Video se připravuje ...
Jiří Pospíšil na pohřbu Milana Knížáka
Pospíšil na Knížákově pohřbu: „Nikdy se nebál.“ Zmínil napjaté vztahy s Medou Mládkovou
Jako dlouholetý přítel Milana Knížáka se se zesnulým umělcem přišel rozloučit také bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Přestože se v minulosti v politických tématech spíše neshodovali, spojoval je vřelý vztah k umění, o němž společně často diskutovali. Na poslední rozloučení s Knížákem na klopě saka vynesl dar, který od něj obdržel během minulých Vánoc.
„Byl to člověk, který se nikdy nebál, který vždycky dělal a říkal, co si myslel, což mnohé přivádělo k ďasu. Měl mnoho nepřátel. Ale já si myslím, že v dnešní době zvlášť lidé, kteří říkají a dělají, co si myslí bez ohledu na to, jaký to má dopad na jejich kariéru a pozici ve společnosti, takových lidí je málo. Takže já budu mít Milana Knížáka jako člověka, se kterým jsem se kamarádil, kterého jsem často navštěvoval,“ zavzpomínal Pospíšil pro Blesk.
Bývalý předseda TOP 09 také připomněl Knížákův západočeský původ. Do regionu se vracel po celý svůj život, v Tachově měl chalupu, kde byl Pospíšil mnohokrát hostem. „Pro mě to vždycky byl takový symbol člověka, se kterým jsem často nesouhlasil, ale měl jsem tu čest se považovat za člověka, kterého rád pozve na svoji chalupu a rád s ním diskutuje, hlavně o umění. My jsme se o politice až tak moc nebavili, na to máme trošku rozdílné názory, ale o umění jsem s ním často hovořil, protože on patřil jednoznačně mezi největší umělce 60. let, nejen v kontextu českého moderního výtvarného umění, ale i ve vztahu právě k zahraničí,“ zavzpomínal.
Nenahraditelná osobnost
Málokterý z Čechů prý získal takovou pozici na mezinárodní umělecké scéně, kterou měl právě Knížák. „Když se podíváte na sbírky světových galerií, tak všude, od Washingtonu a New Yorku přes Londýn, Paříž, je Milan Knížák zastoupen, a to se ne každému českému umělci stalo. Takže mně bude Milan Knížák chybět,“ sdělil Blesku.
Knížáka by prý neoznačil za arogantního, naopak měl prý „lidi rád“. Zároveň prozradil, že symbol srdce, který měl připnutý na klopě, byl darem od zesnulého. „Měl třeba na mnoho věcí politicky úplně jiný názor než já, přesto jsme se ctili a měli jsme se rádi. Takže to srdce je pro mě taková alegorie Milana Knížáka – hořící srdce člověka, který zkrátka byl plný emocí, energie, takový buldozer, a to je ten symbol toho srdíčka, které mi daroval,“ dodal.
Spory s Mládkovou
Jako předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových promluvil Pospíšil také o napjatých vztazích, které panovaly mezi Knížákem a Mládkovou. „Ono to asi ani nemohlo být jinak. Znal jsem oba dva dobře, Medu Mládkovou jsem samozřejmě znal ještě lépe. Oba jsem velmi respektoval, ctil. Na různé věci měli různý pohled, ale oba, a to je důležité, strašně milovali tuhle zemi, byli velkými vlastenci a snažili se dělat maximum pro českou kulturu, byť každý na to měl trošku jiný názor,“ vysvětlil.
Připomněl dále Knížákovo americké angažmá z konce 60. let. „Velmi se tam tehdy ujal. On kdyby tam zůstal, tak byl světový výtvarník, součástí Fluxu a tak dále. Přesto se vrátil do normalizačního Československa a podstupoval ty hrozné roky, kdy ho StB šikanovala, permanentně předvolávala k výslechům, byl ve vazbě a tak dále. On to dělal, protože miloval tenhle národ.“
Meda Mládková zase sbírala umění a podporovala české umělce. „Takže paradoxně se neměli úplně rádi, ale podle mého názoru šlo oběma o totéž,“ je přesvědčen Pospíšil. Zda v poslední době Knížák navštívil Museum Kampa, podle svých slov netuší. „Ale získali jsme mnoho významných věcí od Milana Knížáka v posledních letech do sbírky Musea Kampa. Takže se pyšní mnoha exponáty díky velkorysosti Milana Knížáka, že nám to velmi levně poskytl, aby muzeum mělo jeho sbírku,“ upozornil.
Státní pocty si zaslouží
Pohřeb se státními poctami si podle Pospíšila Knížák zaslouží, a to i v případě, že jej schválila vláda Andreje Babiše (ANO), jejíž někteří členové prokazatelně spolupracovali s StB. „Já jsem v tomto směru hodně tolerantní a dostával jsem i na facebooku trošku za to čočku. Ta debata má být, jestli člověk, který má pohřeb se státními poctami, si to zaslouží. Je to vyznamenání od tohoto státu, od České republiky, je to vyjádření té společnosti, že si vážíme toho, co Milan Knížák pro nás udělal v oblasti umění a v těch veřejných pozicích, ať jako rektor nebo ředitel Národní galerie,“ vysvětlil svůj postoj.
Negativně se Pospíšil neohlíží ani za Knížákovým působením v čele Národní galerie. „Já jsem měl tu čest být v té době členem vědecké rady Národní galerie. On jí dal tu značku. Když se zeptáte vašich diváků, čtenářů, jaké znají jiné ředitele Národní galerie za posledních 30 let, tak veřejnost zná pouze Milana Knížáka. A to je samo o sobě určitá hodnota.“
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.