízí se proto otázka, zda má dnes spíše přesvědčovat Alianci o politice Babišovy vlády, nebo naopak Babiše o požadavcích NATO. „Česká republika je jako suverénní stát spolutvůrcem politiky NATO. Pokud Česká republika řekne ne, NATO to musí respektovat. Pozor, není to Evropská unie s kvalifikovaným hlasováním. Samozřejmě ale každé takové rozhodnutí má svou cenu,“ vytýká.
Za důležitý moment posledního summitu považuje Babišovo veřejné prohlášení o obranných výdajích. „Když se jelo na summit, udělalo mi největší radost, když pan premiér na tiskové konferenci po summitu řekl: ‚My to budeme dělat jinak než předchozí vláda. Nebudeme si obranné výdaje vymýšlet, protože NATO nám je stejně neuzná. To dodalo práci vládního zmocněnce důvěryhodnost. A tu bych chtěl hlavně dál udržet,“ pochvaluje si Landovský.
Ne, protože se zdá, že se snaží zalíbit, celou svoji politickou kariéru tomu, kdo je právě na výsluní.