Expert o Izraeli a jeho podpoře: Trumpova názorová otočka a velcí hráči v pozadí. A kde stojí ČR?

Donald Trump nedávno vyzval Benjamina Netanjahua, aby stáhl izraelskou armádu ze Sýrie a Libanonu. Jak se díváte na tento krok?

„Je nutné říct, že k tomuto kroku vyzývá izraelskou stranu nejenom Donald Trump, ale i celá řada jiných politiků, například francouzský prezident Emmanuel Macron. Je potom otázka, nakolik se třeba Francie chystá stáhnout ze svých bývalých kolonií, které dodnes ovládá. A to je Francie neobsadila v rámci nějakých obranných válek. A pokud jde o ten americký postoj, Donald Trump je člověk, který je hodně ovlivnitelný lidmi ze svého bezprostředního okolí. Je otázkou, jestli v těchto dnech k němu mají spíš otevřené dveře lidé typu Steve Witkoff nebo Thomas Barrack... To je člověk, o kterém se mnoho nemluví, ale myslím si, že by se mluvit mělo, protože je to zásadní figura. Tom Barrack je americký velvyslanec v Turecku, který má kromě toho na starosti i Sýrii a Irák, je tedy dnes naprosto klíčovou postavou americké administrativy pro Blízký východ. A toto jsou lidé, kteří mají blíž k tomu pohledu, který je, řekněme, protiizraelský. Protože na jednu stranu vyzývat, aby se Izrael stáhl ze Sýrie, a nevidět, že Turecko okupuje území Sýrie v násobně větším rozsahu, to dlouhodobě vyžaduje mimořádnou dávku selektivní slepoty. Vyzývat Izrael, aby se stáhl z Libanonu, když Libanon je de facto okupovaný Íránem prostřednictvím Hizballáhu – to už není selektivní slepota, to je slepota. Myslím si, že žádná země by neměla být dlouhodobě okupovaná. A je otázka, jestli v Libanonu zrovna Izrael působí jako okupant, nebo jako osvoboditel.“

Jde tedy o to, zda tam izraelská armáda nepůsobí spíše v rámci zajištění stabilní bezpečnostní situace v regionu?

„Přesně tak. Když se podíváte, jak třeba dlouhodobě informuje ČTK, může z toho vznikat dojem, že Izrael bojuje proti Libanonu. Ale Izrael nebojuje proti Libanonu, Izrael bojuje proti nepříteli Libanonu. Libanon byla jedna z nejbohatších zemí Blízkého východu, než tam přišli Palestinci, kteří tam rozpoutali krvavou občanskou válku, a následně tam dorazil také íránský vliv. Izrael ukázal v minulosti, že nemá potřebu okupovat cizí území. Kdyby chtěl, tak dodnes může držet území celé Sinaje, ale on ji po uzavření mírové smlouvy vrátil Egyptu, přestože Egypt mírovou smlouvu nikdy zcela nenaplnil. I přes to Izrael neokupuje ani centimetr egyptského území. Jsem přesvědčen, že pokud Izrael bude mít jistotu, že z území Libanonu nebude vystaven útokům, které zabíjejí jeho civilisty včetně malých dětí, jako byl třeba ten na dětské hřiště v drúzském městě Madždal Šams, tak Izrael nemá potřebu okupovat centimetr libanonského území. Stejné je to v případě Sýrie.“

Ona ta Trumpova výzva taky trochu souvisí s tím, že nedávno byl na návštěvě Bílého domu syrský prezident Ahmad Šara, kterého Spojené státy v minulosti považovaly za teroristu. Co se změnilo v hlavě Donalda Trumpa a představitelů americké administrativy?

„Ono se to změnilo v hlavách celého světa. Abú Muhammad al-Džaulání, dnes Ahmad Šara, prošel přeměnou z nepřítele Západu v jeho velkého přítele. Dobře, můžeme mu to věřit. Můžeme si říct, že je to pro nás nejlevnější způsob, jak nastolit v Sýrii nějakou situaci, která bude pro svět přijatelná. Viděli jsme proměny různých lidí v historii, kteří se z válečníků proměnili v mírotvůrce. Jestli to bude případ Ahmada Šary? To je v tuto chvíli těžké hodnotit. Šara má dost svých problémů bez ohledu na částečnou okupaci ze strany Izraele nebo ze strany Turecka. Pokud se budeme bavit o té dlouhodobé izraelské přítomnosti na Golanských výšinách, zejména na hoře Hermon, která je pro Izrael naprosto zásadní, tak si myslím, že asi nenajdeme na izraelské politické scéně nikoho, kdo by o stažení izraelských sil z této oblasti byl ochotný diskutovat, dokud neuvidí dlouhodobou mírovou koexistenci se Sýrií.“

Pokud se vrátíme k Donaldu Trumpovi a jeho administrativě, tak současná zahraniční politika USA tedy prošla změnou a nyní se vyznačuje zdrženlivějším přístupem k Izraeli?

„Je vidět v posledních týdnech, že ten postoj nebyl úplně proizraelský, ale spíš podporoval zájmy Turecka, Kataru či Pákistánu, což nejsou země, které bychom mohli bez výhrad označit jako spojence USA. Donald Trump podle vlastních slov sleduje zájmy Spojených států, ať už tím může myslet cokoliv, a měl zájem na tom, aby jejich nejbližší spojenec na Blízkém východě, Izrael, mohl fungovat. Tenhle postoj se zjevně změnil a uvidíme, jestli ta změna bude trvalá, nebo jestli je to jenom něco dočasného. Pokud by to bylo trvalé, tak by izraelští představitelé měli asi hodně často chodit ke Zdi nářků a strkat tam papírky s přáním, aby příštím americkým prezidentem nebyl J. D. Vance.“

Když se nyní podíváme do Evropy, zůstává Česká republika stále onou pověstnou „baštou podpory“ Izraele?

„Samozřejmě se to mění v generacích. My si často rádi říkáme, že Česká republika je v podpoře Izraele výjimečná. Když se podíváte na historii hlasování třeba na Evropské radě, pokud šlo o sankce vůči Izraeli, tak zásadní slovo kromě České republiky tam mělo třeba Maďarsko, což asi v tuhle chvíli přestává platit se změnou vlády v Maďarsku, ale také třeba Rakousko. Také Německo dokázalo zabránit celé řadě protiizraelských excesů v rámci Evropské unie. Není to tak, že bychom byli jediní. My Češi se rádi utvrzujeme v různých mýtech, rádi si říkáme, že jsme v něčem výjimeční. Stejné je to s československou podporou Izraele v roce 1948. Kdyby nebyla se souhlasem Moskvy, tak by také nebyla. A kromě té podpory to byl hlavně skvělý kšeft pro Československo. Nechci tu pomoc shazovat, ale je nutné si k tomu říct ty detaily.“

„Nechtějí vás tam!“ Trump vyzval Netanjahua ke stažení armády ze Sýrie a Libanonu

A jaká je tedy současná situace?

„My vidíme u části populace, a tady se nedá říct, že to je generační, protože tam vidíte lidi různých věkových kategorií, že v tuhle chvíli žijí palestinskou problematikou. Jsou to často lidé, kteří v minulosti řešili globální oteplování, pak řešili, kolik máme pohlaví. Nejsem expert na CO2, rozhodně nejsem expert na gender. Něco málo vím o Blízkém východě – celý život studuji tamní historii, strávil jsem tam dost času. A čím jsem starší a čím víc toho vím z pohledu různých stran tamních konfliktů, tím více bych se zdržel nějakých rychlých soudů. Jestli znalosti té skupiny byly stejné u těch předchozích módních témat, tak je vidět, že jsou často povrchní a je to spíš otázka nějaké pózy než hluboké znalosti. Takže stejně tak jako dnes je módní palestinismus, když to po klausovsku takhle pojmenuju, tak si myslím, že prostě zase přijde něco, co bude opět chvíli v módě a tohle téma opět zůstane spíš té levicové scéně a té neonacistické scéně, která v tuhle chvíli nemusí počítat s hrozbou toho, že ji policie zavře za výkřiky ‚Židi do plynu‘, když může legálně křičet ‚od řeky k moři‘, (požadavek velkého palestinského státu zahrnujícího celé izraelské území, pozn. red.), což má v konečném důsledku stejný význam.“

Video se připravuje ...

Izraelská armáda ukázala, jak zasáhla cíle v Íránu

Zdroj: IDF