Olbram Zoubek patří k nejvýraznějším českým sochařům druhé poloviny 20. století. Proslavil se především svými štíhlými, protáhlými postavami, které působí křehce, ale mají výrazný charakter. Pracoval s různými materiály a jeho díla se postupně dostala nejen do galerií, ale i přímo do veřejného prostoru, kde se s nimi lidé setkávají dodnes.
V Praze jsou jeho sochy na řadě míst. Lidé kolem nich často jen projdou, aniž by si uvědomili, kdo za nimi stojí. Jedním z nejznámějších děl je pomník obětem komunismu na Újezdě pod Petřínem, kde se po schodišti postupně „rozpadají“ lidské postavy. Jde o jedno z nejpůsobivějších a nejčastěji fotografovaných děl, u kterého se zastavují i turisté.
Do širšího povědomí se Zoubek dostal už na konci 60. let, kdy sejmul posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil i jeho náhrobek. Tahle událost zásadně ovlivnila nejen jeho tvorbu, ale i život. „Zdálo se mi, že tak jako po staru se žít nedá,“ vzpomínal později v rozhovoru pro Paměť národa. Kvůli svému postoji se pak dostal do nemilosti komunistického režimu a dlouhá léta nemohl svobodně tvořit.
Sametová revoluce
Po roce 1989 se k vlastní tvorbě naplno vrátil a jeho sochy se začaly znovu objevovat ve veřejném prostoru. Dnes jsou běžnou součástí Prahy i dalších měst a lidé na ně narážejí každý den.
Zoubek se původně chtěl stát hercem a k sochařství se dostal až později. Sám o sobě říkal, že se považuje spíš za řemeslníka než umělce a připouštěl, že se někdy pohybuje na hraně kýče. Jeho první manželkou byla sochařka Eva Kmentová, se kterou byl nejen životním partnerem, ale i uměleckým souputníkem. Typické pro něj jsou štíhlé, protáhlé figury, které jsou dnes snadno rozpoznatelné.
Olbram Zoubek zemřel v roce 2017 v Praze ve svých 91 letech. Jeho sochy jsou dodnes k vidění na řadě míst v metropoli, například na Olšanských hřbitovech nebo na Smíchově, ale také v galeriích a soukromých sbírkách. Objevují se i na trhu s uměním a patří mezi vyhledávaná díla.
