Před rokem a půl si při pádu v hotelové koupelně ve Zlíně zlomil nohu ve stehenní kosti, dodnes nemůže pořádně chodit, padá, je stále celý potlučený a jako věchýtek.
Velké riziko
Východiskem už nejsou ani rehabilitace, ale další velká operace. „A to jsem odmítl. V mém věku je to už hodně velké riziko, tak mám smůlu. Bez operace se to totiž nikdy nezlepší, říkají samotní lékaři,“ komentoval dál herec. „Ta noha mě moc bolí, hrát už opravdu nemohu, snad jen někde besedovat, tak se na mě nezlobte,“ poznamenal omluvně.
U stejné nohy mu před úrazem vyměňovali kyčelní kloub. A když byl po operaci stehenní kosti, dostal infekci, která ho opět uzemnila. Teď se pohybuje s hůlkou, a když si sedá, dělá to velmi pomalu a opatrně, přičemž ve tváři se mu zračí bolest.
Vzdal i kolo
„S tím už nic nenadělám,“ řekl posmutněle herec, který se zase na několik měsíců odstěhoval do svého druhého domova v Třeboni. „Tady to miluju a je mi tu blaze,“ netajil Nárožný.
Ještě před pár lety ho mohli místní vídat na kole. Tento dopravní prostředek ale kvůli nešťastnému pádu a následné zlomenině stehenní kosti musel odložit. „Nevadí. Raduji se tu z procházek a rodiny s vnoučaty, kterou tu mám,“ dodal herec. Dceři a synovi totiž pořídil byty v centru Třeboně.
Výhled na hřbitov
Město rybníků a lázní Petrovi a jeho manželce Ivě učarovalo už v roce 1972, kdy sem zavítali na svatební cestu. „Nevěděl jsem, kam vyrazit, a do Polska ani NDR se mi tehdy nechtělo. Půjčili jsme si tedy kola a vyrazili,“ zavzpomínal.
V Třeboni si herec nakonec pořídil apartmán. Výhled z jeho oken ale nesměřuje
do přírody nebo na malebné domy. „Mám krásný výhled na hřbitov. Lidé k tomu často cítí podvědomý odpor, přitom zapomínají, že venkovský hřbitov je krásný, zcela jiný než pražský, který je depresivní. Rád sedím na balkoně a pozoruju všechna ta červená, žlutá a fialová světýlka,“ pochvaloval si.
