Denně zachraňují životy, teď jim hrozí zánik: Zařízne stát krizovou linku?!

Již v minulosti spolek Cesta z krize pracoval s rozpočtem na hraně udržitelnosti, což se letos ještě prohloubilo. Zajištění provozu Linky první psychické pomoci a Linky pro rodinu a školu vyjde na 15 milionů ročně, což stačí akorát na zaplacení nonstop služby obou linek vždy s jedním profesionálem na drátu. Kvůli seškrtnutí žádané dotace od ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) jim chybí v rozpočtu přes dva miliony a po 14 letech provozu jim hrozí zánik.  

„Od října budeme muset drasticky omezit služby a v listopadu nejspíš úplně zavřít. Nevíme ještě přesně, jak to vyřešíme, ale bude to obří omezení,“ řekl Blesku psycholog a krizový intervent linky Marek Mičke.

Seriál Monyová prolomil mlčení: Na krizová centra se obrací více obětí

O služby je přitom obří zájem, jen za letošní rok obsloužili přes 7000 hovorů, na neuvěřitelných 78 629 se ale z kapacitních důvodů nedostalo (řada z nich se nakonec dovolala, ale třeba i na popáté či poosmé). „Původně jsme pro letošek plánovali sbírku na to, abychom mohli mít na službách více interventů, protože pocit, že vám volá někdo, kdo akutně potřebuje pomoc, a vy mu nemůžete ani zvednout telefon, je frustrující. Místo toho ale nyní sháníme peníze na holé přežití,“ konstatoval Mičke.  

Pomoci můžete i vy! 

Aby organizace Cesta z krize mohla i nadále zachraňovat životy, potřebuje do konce října sehnat alespoň 750 tisíc. Stát nepomáhá, zřídili proto sbírku. Zatím se vybralo 365 tisíc. Více informací najdete na: www.darujme.cz/projekt/874 

Další informace o organizaci si přečtete na: www.cestazkrize.net 

Ministerstvo tvrdí: Peníze možná najdeme 

Cesta z krize vzhledem k nárůstu nákladů na nájem, energie, telefonní služby, mzdy a inflaci v posledních několika letech žádala letos o navýšení dotace. Požadovali 15 197 100 Kč, dostali 13 029 349 Kč, tedy o téměř 2,2 miliony méně. Navíc jim byl oproti loňsku příspěvek zkrouhnutý o 108 tisíc. „Přestože je letošní alokace dotačního programu téměř vyčerpána, MPSV nadále prověřuje možnosti případného dodatečného dofinancování. S provozovatelem jsme v telefonickém kontaktu a na srpen je v plánu osobní jednání,“ odpověděl úředník z odboru komunikace MPSV. Redakce zaslala otázky i přímo ministrovi Aleši Juchelkovi, v průběhu 32 hodin nenašel čas na telefonát ani SMS. 

Mičke: Sebevražedných hovorů je dvojnásobek za pět let! 

Jak vypadá běžný den na Lince první psychické pomoci a Lince pro rodinu a školu?  

„Na obou podobně. S kolegy si předáme službu, řekneme, kdo s čím volal, je to i prostor ze sebe dostat tlak, nějak se vypovídat. A pak si sedneme k počítači a jdeme na to. V případě linky První psychické pomoci, kde působím já, se člověk zapne a ihned bere telefony, lidé volají neustále.“  

Kolik vás je na službě a kolik hovorů stihněte? 

„Jedeme non-stop, na každé směně je pro každou linku připojen jeden intervent. Na obou dohromady jsme letos odbavili přes 7000 hovorů, dalších 78 629 zůstalo neodbaveno. Na Lince první psychické pomoci nyní nestihneme 13 tisíc hovorů měsíčně, pár měsíců zpátky šlo o 11 tisíc.“ 

S čím nejčastěji dospělí volají? 

„Jde především o úzkosti, prvně lidé volají s tím, že se něco změnilo – nemohou spát, mají propady v náladě, zničehonic se rozklepou a nemohou dýchat. V první fázi rozhovorem ověříme symptom, dojdeme k nějaké základní podstatě a důležitou částí je odkázání na dalších služby, kde hledat třeba psychoterapii.“ 

A s čím volají rodiče a děti? 

„Na Lince pro školu a rodinu jde nejčastěji o rodinné konflikty, spory o děti, o péči. Podobně ale řešíme i problémy dětí, občas zavolá příbuzný nebo skautský vedoucí s tím, že pozoruje u dítěte zvláštní situaci a zjišťuje, zda jde o problém a případně kde by ho měl řešit. A samozřejmě volají i samotné děti s různými problémy.“  

Změnilo se po pandemii covidu, střelbě na fakultě či kvůli válkám to, s čím vám lidé volají? 

„Obecně platí to, že se na nás obrací stále častěji. Skokový boom přišel s covidem, což bylo u všech krizových linek, ale tím že jsme jediná pro dospělé zdarma, tak u nás byl nárůst výrazný. V roce 2020 jsme přecházeli na nonstop režim a zároveň na nás spousta organizací a státních institucí odkazovalo. Ve všech případech, kdy se objevily náročnější události, jako právě ta střelba na fakultě nebo konflikt na Ukrajině, tak to skokově vzrostlo a my jsme v tu chvíli posílili služby.“

Pohotovost po telefonu: Záchranáři mají druhou linku pomoci!

Jak často volají kvůli sebevraždě? 

Asi 12 % všech hovorů na obě linky se v současnosti týká sebevražd a sebevražedných myšlenek, za posledních pět let se jejich počet přibližně zdvojnásobil.“

Proč vám ministerstvo snížilo dotace? 

„S ministerstvem jsme mluvili i mnohokrát, že nemáme dostačující kapacity, že chceme, aby tam sedělo víc interventů, kteří by byli vyškolení k tomu, aby pomáhali. Ale od ministerstva jsme měli několikrát zprávu: V žádném případě nežádejte o víc, nic navíc vám nedáme, dostanete jen úplný základ a dělejte s tím, co se dá.“  

Přitom na vás odkazují při krizích… 

„Je trochu paradoxní, že když potřebují lidé pomoci při nějaké krizi, všude visí naše číslo, ale když potřebujeme od státu pomoc my, nechají nás na holičkách.“ 

Na lince jste do června měli přes 78 tisíc lidí, kolik byste potřebovali peněz, abyste uspokojili třeba polovinu poptávky? 

„Abychom mohli odbavit aspoň tu polovinu, tak by se náš rozpočet musel aspoň ztrojnásobit. Děláme, co se dá, ale stejně od lidí dostáváme samozřejmě zpětnou vazbu, že se nám nedá dovolat, že je to náročné.  To nás strašně mrzí a chtěli jsme letos udělat velkou sbírku na to, abychom sehnali peníze, abychom mohli ty kapacity rozšířit.“ 

Občas na vás přepojuje i linka 112. Proč? 

„Odkazují na nás v hodně rozličných případech. Někdy  mají člověka se sebevražednými myšlenkami. Letos to bylo, tuším, okolo 70 hovorů, ale propojit se je povedlo, tuším, jen asi pětkrát.“  

Jakým způsobem dbáte o svou duševní pohodu? 

„Těch způsobů je vícero a my jsme na to tak nějak všichni připravovaní už v rámci výcviku na krizovou intervenci, je náročný a komplexní a už v něm si člověk osahá, jestli zvládne s člověkem půl hodiny plakat nebo zvládnout to, že na něj někdo přes telefon řve agresivně nebo že je v dost akutní situaci. Ve většině organizací se hodně dbá na psychohygienu týmově, tedy formou supervizí.“  

Jak taková supervize probíhá? 

„Supervizor přijde k nám do týmu a řeší s námi právě to, jaké jsme měli náročné hovory, jak se v poslední době máme. Máme možnost to tam možnost ze sebe lidově řečeno vyblejt. Zároveň máme v týmu někoho, kdo je vždy na telefonu ve dne v noci, abychom mu zavolali o radu nebo podporu při složité situaci. No a potom se musíme opřít o takové klišé, že s tím, jak skončí služba, tak tam ty hovory všechny nechá a neřeší to. Nevím, co bych bez těch supervizí dělal.   

Co vás na tom vlastně baví? 

„Třeba psychoterapie je velmi dlouhodobá, ale krizovou intervenci člověk opravdu řeší tady a teď, často velmi akutní případy, tak je to hrozně akční a pořád něco nového. Dělám to asi sedm let a pořád mě překvapuje to, s čím lidé volají. Vím, že to zní hrozně, ale je to hrozně pestré i tím, že je to hodně nabité emocemi. Občas přijde i hovor, kdy člověk ví, že právě zachránil život nebo že někomu zlepšil den, a to je příjemná odměna. 

Máte případy, které vám uvízly v paměti? 

„Ze začátku to byly určitě právě ty, kdy se jednalo o sebevražedný pokus. Třeba když někdo seděl v okně nebo stál na kolejích a na konci hovoru jsme se už loučili s tím, že dorazil domů a nic se mu nestalo. 

Postupem času zjišťuji, že mě motivují ty hovory, které nejsou až takhle akční, za to jsou emočně mnohem náročnější. Vyvstávají mi hovory, které jsou po úmrtí někoho blízkého, třeba dítěte. Tam nemůžete nabídnout řešení ve stylu, že to bude dobré, ale musíte udělat maximum, abyste s tím člověkem prožil jeho náročnou emoci. Úkolem interventa často není toho člověka z toho pekla vyvést, ale jenom tam chvilku pobýt s ním.“

Co bude, když linka zanikne? 

„To nevíme. Existuje jen několik nadregionálních linek, široce zaměření takhle na dospělé jsme jenom my. Takže my vlastně jako nevíme, co se bude dít. Nevíme, co bude dělat stát, který na nás skrze mnoho kanálů dost aktivně odkazuje. A ono existuje velké množství regionálních linek, s některými jsme v kontaktu, ale oni tam nemají takovou zkušenost přímo se sebevražednými hovory jako my, kde to děláme v každém desátém hovoru.“

Mění se nějak hovory po medializované sebevraždě? 

„Tím, že je linka na hraně kapacit, tak je těžké vysledovat nějaký vzorec. Když bych mohl mluvit ze své zkušenosti, tak se spíše po sebevraždě známé osobnosti stává, že lidé volají, že se zhoršil jejich psychický stav. Řeknou třeba, že když to nezvládl ani takhle silný člověk, tak jak to mají zvládat oni. Ale že by potom byl nějaký nárůst v počtu těch sebevražedných hovorů obecně, tak to bohužel nejsem schopen říct z našich statistik.“