Nejšílenější záhady světa: 17letá dívka přežila pád letadla v Peru. 11 dní s červy v ráně bloudila džunglí!
Úder blesku roztrhal letadlo na kusy a štědrovečerní cesta se změnila v masakr. Sedmnáctiletá Juliane se zřítila z tříkilometrové výšky do amazonské džungle, pevně připoutaná k sedadlu. Úplně sama, potlučená a bez jídla bloudila jedenáct dní neprostupným pralesem s hnijícími ranami. Zatímco úřady vzdaly pátrání, polomrtvá dívka nakonec stanula před šokovanými dřevorubci. Jak je vůbec myslitelné, že drtivý pád z nebes a následnou agónii přežila, když zbylých 91 lidí na palubě nalezlo v troskách jistou smrt?
Příběh sedmnáctileté Juliane Koepckeové začíná přesně na Štědrý den roku 1971, kdy se s matkou Marií vydala na rutinní vnitrostátní let z peruánské Limy do města Pucallpa. Měly namířeno za otcem, který hluboko v pralese spravoval biologickou výzkumnou stanici. Turbovrtulový stroj letu LANSA 508 se ale záhy dostal do masivní tropické bouře a temná mračna s letadlem začala nebezpečně házet. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy blesk zasáhl pravé křídlo a palivovou nádrž, což způsobilo, že se letadlo ve výšce tří kilometrů doslova rozpadlo na kusy.
Zatímco ostatní cestující byli okamžitě vcucnuti do smrtící vzdušné propasti, Juliane zůstala pevně připoutána k řadě tří sedadel. Volný pád trval nekonečné minuty, než tělo dospívající dívky s ohlušujícím nárazem zbrzdily koruny hustých amazonských stromů. Probrala se až o mnoho hodin později s těžkým otřesem mozku, zlomenou klíční kostí a hlubokou řeznou ranou na paži. Kolem ní nebylo vůbec nic kromě roztříštěných trosek, ticha deštného pralesa a šílené bolesti, která prostupovala celým jejím potlučeným tělem.
Přestože byla Juliane těžce zraněná a ztratila brýle, bez kterých byla silně krátkozraká, nezůstala paralyzovaná strachem. Rodiče biologové ji od dětství učili respektu k džungli a základním technikám přežití. Věděla, že zůstat na místě znamená jistou smrt, a proto se s vypětím všech sil rozhodla hledat civilizaci. Odhalila drobný vodní pramen a pamatovala si otcovu radu, že každá malá stružka nakonec nevyhnutelně vede k větší řece a kde je velká řeka, tam jsou obvykle i lidé.
Začal tak brutální pochod na pokraji lidských sil, během kterého bojovala nejen se zraněními, ale i s neúprosnou přírodou. Jedinou potravou jí byl pytlík bonbonů, který objevila v troskách, a její noci se měnily v utrpení plné štípanců od moskytů a deště, který jí neustále smáčel letní šaty. Rána na paži se rychle zanítila a začala hnít, přičemž se v ní uhnízdili červi.
Juliane později popsala, jak musela snášet pocit desítek pohybujících se larev uvnitř vlastní ruky, což by běžného člověka dohnalo k naprostému šílenství. S rostoucím hladem a vyčerpáním přicházely i zrakové a sluchové halucinace. Desátý den ráno uviděla
- Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
- Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.





















Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.