Hroší lázně I a II stojí na levém břehu Vltavy u Barrandovského mostu už od jeho výstavby na přelomu 70. a 80. let minulého století. Nejde přitom o samostatné plastiky, ale o dvě mohutná železobetonová zastřešení schodišť, která byla od počátku navržena jako součást mostního komplexu. Schodiště měla chránit před deštěm a sluncem a zároveň tvořit výrazný architektonický prvek celého předpolí mostu.
Dvojice betonových staveb patří k nejvýraznějším ukázkám brutalistní architektury v Praze. Brutalismus, který se rozvíjel zejména v 50. až 70. letech, pracuje s pohledovým betonem, monumentálními tvary a přiznanou konstrukcí bez zbytečných ozdob. Ve stejném architektonickém duchu vznikla také nedávno zřícená plastika Rovnováha, která stála jen několik desítek metrů od Hroších lázní. Surový beton a výrazné organické tvary daly betonovým zastřešením lidovou přezdívku Hroší lázně, případně také Vana pro hrocha nebo Krmítko pro slony.
I když dnes mohou schodiště působit dojmem, že nikam nevedou, původně byla součástí pěších tras kolem Barrandovského mostu. Propojovala most s nižšími komunikacemi a prostorem pod mostem. Dnes už jejich původní význam ustoupil do pozadí a schodiště využívá jen minimum chodců, přesto zůstávají zachovanou součástí původního architektonického řešení Barrandovského mostu.
Architekt Karel Filsak
Kvůli podobnému stylu i blízkosti Rovnováhy se Hroší lázně opakovaně mylně připisují sochaři Josefu Klimešovi, autorovi Rovnováhy. Podle rodiny známého sochaře je to ale dlouholetý omyl. Autorem Hroších lázní je architekt Karel Filsak, který navrhl celý Barrandovský most, zatímco Klimeš je autorem pouze plastiky Rovnováha. „Děda tuto informaci neustále uváděl na pravou míru, po jeho smrti tuto informaci opravuji já, ale ještě i teď se stane, že se to někde objeví,“ řekla Blesku Ludmila Sedlák Mojžíšová, vnučka Josefa Klimeše.
Hroší lázně vznikly jako zastřešení schodišť, jejich netradiční tvar ale v průběhu let přilákal i nečekané využití. Před několika lety si je oblíbili například bikeři a BMX jezdci, kteří na mohutných betonových konstrukcích natáčeli videa a využívali je jako překážku pro triky. Ještě dříve se větší z obou objektů stal také neoficiální horolezeckou stěnou.
