Karolína se narodila do podmínek, které si většina lidí nedokáže ani představit. Na svět přišla už na konci sedmého měsíce s váhou pouhých 1,2 kilogramu. Její start do života těžce poznamenal pervitin, na kterém byla její matka v té době už osm nebo devět let v kuse závislá. „Moje matka v té době, kdy teda já jsem se narodila, tak byla drogově závislá, hlavně teda na pervitinu,“ svěřila se Karolína pro Priority Podcast.
Matka drogu užívala injekčně po celé těhotenství a ani kvůli dítěti s fetováním nepřestala. Lékaři se proto obávali toho nejhoršího. „Ty doktorky, když dělaly ultrazvuk, tak říkaly, že se buď nenarodím, nebo že se narodím postižená, třeba bez ruky, bez nohy,“ vzpomíná na hrůzná proroctví Karolína. Zázrakem se však i přes svou drobnou velikost narodila prakticky zdravá.
Půlroční miminko krmené pervitinem
Dětství v drogovém doupěti ale přinášelo situace na hranici života a smrti. Když bylo Karolíně pouhého půl roku, matka ji nechala samotnou na chatě u lesa a odjela stopem 40 kilometrů do Plzně pro další dávku drogy. Opuštěné a plačící miminko nakonec zaslechla sousedka, která holčičku vzala k sobě a zavolala sociálku i policii. Došlo ale i na mnohem děsivější událost. Matka si jednou na chatě připravovala dávku pervitinu na lžičce, kterou neumyla. „Potom tou lžičkou nakrmila přesnídávkou mě. Takže ač tam bylo stopové množství, tak mě tím dostatečně sjela,“ šokuje Karolína.
Holčička následně skončila zhruba na dva roky v kojeneckém ústavu. Matka se ji snažila získat zpět, dokázala přestat brát drogy a zcela se upnula k radikální křesťanské víře. Karolínin dědeček chtěl dceři pomoci, a tak na sebe holčičku nechal napsat s tím, že mu matka bude s výchovou pomáhat. Dědeček tak sice dcerku dostal z ústavu, ale podle Karolíny by ho ani ve snu nenapadlo, že jí tím krokem hrozně ublíží.
Krev z uší a 22 ran vařečkou
Z drogově závislé ženy se totiž stala agresivní náboženská fanatička. Svou krutost matka omlouvala Bohem a argumentovala tím, že fyzické tresty opírá o Bibli. Děti tloukla za sebemenší prohřešek či nepořádek v bytě, který však pod vlivem svých zvyků často zanechávala ona sama.
„Dělala to, že do mě kopala, tahala za vlasy, mlátila hnusným způsobem. Já si pamatuju, že v té době mi začala téct krev z uší...,“ popisuje Karolína brutální realitu za zavřenými dveřmi. Druhý den po tomto incidentu dokonce nemohla jít ani do školky. Fyzické tresty se staly běžnou rutinou a podílel se na nich i nový matčin manžel Rosťa. Když Karolína v pěti či šesti letech údajně vytrhla stránku z Bible, vzal si na ni otčím obrovskou vařečku určenou pro školní jídelny. „Dal mi 22 ran. Trvalo to strašně dlouho, to si pamatuju, já už jsem úplně omdlévala,“ vrací se k traumatickému zážitku mladá žena.
Pro okolí dokonalá matka
Fyzické násilí doplňoval těžký psychický teror. Matka neustále mluvila o démonech, pekle a o tom, že přijde konec světa. Pro mladou dívku to znamenalo absolutní ztrátu naděje. „Já jsem vyrůstala s tím, že jsem nikdy nevěděla, jestli se dožiju dalšího dne,“ vysvětluje mrazivě Karolína. „Nepřemýšlela jsem vůbec, co bude zítra, nepřemýšlela jsem nad tím, jestli budu mít někdy děti, jestli si někdy někoho vezmu, jakou budu mít práci, protože člověk žil s tím, že zítra všechno skončí,“ dodává.
Mladší sestra, která se narodila do manželství, byla miláčkem rodiny, mohla všechno, Karolína se stala služkou odsouzenou k úklidu a hlídání. Nesměla projevovat žádné známky puberty, musela nosit jen dlouhé kalhoty, roláky a ulíznuté vlasy a matka jí nedovolila ani koupit si podprsenku.
Nejbolestnější ale pro Karolínu bylo obrovské pokrytectví. Zatímco z ní dělali »otrhané koště«, matka do kostela chodila výrazně nalíčená, s umělými řasami a vyzývavě oblečená. Pro všechny věřící byla dokonalým andělem, ochotným vždy pomoci. Lidé matku obdivovali a chválili jí, jak má slušně vychované děti – ty přitom byly jen ztuhlé hrůzou.
„A když někdo se mnou mluvil, tak mi říkal: Ty máš ale tak hodnou maminku. A ten pocit, že mu nemůžu říct, co se děje doma, tak to bylo pro mě asi nejhorší. Jedna z těch nejhorších věcí byla ta křivda,“ svěřuje se se svými nejhlubšími pocity Karolína.
Útěk a naděje na nový život
Z domácího pekla se Karolíně podařilo uprchnout až ve dvaadvaceti letech, po dalším agresivním záchvatu a ponižování ze strany matky, která na ni křičela, ať vypadne, házela po ní věci a kopala do ní. Trvalo jí však téměř dalších 11 let, než se zbavila neustálého panického strachu z konce světa a všudypřítomné beznaděje. Až nyní ve svých 35 letech má pocit, že poslední dva roky konečně doopravdy žije svůj život. S matkou už třináct let vůbec nekomunikuje a kontakt odstřihla.
Svůj děsivý příběh se nyní rozhodla veřejně sdílet na sociálních sítích. Tvorba videa pro ni zafungovala jako terapie, která jí nesmírně ulevila. Věří, že její otevřenost může pomoci dalším dětem a mladým lidem, kteří za zavřenými dveřmi prožívají podobné utrpení, a ukazuje, jak moc důležité je o podobných traumatech nemlčet.
