Před 135 lety došlo v Praze k revoluci v dopravě. Do ulic se tehdy vůbec poprvé vydala elektrická tramvaj Františka Křižíka, která začala rychle nahrazovat koněspřežné tramvaje přezdívané koňky. Tramvaj vyjela na trať mezi Letenským zámečkem a Stromovkou přesně v 9:20. „Křižík původně zamýšlel vést trať od kotviště holešovického přívozu ze Štvanice přes Bubenskou třídu na výstaviště. Nakonec ale změnil plán a rozhodl se trať navázat na lanovou dráhu vedoucí od Vltavy k Letenskému zámečku, kterou právě začínala stavět pražská obec,“ uvádí Stanislav Václavovic, z oddělení kultury a sportu ÚMČ Prahy 7.
Křižík svým vynálezem šlápl na kuří oko Viktrou Haasovi, řediteli společnosti, která provozovala koňky. U pražské radnice neúspěšně protestoval proti tomu, aby Křižíkovi bylo uděleno povolení. Několik komplikací své konkurenci ale přesto zaídil. „Ze smlouvy s magistrátem vyplývala pro Křižíkovu společnost celá řada povinností. Kromě placení poplatků a nájmu musel investor zasypat starý fortifikační příkop za zámečkem, byl povinován i další údržbou povrchu ulice, kterou vedly koleje, a také jej zavazovala k eventuálnímu přeložení kolejí, bude-li to nutné,“ říká Stanislav Václavovic. Radnice také zastropovala cenu jízdného na 8 krejcarů.
Křižík pořídil dva jednoduché otevřené vozy, jeden od německé firmy Schuckert a druhý z pražské Ringhofferovy strojírny. Každý vůz disponoval jedním motorem o výkonu 7 koňských sil, který běžel na stejnosměrný proud s napětím 150 V. Nejvyšší povolená rychlost tehdy byla jen 10 km/h. Rychlost výstavby trati vy dnešní Pražané mohli závidět. Práce odstartovaly koncem května a už 6. června 1891 byly v Ovenecké ulici položeny koleje.
Po provedení testovacích jízd pak došlo 18. července 1891 ke slavnostnímu zahájení provozu. „Mezi hosty slavnostního otevření dráhy nechyběl předseda výstavního výboru hrabě Zedtwitz, průmyslník Bondy, pražský starosta dr. Šolc a pochopitelně Křižík,“ říká Václavovic, který také dohledal, jak o tehdejším otevření referoval deník Národní politika: „Kolem stanice elektrické dráhy, jakož i podél celé trati v Ovenecké ulici až k zastávce před Královskou oborou, kupilo se množství diváků. Jízda ku Královské oboře trvala přesně 2½ minuty. Když vůz zastavil, provolali účastníci zahajovací jízdy p. inženýru Křižíkovi srdečné ,Sláva‘ a ,Na zdar‘.“ Tramvaj jezdila denně od 6 do 21 hodin, v zimě pouze do 19 hodin, nejvíce posloužila při konání Jubilejní výstavy.
Aby Křižík zvýšil ziskovost dráhy, prodloužil ji v roce 1893 za 25 tisíc zlatých k Místodržitelskému letohrádku. Celková délka trati tak dosáhla 1,4 km. Ani to však nové cestující nepřivedlo. Křižík se nevzdával a v roce 1896 navrhl propojení s rodící se pražskou tramvajovou sítí přes dnešní ulice Milady Horákové a Dukelských hrdinů. Město však tento i další návrhy zamítlo, protože chtělo budovat tratě ve vlastní režii. V roce 1897 již v Praze fungovalo několik dalších elektrických linek provozovaných městem, okolními obcemi i Křižíkem samotným.
