Chaos kolem Íránu a „šíleného“ Trumpa: Američané až teď tvoří plán B. Zajíci se ale sčítají po honu, říká expert
Jednání v Islámábádu zkrachovala, z Washingtonu létají protichůdná vyjádření a kolem Hormuzského průlivu roste nové napětí. Má Donald Trump plán, nebo jen improvizuje? A směřuje svět k dohodě, nebo k další eskalaci? Bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza v rozhovoru pro Blesk vysvětluje, proč Amerika podle něj vsadila na jediný scénář - a teď horečně hledá druhý. Ale také proč není vše ztraceno.
Blesk: Po těch neúspěšných jednáních přichází docela protichůdná vyjádření z americké strany. Něco říká J. D. Vance, něco říká Trump, něco zase íránská strana. Je v tom chaos. Jak tyhle různé signály čtete?
Vlastislav Bříza: „Tak co se těch jednání týče, tak to je standardní strategická nejednoznačnost. Tzn., že ty strany vypouštějí různé pokusné balónky tak, aby získaly body. Írán především u vlastních obyvatel. Chce tím dát najevo, jak je teokratická diktatura pevná v kramflecích - a jak je ten, který ovládá celou situaci a vychází z ní jako vítěz. Takže z toho nelze dělat žádné závěry.“
Přesto se ale jednání vůbec uskutečnila. To je posun?
„Ano, je pozitivní, že ta jednání vůbec proběhla. Protože na takto vysoké úrovni, aby se jich účastnil viceprezident Spojených států a navíc byla přímá, tak to bylo poprvé od roku 1979. Tedy poprvé od íránské islámské revoluce. Konflikt mezi Spojenými státy a Íránem trvá právě od té doby, jednou v horké, jednou ve studené fázi.
Nezapomínejme, že Írán tehdy držel 444 dní přes 50 amerických rukojmích. Už tehdy se ukázalo, jak hluboký ten spor je. Je dobře, že ta jednání byla, je dobře, že je příměří, a je dobře, že Amerika v této fázi nepřistoupila k bombardování energetické nebo civilní infrastruktury.“
Ale jednání zkrachovala. Co to znamená?
„Formálně skončila nezdarem v tom smyslu, že nebyla dosažena dohoda. Ale přece si nikdo nemohl myslet, že na prvním takto vrcholném přímém setkání dojde okamžitě k dohodě. To by bylo naivní.“
Jak čtete tu „blokádu blokády“ v Hormuzském průlivu ze strany USA? Je to promyšlený tah, nebo spíš improvizace?
„Ono to má opodstatnění. Spojené státy chtějí připravit Írán o jakékoliv finanční příjmy. To je věc, která je v Íránu velmi citlivá. Vemte si, že po dobu války vlastně nerušeně Hormuzským průlivem proplouvaly jen íránské tankery, ty ostatní byly buď vydírány. To nebylo žádné mýto, to bylo výpalné.
Teď Spojené státy zvyšují tlak v tom smyslu, že chtějí mít další páku na nadcházející jednání v Islámábádu. Chtějí omezit Íránu příjmy, hlavně ropné příjmy, které jsou pro jejich ekonomiku zásadní. Navíc několik tajných služeb už přišlo s tím, že Írán bude mít velmi vážné problémy, možná až existenčního rázu, protože ekonomická situace obyvatel se dramaticky zhoršila. Vzpomeňte si na protesty z přelomu roku - ty byly ekonomické.
Takže to není tak, že by ajatolláhové si každý večer dělali tanečky. Berme to jako další formu ekonomického nátlaku, aby Írán přistoupil na nějakou rozumnou a oboustranně přijatelnou dohodu.“
Takže nejde dle vás o paniku?
„Ne, pozor. Je to reakce na neúspěch jednání. Někdo to může nazvat improvizací, ale je to reakce a snaha vytvořit si lepší vyjednávací pozici. Americká kampaň byla nepopiratelné taktické vítězství. Protože vojensky to vstoupí do dějin - likvidace námořnictva, likvidace letectva, protivzdušná obrana v troskách a s minimálními ztrátami.
Ale taktické vítězství ještě nemusí znamenat strategickou výhru. A to se teď ukazuje. Zajíci se sčítají až po honu. A ten hon ještě neskončil.“
Jak na vás v celé situaci působí prezident Donald Trump? V Americe se spekuluje o jeho psychickém stavu.
„Já bych byl opatrný. Bezpochyby můžeme říct, že prezident Trump je starší muž a u starších mužů se některé charakterové vlastnosti umocňují. On byl vždycky transakčně smýšlející, tak o to víc teď všechno zjednodušuje na transakce. Rád rozhodoval sám, byl sebestředný, tak o to víc je to s věkem vidět. Ale já bych byl daleko hovořit o nějakých psychických problémech.“
A co ty jeho výroky o zničení celé civilizace?
„To je potřeba kategoricky odmítnout. Vyhrožování genocidním jednáním je nepřípustné. A hlavně kontraproduktivní. Když si to přečte jakýkoliv Íránec, i ten, který nesnáší režim, tak nezačne mávat americkou vlajkou. Naopak ho to semkne proti vnějšímu nepříteli.“
Má podle vás Trump nějaký plán, nebo už jen reaguje?
„Já nesouhlasím s tím, když někdo tvrdí, že ta vojenská akce neměla žádný plán. Podle mě administrativa prezidenta Trumpa plán A měla. Ten spočíval v tom drtivou vojenskou a technologickou silou rozdrtit Írán. To se z velké části povedlo.
Součástí plánu ale bylo, že íránský teokratický režim padne na kolena a lidově řečeno přileze za americkou administrativou na kolenou prosit o mír - a o podmínky výhodné pro USA. A to se nestalo. A teď vstupuje do hry plán B. A já se obávám, že pro tento vývoj Spojené státy alternativní scénář připravený neměly a tvoří ho až teď.“
Může to, že to rychlé vítěžství nepřišlo, ochladit vztah Trumpa a Netanjahua - respektive tedy obecně USA a Izraele?
„Může a nemusí. Ty vazby jsou natolik pevné a prověřené desetiletími, že si nemyslím, že by z toho měla být katastrofa. Ale samozřejmě záleží, jak to celé dopadne. Premiér Netanjahu umí komunikovat s Bílým domem, znovu nasadí svoje páky. Nemyslím si, že by šlo o nějakou katastrofickou roztržku.“
Co se tedy může dít v příštích dnech a týdnech? Spíš dohoda, nebo návrat ke střetu?
„Primárně si myslím, že Spojené státy chtějí konflikt ukončit. A na to mimochodem spoléhá i Írán. Amerika nechce zabřednout do další velké války. Já od začátku říkám, že Spojené státy nikdy neplánovaly velkou pozemní invazi typu Afghánistán nebo Irák 2003.
Navíc se blíží podzimní volby a prezident Trump nechce řešit nepopulární válku v Perském zálivu. Američtí voliči nechtějí dražší benzín, nechtějí inflaci. Proto si myslím, že bude tlačen válku co nejrychleji uzavřít a pokud možno neeskalovat.
Na druhou stranu musí vzniknout mír, který bude mít logiku. To znamená, že jaderný program Íránu musí být nějak omezen a limitován. To prostě platí.“
