Igor Bareš, výrazná osobnost české umělecké scény, se netají tím, že atmosféra hřbitovů ho přitahuje. „Mám to rád. Chodím s potěšením i na pohřby a hřbitovy navštěvuji na výletech hned po hospodách,“ přiznal herec s nadsázkou sobě vlastní. Jeho sbírka kuriozit je přitom více než pozoruhodná: na své chalupě má například větvičku ze stromu oběšencova nebo vylisovaný břečťan z obce Vonoklasy, kde se natáčela proslulá děsivá scéna ze seriálu Třicet případů majora Zemana – konkrétně epizoda Studna.
Nechybí ani špetka hlíny z hrobu slavného autora Švejka Jaroslava Haška (†39) v Lipnici. Kolegové o jeho libůstce dobře vědí – a umí ji i podpořit. Naposledy například Otakar Brousek ml. (68), přezdívaný Ťulda, věnoval Barešovi skutečně netradiční dárek: lebku. A nejde o žádnou rekvizitu z obchodu s vtipnými předměty, ale o skutečné lidské pozůstatky. „Lebka byla v roce 1968 dovezena z tehdejšího Sovětského svazu,“ prozradil deníku Aha! Bareš.
Jeho fascinace se ale neomezuje jen na hřbitovy. Bareš se rád vydává i na historická bojiště, kde nasává atmosféru dávných událostí. Jeho žena, herečka Antonie Talacková (47), tomu s nadhledem říká „funerální turistika“ – a jak se zdá, má pro ni velké pochopení. O jednom ze svých největších „úlovků“ pak herec promluvil v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Prozradil, že si pořídil hrob po legendárním herci Josefu Kemrovi (†72). „Je to splněný sen,“ raduje se.
Získání jakéhokoliv hrobového místa na pražských hřbitovech prý není vůbec jednoduché, naopak je to drahá záležitost a navíc organizačně náročná. Musí se koupit místo, kde již byl někdo uložen, a na vlastní náklady ho exhumovat... Když Bareš situaci probíral s kolegy v Národním divadle, zaslechla jejich lamentování herečka Marika Procházková (81), kdysi Skopalová. „Říkala: ‚Tak já vám prodám hrob po Kemrovi.' Divil jsem se, jak k němu přišla, a ona říkala: ‚Vždyť my jsme spolu žili...'“
Herec známý ze seriálu Chalupáři či z komedie Na samotě u lesa si celý život platil hrob U Matěje. Když zemřel, Procházková uložila jeho urnu k sobě do hrobu, a ten původní, kde měl Kemr spočinout, zůstal volný. Bareš této nabídce neodolal. „Za několik tisíc nám ho přenechala a teď je náš,“ dodal Bareš. Zkrátka, zatímco někteří lidé sbírají známky nebo magnetky z dovolené, Igor Bareš si pořizuje mnohem… trvalejší vzpomínky. I na hřbitově se dá zřejmě najít – byť poněkud morbidní – radost ze života.
