Věra Nerušilová, kterou si diváci pamatují především díky písni Kočka ze Záběhlic z filmu Smrt černého krále či účinkování ve filmech Světáci nebo Kdyby tisíc klarinetů, je po smrti. Smutnou zprávu o skonu energické dámy, jež ještě v posledních letech života vystupovala na pražských scénách a věnovala se šansonové tvorbě, přinesl na svém facebookovém profilu pořad Barování se Sandrou Novákovou a Filipem Rajmontem.
Tato umělkyně se narodila jako Věra Soudková ve Zlíně do rodiny zaměstnance Baťových závodů. Dětství však prožila především v Třebíči, kam se rodina později přestěhovala. Ke zpěvu měla blízko už od útlého věku, přesto na přání rodičů vystudovala administrativní obor. Dokonale ovládala psaní na stroji i těsnopis, její životní cesta však nakonec vedla jiným směrem.
Hudbě se začala věnovat už během studií, kdy založila dívčí pěvecký soubor. Později vystupovala společně se sestrami Vlastou a Růženou jako Trio sester Soudkových. Zásadní životní krok následoval po odchodu do Prahy. V lednu 1954 nastoupila do Československého státního souboru písní a tanců, kde poznala i svého budoucího manžela Zdeňka (†52), tanečníka a pozdějšího dramaturga jejích pořadů.
Její mimořádně hluboký kontraalt, označovaný za jeden z nejnižších ženských hlasů v české hudbě, ji předurčil především k interpretaci šansonů, cikánských a židovských písní. Postupně působila v Inkognito kvartetu, Divadle Paraván a mezi lety 1962 až 1965 také v pěveckém kvartetu se svou sestrou Vlastou. Právě v Divadle Paraván na sebe výrazně upozornila interpretací staropražských písní ve hře Všichni moji dědové.
Zemřela Věra Nerušilová Blesk
Tam si jí všimli i tvůrci seriálu Hříšní lidé města pražského, kteří jí zajistili nesmrtelnost výše zmiňovanou písní. Vedle hudební kariéry se totiž prosadila také před kamerou. Zahrála si například ve filmech Světáci, Kdyby tisíc klarinetů či Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, později také v komediích Zoufalci nebo Hezké chvilky bez záruky. Naposledy se na filmovém plátně objevila v roce 2018 v pohádce Kouzelník Žito.
Důležitá byla ale hlavně její pěvecká kariéra. Už v roce 1973 se vydala na samostatnou pěveckou dráhu. Vystupovala v Divadle Na Fidlovačce, v divadle ABC, v Malostranské besedě i v Balbínově poetické hospůdce. Její manžel Zdeněk Nerušil pro ni psal šansonové texty a podílel se na dramaturgii jejích vystoupení. Spolupracovala také s mimem Jaroslavem Čejkou (†86) a Martou Němcovou na dětských muzikálech, či se Spirituál kvintetem.
Za svou kariéru se Věra Nerušilová dočkala i řady cen, mimo jiné cenou města Třebíče, kde vyrůstala a ke kterému si uchovala celoživotní vztah. Tu převzala v roce 2015.
Těžkou ranou pro ni byla smrt manžela, který v roce 1983 zemřel na infarkt. Od té doby žila sama. Zůstala po ní dcera Barbora, která působí jako učitelka. Česká kultura v ní ztrácí osobitou interpretku, jejíž nezaměnitelný hlas i cit pro šanson zůstávají nesmazatelnou součástí domácí hudební a filmové scény…
