Když se svou diagnózu dozvěděl, bylo mu něco málo přes padesát let. „Člověk má hned obavy a vidí všechno černě, ale postupně se začne orientovat v tom, co ho čeká,“ vzpomíná dnes s odstupem.
První příznaky
Začátek onemocnění byl velmi nenápadný a doprovázel ho příznak, který lidé často podceňují. „Měl jsem krev ve stolici. Nejdřív jsem si myslel, že to budou hemeroidy. Ale když to trvalo delší dobu, raději jsem šel k lékaři,“ popisuje Jaroslav. Právě toto rozhodnutí se ukázalo jako klíčové. Po vyšetření u praktického lékaře následovaly další testy a diagnostika, která potvrdila nádorové onemocnění tlustého střeva.
Náročné začátky a fyzické dno
Pan Jaroslav se dostal do péče onkologa MUDr. Martina Šmakala, který jej provází celou léčbou dodnes. Ta byla zahájena v Nemocnici Na Pleši, kam pacient docházel na pravidelné kontroly a později tam byl i hospitalizován. Začátky ale nebyly vůbec jednoduché. „To byly hrozný dryjáky. Po chemoterapiích mi bylo strašně zle. Chodil jsem pak po parku a zvracel. Nikomu jsem to neřekl, ani doktorům. To bylo úplné fyzické dno,“ popisuje otevřeně těžké chvíle.
Zlom díky moderní léčbě
V průběhu léčby byla panu Jaroslavovi nabídnuta možnost zapojení do programu s inovativními léčivými přípravky. „Pan doktor měl skupinu pacientů, kterým nabídl novou léčbu v rámci tzv. studie,“ vzpomíná. Právě tento krok se ukázal jako zásadní pro další vývoj onemocnění.
U pana Jaroslava se moderní léčba ukázala jako vysoce účinná a vedla k postupné stabilizaci. Zásadní roli v jeho příběhu hraje také dlouhodobý vztah s ošetřujícím lékařem. Když doktor Martin Šmakal přešel do Nemocnice Hořovice, pan Jaroslav ho bez váhání následoval. Tam pokračuje v léčbě dodnes.
Rybaření a život s nadhledem
Zajímavostí je, že o své diagnóze pan Jaroslav zpočátku nemluvil ani se svými nejbližšími. Nechtěl jim dělat starosti a pravdu řekl až po roce, když musel do nemocnice. Navzdory závažné diagnóze se snažil po celou dobu zachovat běžný životní režim a maximální míru samostatnosti.
„Fungoval jsem normálně. Na kontroly jsem jezdil sám, staral jsem se o dům i zahradu,“ říká hrdě. Aktivní životní styl si udržel dodnes, většinu času tráví na zahradě a věnuje se rybaření. „Nemám žádná omezení. Jen jsem byl asi před třemi lety na operaci, po které mám vývod, ale nijak mě to neomezuje,“ popisuje svůj současný život. Na závěr má jasný vzkaz pro všechny, kteří řeší podobné potíže: „Nebát se jít k doktorovi včas. Ta nemoc je mrcha. Ale dá se s ní žít.“
Jak zvládnout psychický tlak při onkologické léčbě?
Radí psychiatr MUDr. Matěj Kasal z Centra duševní rehabilitace Beroun:
- Diagnóza často vyvolá šok, strach a existenciální nejistotu. Odbornou pomoc vyhledejte, pokud vás tyto pocity dlouhodobě paralyzují nebo vyvolávají beznaděj.
- Pomáhá soustředění na přítomný okamžik, dechové techniky a opírání se o osobní hodnoty, které vám dávají smysl.
- Nacházejte stabilní body jistoty – pravidelný denní rytmus, drobné radosti a vztahy, které vás ukotvují.
- Otevřeně rodině řekněte, co potřebujete (více prostoru, klid, nebo naopak blízkost). Pomůže jim to reagovat podpůrně a ochrání to vaši energii.
