Nejšílenější záhady světa: Kvůli dědičné nemoci přestanou spát a pak... Mozek začne únavou požírat sám sebe! Lék neexistuje
Spánek je pro většinu z nás vysvobozením po náročném dni, ale pro hrstku prokletých rodin na této planetě se mění v nedosažitelný luxus, který ohlašuje blížící se konec. Nejde o běžnou nespavost, kterou zažene prášek na uklidnění nebo teplé mléko. Útok přichází zevnitř, z hlubin vlastní DNA, a pomalu člověku odebírá schopnost na chvíli zavřít oči, čímž ho odsuzuje k měsícům nepřetržitého, mučivého bdění. Mozek doslova požírá sám sebe a věda zatím nenašla lék. Co přesně se v hlavách těchto pacientů děje ve chvílích, kdy hranice mezi realitou a děsivou halucinací navždy mizí?
Vše začíná poměrně nenápadně, obvykle ve středním věku kolem padesáti let. Pacient najednou zjišťuje, že nemůže usnout, a zpočátku to přisuzuje stresu nebo přepracování. Jak ale týdny plynou, únava se prohlubuje a žádná dostupná léčba nezabírá. Silná hypnotika, která by běžného člověka uspala na několik dní, na tyto jedince vůbec nepůsobí. Z běžné únavy se stává stav absolutního vyčerpání a oběť nemoci je vržena do krutého stavu trvalé bdělosti.
Za touto děsivou diagnózou, známou jako fatální familiární insomnie, stojí zmutovaný gen, který tělo přinutí vyrábět defektní priony. Tyto vadné bílkoviny se začnou shlukovat v thalamu, což je část mozku zodpovědná mimo jiné za řízení spánkových cyklů. Thalamus je pomalu a nenávratně ničen, jako by ho rozežírala kyselina, a mozek tak ztrácí schopnost přepnout do režimu odpočinku. Je to, jako by někdo v hlavě navždy zasekl vypínač v poloze zapnuto.
S postupujícím poškozením mozku přicházejí další, mnohem hrozivější příznaky. Pacienti začínají trpět záchvaty paniky, extrémním pocením a prudkými výkyvy krevního tlaku. Trvalá absence spánku si vybírá tvrdou daň na psychice, takže se dostavují živé a často děsivé halucinace. Nemocný postupně ztrácí pojem o čase i prostoru a často přehrává rutinní pohyby ze svého každodenního života, jako je oblékání nebo česání vlasů, i když nehybně leží v nemocniční posteli.
V závěrečné fázi, která přichází po několika měsících utrpení, pacienti upadají do zvláštního stavu bdělého kómatu. Jsou při vědomí, ale nereagují na vnější podněty, jejich tělo je kost a kůže a vnitřní orgány pomalu selhávají. Smrt nastává v průměru do osmnácti měsíců od prvních příznaků, nejčastěji v důsledku celkového vyčerpání organismu nebo přidružené infekce. Proti tomuto osudu momentálně neexistuje žádná obrana, protože defektní priony nedokážeme z nervové tkáně nijak odstranit.
Nejvíce mrazivý na celé nemoci je fakt, že jde
- Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
- Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.
To musi byt hrozne. Chudaci lide