Když se v kině rozezní první tóny hitů, diváka pohltí nostalgie. Nový film s tímto efektem záměrně pracuje. Pod nablýskaným povrchem se však vyhýbá zásadním otázkám. Snímek vznikal pod přísným dohledem správců pozůstalosti (MJ Estate), kteří chrání miliardová práva. Výsledkem je vykreslení Michaela jen jako oběti, nikoli jako komplexní a hluboce rozpolcené osobnosti.
Skutečný příběh přitom přesahuje novinové titulky. Zahrnuje tragickou psychologii nemoci vitiligo, pragmatické byznysové kroky, zradu mentora Paula McCartneyho i dosud neobjasněné spojitosti s kauzou Jeffreyho Epsteina. To jsou témata, která Hollywood nedokázal – nebo v některých případech spíše nesměl – ukázat.
Matka Katherine: Štít, nebo spolupachatelka?
Současný Hollywood rád idealizuje zesnulé ikony. Pro veřejnost je jistě dojemné, jak dnes pětadevadesátiletá matka Katherine Jackson chodila na natáčení podporovat svého vnuka Jaafara, který Michaela ztvárnil. Z novinářského hlediska je však nutné položit si zásadní otázku: Kde byla tato milující matka v době, když despotický otec Joe Jackson své syny prokazatelně psychicky i fyzicky týral?
Film sice Katherine vykresluje jako štít před otcovou krutostí, realita však ukazuje, že chlapce nedokázala ochránit před traumatem, které Michaela poznamenalo na celý život. Vzhledem k tomu, že rodina pevně kontroluje práva k hudbě, je snímek podle publicistů odsouzen k určité plochosti.
Když pozůstalí přepisují historii: Od Amy Winehouse k Jacksonovi
Tento trend očišťování rodiny není v Hollywoodu žádnou novinkou. Podobný krok předvedli tvůrci v životopisném snímku Back to Black o zpěvačce Amy Winehouse. Tam rodina a její bývalý partner tak výrazně korigovali scénář, až ze sebe v podstatě smyli veškerou vinu za její tragický konec. U Jacksona podle prvních ohlasů sledujeme velmi podobný scénář – filmoví recenzenti se shodují, že syrová realita musela ustoupit nedotknutelnému rodinnému mýtu.
Řadu nesrovnalostí a ohýbání reality najdeme i v dalších úspěšných biografiích. V diváckém hitu Bohemian Rhapsody o Freddiem Mercurym filmaři kvůli emocím cynicky pozměnili časovou osu a Freddieho diagnózu HIV zasadili před legendární koncert Live Aid, ačkoliv se o ní zpěvák dozvěděl až o několik let později.
U novějšího filmu Bob Dylan: Úplně neznámý zase tvůrci otevřeně přiznali, že jim šlo spíše o vytvoření mýtu než o historickou věrnost, takže řada postav i setkání je čistou fikcí.
Výjimkou nejsou ani snímky Elvis, který extrémně zkreslil a zjednodušil roli manažera Parkera, nebo Rocketman, kde kvůli dramatickému efektu zcela zpřeházeli vznik největších hitů Eltona Johna.
K hollywoodským velkofilmům je zkrátka vždy potřeba přistupovat s rezervou – tvůrci běžně mění dynamiku vztahů i historická fakta, aby byl děj pro diváky poutavější a emočně silnější.
Válka o Neverland pokračuje: Proč se soudy vrací?
O tom, že Jacksonův odkaz je i sedmnáct let po jeho smrti živou ranou, svědčí aktuální vývoj v amerických soudních síních. Kalifornský odvolací soud totiž rozhodl o obnovení žalob, které na Jacksonovy korporace podali Wade Robson a James Safechuck – muži známí z kontroverzního dokumentu Leaving Neverland.
Přestože správci pozůstalosti trvají na nevinně, justice vyslala jasný signál: korporace a zaměstnanci kolem Krále popu měli povinnost nezletilé chránit a nemohli před jeho soukromým životem zavírat oči. Procesy se tak po letech znovu otevírají.
Kontroverze kolem Leaving Neverland: Fakta, nebo mýty?
Kolem samotného dvoudílného dokumentu HBO je však nutné uvést fakta, která zásadně mění pohled na celou kauzu. Snímek Leaving Neverland čelí od svého uvedení obrovské kritice za vážné nesrovnalosti v časové ose. Právníci rodiny i nezávislí investigativní novináři postupem času upozornili na několik logických trhlin – například na tvrzení jednoho z protagonistů, že k obtěžování mělo docházet v prostorách Neverlandu, které v té době ještě vůbec nestály.
Tyto zásadní faktické chyby u velké části veřejnosti věrohodnost celého projektu silně podkopaly. Přesto však dokument dál funguje jako hlavní spouštěč nových a ostře sledovaných soudních bitev.
Netflix vrací úder: Odhalí to, co film zamlčel?
Že je Jacksonovo téma aktuálně největším tahákem showbyznysu, dokazuje i streamovací gigant Netflix. Ten pár týdnů po premiéře hraného velkofilmu chystá pro diváky tvrdý střet s realitou. Už 3. června uvedl očekávanou třídílnou minisérii Michael Jackson: The Verdict (Verdict), která se zaměří výhradně na přelomový a kontroverzní soudní proces z roku 2005, kde byl zpěvák obviněn ze zneužívání nezletilého chlapce.
Vzhledem k tomu, že během původního procesu platil v soudní síni přísný zákaz kamer, veřejnost tehdy dostávala jen filtrované informace. Nový dokument slibuje forenzní rozbor celého případu a vůbec poprvé nabídne exkluzivní, dosud neslyšené výpovědi samotných porotců, právníků, očitých svědků i tehdejších novinářů. Zatímco hraný film v kinech se snaží budovat nablýskaný mýtus, Netflix slibuje divákům naservírovat syrová fakta.
Nemoc, kterou Michael skrýval pod maskou
V dobách největší slávy se v médiích šířil mýtus, že zpěvák podstupuje drastické procedury, protože odmítá svou afroamerickou identitu a přeje si být bílý. O dermatologickém onemocnění vitiligo, které způsobuje ztrátu kožního pigmentu, tehdy veřejnost neměla téměř žádné povědomí.
Z psychologického hlediska je fascinující i tragické zároveň, jak moc byl Michael fixován na svůj vzhled, který mu otec od dětství neustále brutálně kritizoval.
Nemoc skrýval pod silnými vrstvami make-upu a plastickými operacemi sám sebe uvrhl do estetické i lidské izolace. Z pohledu dnešní doby přitom šlo o obrovskou promarněnou šanci. Kdyby Michael tehdy našel odvahu, vystoupil ze stínu tajemství a ke svému onemocnění se veřejně a otevřeně přihlásil, mohl se stát globálním ambasadorem této nemoci. Svým obrovským vlivem mohl zbořit společenská tabu a psychicky nesmírně pomoci milionům lidí po celém světě, kteří s touto ztrátou pigmentu a s ní spojeným stigmatem denně bojují. Místo osvěty však zvolil cestu absolutního utajení.
Chtěl Michael opravdu vypadat jako běloch?
Michaelovy drastické změny vzhledu tak nebyly jen o nemoci, ale také o snaze uniknout obrazu svého otce. Každá plastická operace mohla být pokusem o to, nevidět v zrcadle tyrana Joea Jacksona. Otec mu od dětství negativně komentoval jeho nos a celkově vzhled, což pravděpodobně vedlo k hluboké nenávisti k vlastnímu obličeji a k nekonečnému kolotoči estetických zákroků.
Chladnokrevný byznysmen: Jak Michael podrazil McCartneyho?
Nový film staví Jacksona do role pasivní oběti, což je v přímém rozporu s jeho geniálním a mimořádně tvrdým obchodním uvažováním. Michael nebyl jen křehký snílek; byl to pragmatický byznysmen, který dokázal chladnokrevně obětovat i nejbližší přátele.
Tři největší obchodní zářezy:
-
Zrada mentora: S ex-Beatlem Paulem McCartneym ho pojilo silné přátelství i společné megahity jako Say Say Say nebo The Girl Is Mine. McCartney dal tehdy mladšímu kolegovi přátelskou radu, že nejlepší investicí do budoucna jsou vydavatelská práva na cizí skladby. Jackson se touto radou řídil až příliš doslova. V roce 1985 za McCartneyho zády skoupil katalog ATV, který obsahoval práva na největší hity The Beatles.Podvedený mentor mu to nikdy neodpustil a jejich přátelství i spolupráce okamžitě a definitivně skončily.
-
Odsunutí rodiny: Podobně nekompromisně se zachoval ke svým bratrům ze skupiny Jackson 5. Jakmile si uvědomil svou tržní hodnotu, odsunul je na vedlejší kolej.
-
Válka se Sony: V roce 2002 rozpoutal otevřenou válku proti vydavatelství Sony. Veřejně šéfa označil za rasistu a démona. Ve skutečnosti však šlo o tvrdý boj o kontrolu nad katalogem v hodnotě miliard dolarů.
Akta Epstein: Co skutečně ukrývají tajné spisy FBI?
V posledních letech se jméno Michaela Jacksona začalo znovu skloňovat v souvislosti s ostře sledovaným odtajňováním soudních dokumentů kolem kauzy pedofilního miliardáře Jeffreyho Epsteina. Světová média, včetně britské BBC nebo deníku The Guardian, podrobně analyzovala stovky stran spisů, ve kterých se jméno Krále popu skutečně jednou objevilo.
Setkání na Floridě pod lupou justice
Zveřejněné výpovědi potvrdily, že Jackson navštívil Epsteinovo luxusní sídlo v Palm Beach na Floridě. Jedna z klíčových svědkyň a obětí, Johanna Sjoberg, u soudu pod přísahou popsala, že se tam se zpěvákem osobně potkala.
Když se jí však právníci u výslechu výslovně zeptali, zda ji Jackson zneužil nebo po ní vyžadoval jakékoli nelegální služby, její odpověď byla jednoznačné: „Ne.“ Oficiální vyšetřovací spisy tak sice dokazují, že se Jackson pohyboval v blízkosti tehdejších elit, ale neobsahují jediný důkaz, že by se na Epsteinových zvrácených aktivitách jakkoli podílel.
Současná oficiální fakta sice Jacksona z ničeho nelegálního neusvědčují, ale dokud nebudou dokumenty zveřejněny bez cenzury, kompletní pravdu se nedozvíme. Veškeré teorie ze sociálních sítí, které z něj dělají buď komplice, nebo tajného zachránce dětí, tak prozatím zůstávají jen divokou spekulací.
Odkaz ukrytý za maskami vlastních dětí
Jak se tedy na Michaela Jacksona dívat s odstupem let? Nový hollywoodský film se pokouší stvořit černobílou pohádku o ublíženém géniovi, realita je však mnohem temnější a fascinující zároveň. Byl to dravý obchodník, hudební inovátor, oběť tyranské výchovy a člověk plný nebezpečných vnitřních rozporů.
Jizvy na duši příští generace
Největším otazníkem jeho soukromého života tak zůstávají jeho tři děti – Paris, Prince a Bigi. Fanoušci sice rádi vidí to, že dnes drží spolu a tátu veřejně brání, ale střízlivý pohled do zákulisí ukazuje drsnou realitu. Děti vyrůstaly v naprosté izolaci Neverlandu, obklopené chůvami a bodyguardy.
Šílený tlak médií si vybral svou daň. Dcera Paris v minulosti otevřeně přiznala těžké psychické problémy i pokusy o sebevraždu. Jaký byl Michael rodič doopravdy, když zhasly kamery, se zkrátka nikdy stoprocentně nedozvíme. Celou pravdu o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi, znají jen jeho děti. A ty ji před světem dál úzkostlivě chrání.
Druhý díl na obzoru?
Úspěch nového filmu okamžitě rozjel spekulace o možném pokračování nebo druhém dílu, který by mapoval pozdní a nejtemnější éru Jacksonova života. Pro tvůrce to však představuje obrovskou právní a scenáristickou past. Pokud by měl film mapovat období velkých soudních procesů z let 1993 a 2005, narazí na neprostupnou zeď.
Past jménem mimosoudní vyrovnání
Klíčovým problémem jsou milionová mimosoudní vyrovnání, která Michael Jackson za svého života uzavřel (například v roce 1994 s rodinou tehdy třináctiletého Jordana Chandlera). Tato vyrovnání obsahují extrémně přísné doložky o mlčenlivosti. Vzhledem k tomu, že film vzniká pod přímým dohledem Jacksonova Estate, filmaři legálně nesmí do děje detailně zakomponovat výpovědi údajných obětí ani spekulovat o detailech těchto dohod. Případný druhý díl by tak byl předem odsouzen k tomu, aby klíčové momenty zpěvákova pádu buď zcela ignoroval, nebo je vylíčil čistě z pohledu rodové obhajoby. Pro diváka, který čeká komplexní drama, by to byl opět jen polovičatý pohled.
