Petr Litoš: Superman se v Česku neuživí, Marvel se rozmělnil a autoři Clevera se cítili okradení!
Začínali v roce 1997 v naprosté tichosti, dnes diktují tempo na českém trhu. Nakladatelství Crew naučilo Čechy milovat komiksového Garfielda, Simpsonovy i japonskou mangu. Jeho spoluzakladatel Petr Litoš v rozhovoru mluví o mravenčí práci při rozečítání dětí, o začarovaném kruhu českých autorů i o tom, proč český čtenář uctívá temného Batmana, zatímco ikonický Superman u nás zůstává otloukánkem.
*Crew se píše s „C“ a dvojitým „V“, což anglicky znamená posádka, ale v češtině to všichni čtou jako „Krev“. Jak tenhle název vznikl?
To je dědictví divokých devadesátek. V roce 1997, kdy jsme začínali, se slovo komiks psalo postaru „comics“ a všechno podstatné bylo z Ameriky. Chtěli jsme na zámořskou scénu odkázat úderným slovem, takže Crew jako posádka dávalo smysl. Zároveň jsme to ale záměrně četli jako „Krev“, protože v začátcích jsme chtěli šokovat a ukázat, že komiks je i pro dospělé. Později se to s rozvojem trhu rozmělnilo. Tuhle drsnější linii držíme dál, ale dnes už děláme i spoustu dětských komiksů, které o krvi rozhodně nejsou.
*V devadesátkách jsme tu byli z hlediska mainstreamového amerického komiksu (Marvel, DC) pole neorané. Kde jsi ke komiksu přišel ty?
Před rokem 1989 byl komiks silně provázaný se sci-fi komunitou. Jako náctiletý jsem se ocitl v klubu SFK Spektra, kde se potkávali lidé jako Ondřej Neff, Kája Saudek nebo Jan Kantůrek, geniální překladatel Pratchettovy Zeměplochy. Tehdy bylo populární vozit komiksy z Polska, protože tam vycházelo i to, co u nás nesmělo. Když člověk musí, polštinu se nakonec nějak naučí. Moje první setkání s velkým komiksem proběhlo v pubertě právě přes polská vydání.
*Napadlo by tě v roce 1997, že komiksy v Česku takhle zapustí kořeny?
Vůbec ne. Prvních patnáct let naší existence – přičemž příští rok oslavíme už třicátiny – to byla mravenčí práce na budování samotného povědomí o tom, co to komiks vůbec je. Dneska jsem hrdý na to, že spousta škol, učitelek a knihovnic bere komiks na roveň klasické beletrie. Zjišťují, že je to skvělý prostředek, jak děti rozvázat ke čtení. Je to pro ně přístupnější formát, který rozvíjí představivost, protože čtenář si musí domýšlet děj v mezerách mezi obrázky.
*Máš na sobě tričko s nápisem „Čtu za Nároďák“, což s tím rozčítáním dětí asi přímo souvisí, že?
Ano, „Čtu za Nároďák“. Jsem moc rád, že sis všiml, protože v téhle šále je mi pod vašimi studiovými reflektory docela teplo (smích). Souvisí to přesně s tím – je potřeba lidi rozečíst, protože je to pro ně dobré. Existují na to kvalitní zahraniční studie, které pravidelné čtení propojují s lepšími kognitivními schopnostmi, úspěchem v práci i tím, že čtení prokazatelně oddaluje nebo zmírňuje nástup demence ve vyšším věku. Takže máme naději!
Tenhle projekt je krásný v tom, že se za ním spojil doslova celý český knižní trh – od největších nakladatelů a knihkupců po moderní online antikvární platformy. Všichni táhnou za jeden provaz, aby pod heslem „Čtu za Nároďák“ upozornili na přínosy čtení. Na jejich webu si lidé mohou udělat různé testy nebo dát osobní závazek, že přečtou aspoň jednu stránku denně a přispějí k úspěchu našeho čtenářského týmu. Podle statistik jsme pátí nejaktivnější čtenáři v Evropě. Když trochu přidáme, můžeme být první. Každopádně je to super akce, my se jí za komiksy hrdě účastníme. Počítá se tam všechno – komiksy, beletrie i audioknihy.
*Dnes jste největším hráčem na českém trhu. Vydáváte mangu, dětské komiksy, Disneyho, Marvel i DC. Zlomil ten počáteční boj nějaký konkrétní titul?
Ten zlom se nedá datovat na konkrétní den. Naším velkým zachráncem byl od začátku kocour Garfield, který nám v dobách hledání pomáhal finančně přežít. Potom hodně pomohl Sandman od Neila Gaimana. Kolem roku 2010 se trh začal víc formovat. Naši původní čtenáři z devadesátých let dospěli a sami měli děti. Začali jsme hodně bodovat se Simpsonovými. A pak přišel obrovský fenomén japonské mangy. Pro dnešní mladou generaci je manga tím, čím byl pro nás v devadesátých letech Spider-Man. Je to pro ně médium, se kterým se dokážou identifikovat.
*Jak těžké je přesvědčit zahraniční vydavatele, aby poskytli licenci právě vám?
Třeba s Japonci to bylo vyjednávání doslova na deset let. Teď už je to snazší. V našem katalogu máme Marvel, DC, Disneyho i největší manga tituly pohromadě. Na jiných trzích bývá portfolio rozdělené mezi více hráčů. Je to dáno i tím, že český trh je malý, vyrostli jsme tu sami a trh si museli od nuly vydupat ze země.
Japonci jsou v obchodních vztazích extrémně poctiví a nespěchají. Nemají v sobě ten západní tlak ve stylu: „Teď je správná příležitost, musíme to vydat hned.“ Na podzimním veletrhu ve Frankfurtu mi po letech jednání manažer jednoho z největších japonských domů řekl: „Rozhodli jsme se, že pokud začneme dávat licence do ČR, bude to s vámi.“ Ptal jsem se, zda rozhodnutí padne do konce roku. On poklepal na stůl a řekl: „Za rok si tady řekneme.“ A za rok opravdu přijel a podepsali jsme to. Díky tomu u nás mohl vyjít fenomenální Akira, který formoval kyberpunk.
*Jak moc komiksům pomohla ta obří filmová vlna Marvelu a DC?
Pomohlo to hodně, filmy prodeje ohromně nakoply. Najednou byl zájem i o postavy, které byly do té doby pro běžného diváka neznámé – typicky Strážci galaxie. Dneska už to ale vidíme z druhé strany. Poslední vlna marvelovských filmů už u diváků tolik nezarezonovala, lidé se v tom propleteném vesmíru začali ztrácet a na prodejích je vidět pokles. Všichni teď zvědavě čekají, co s trhem udělá nový film Avengers: Doomsday.
*Superman je sice praotec všech superhrdinů, ale v Česku je to takový otloukánek. Čím to je?
Protože je až moc americký a chová se jako uvědomělý Mirek Dušín! Navíc se s ním normální člověk horko těžko identifikuje. Superman má totiž všechno úplně zadarmo – narodil se jako mimozemšťan s obří silou, zatímco hrdinové v japonské manze si musí všechno tvrdě oddřít a protrpět. Superman je prostě zosobněné, nudné dobro, které neudělá chybu. To Batman, to je jiné kafe! Je temný, rozporuplný, nemá žádné vrozené superschopnosti a občas se zachová tak, že lidem padá brada. A pozor, není to jen česká specialita. Superman totálně propadá v celé Evropě, nikde ho nechtějí! Zato v Indii? Tam ho milují tak šíleně, že na to grafy oblíbenosti ani nestačí!
*Proč v Česku na rozdíl od Ameriky nefungují klasické tenké měsíční sešitovky, ale daří se spíš velkým uceleným knihám?
V Americe byznys model sešitovek funguje na obří síti specializovaných comic shopů. U nás do běžné distribuce a trafik s komiksovým časopisem dnes v podstatě nepronikneš. Výjimkou jsou naše časopisy Simpsonovi a SpongeBob, kde prodeje paradoxně rostou a děti nám stále posílají dopisy. Cokoli jiného v sešitech ale narazilo. Klasická knihkupectví sešitovky nechtějí – špatně se jim dávají do regálů, stojí málo peněz a práce s tím mají stejně jako s tlustou knihou. No a specializovaných comic shopů máme v Česku kolem deseti, což celostátní produkci sešitovek finančně neutáhne.
*Přejde komiks časem kompletně do digitální podoby?
V Japonsku se dnes přes 70 % komiksů prodává digitálně, protože mají extrémně malé byty a časopisy tam berou jako levné spotřební čtivo do vlaku. V Evropě je zájem o digitální komiksy minimální – tvoří to kolem jednoho procenta trhu. Chceme si komiksy pěkně vyskládat do knihovny, těšit se z hezkých hřbetů a papíru. Je v tím silný aspekt sběratelství. Navíc na displeji tabletu monumentální tištěnou dvoustranu zkrátka nezreplikuješ. Proto věřím, že fyzický komiks tu s námi bude ještě hodně dlouho.
*Jak je na tom v současnosti původní český komiks?
V oblasti autorských grafických románů (historické, autobiografické věci) jsme na tom skvěle, máme špičkové výtvarníky. Kde naopak pokulháváme, je klasický širší mainstream. Domácí tvorba v tomto segmentu téměř neexistuje a střed trhu musíme saturovat importem.
Vytvořit mainstreamový komiks je neskutečné množství práce. Vzhledem k velikosti trhu prodeje v Česku nezaplatí autory na plný úvazek. A protože musí dělat jiné věci, aby se uživili, nemají možnost získat takovou řemeslnou rychlost jako kreslíři v Americe, kde se od autora čeká 22 hotových stran měsíčně. Je to začarovaný kruh, ale posouvá se to. Chodí nám do redakce čím dál víc hotových mainstreamových sešitů od českých a slovenských autorů, kteří dřív kreslili jen do šuplíku.
*Jedním z vašich posledních velkých úlovků v portfoliu je Disney, pod kterého dnes spadají i Star Wars, Vetřelec, Predátor nebo klasické příběhy s kačery. Dělají vám radost?
Obrovskou. Musíme sice knížaře teprve naučit s nimi pracovat, protože vydáváme jak dětské řady, tak luxusní sběratelské sebrané spisy o stovkách stran v pevné vazbě, které do dětského oddělení vůbec nepatří. Na veletrhu Svět knihy budeme křtít kačeří knihu od domácího autora Dana Černého. Dan už léta kreslí oficiální kačeří příběhy pro nizozemskou mutaci Disneyho a my teď vydáváme jeho ucelenou autorskou monografii. Rovněž skvěle fungují věci jako Vetřelci a Predátoři, k jejichž právům jsme se dříve nemohli dostat.
*Druhým rokem k nám dostáváte i populární španělskou retro klasiku Clever & Smart. Zafungovala u tohoto titulu nostalgie?
Jednoznačně. Jsou u nás mnohem úspěšnější, než jsme doufali. Byl to ale jeden z nejkomplikovanějších projektů, který jsem vyjednával snad dvacet let. Španělský majitel si totiž pamatoval, že se jim v osmdesátých letech v československých tiskárnách záhadně ztrácela půlka tehdejších německých nákladů, a dlouho k nám neměli důvěru. Smlouvu s námi podepisoval ještě sám autor Francisco Ibáñez, který ale před dvěma lety zemřel a českého vydání se nedožil. V sérii určitě pokračujeme, i když občas složitě restaurujeme staré podklady, protože Španělé k nim už nemají digitální data.
*Máš ještě nějaké nesplněné vysněné projekty pro český trh?
Dlouhodobě se netajíme tím, že bychom strašně moc chtěli vydat temnou hororovou mangu Hellsing. To je rozhodně vysoko na mém seznamu přání. No a na podzim rozjedeme jeden velký projekt, který ještě nemohu jmenovat – jde o legendárního japonského autora mangy, o jehož práva jsme usilovali dlouhé roky. My si zkrátka v Crew vždycky něco nového vymyslíme.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.