Za to, že bydlíte zrovna tady, může ještě vaše éra v Semaforu?
Slávek Šimek mi v roce 1977 nabídl, abych si zazpíval na dětském dni v Žalově, kde měl pronajatou faru, pak jsme u něj seděli a já mu říkal, mně se tady tak líbí. Takový klid a kousek od Prahy.
Takže jste se zamiloval na první pohled?
Ano, věděl jsem, že tady chci bydlet. Je to krásné místo, historické.
Když se vrátíme v čase, vám tehdy ten dům nepřipadal velký?
Ne, on nebyl. My jsme přistavovali. Nahoře byla původně půda s jedním pokojem a dole byly pokoje dva. Ale teď v podkroví bydlí vnučka a pravnouček, takže je využité.
Přístavbou vznikly i dva obýváky, ten druhý nahradil původní vizi vnitřního bazénu.
K němu nakonec nedošlo, zaplaťpánbůh. Já jsem říkal, že bazén v baráku je zaprvé hroznej a zadruhé, že je to strašná práce.
Čeho jste si tehdy na tom domě nejvíc cenili?
Že je to na kraji vesnice, vedle je jen pole a příroda.
Máte velké štěstí, že se to nezměnilo.
Na tom má zásluhu majitelka toho pole, ona žila v rozbořeném statku, chodili za ní s kufry peněz, ale řekla, že bolševikům nic neprodá.
Vraťme se ke dvěma obývákům, to každý nemá, v tom místo bazénu je ,,zrcadlový sál“.
To je nápad mé manželky, pocitově to rozšiřuje místnost.
Máte tu dost hodin, některé vypadají, že se dědí z generace na generaci.
Sbíráme je. Žádné nejdou, jsou jen na ozdobu.
Nábytek v původním obýváku je, řekněme, lehce nadrozměrný.
Ten je přes sto let starý, je vyrobený ve Vídni, já jsem ho zdědil po své pratetě. A nikdo ho nechce, protože se nikam nevejde.
Vévodí tu krb, topíte v něm? Vypadá tak pěkně uklizený.
Topili jsme, ale zarezla mu klapka. Měli jsme tu kamnáře, ten říkal, že by se to muselo celé vybourat a udělat znovu, a to jsme nechtěli. Máme vedle krbová kamna, kde v zimě topíme dřevem, a je to nádherné.
Kdo to dřevo štípe?
Máme štípačku a já pomáhám své ženě :).
Vaše paní štípe dřevo?
Moje paní dělá všechno tady.
Objevili jste tu za 50 let něco, co byste byli bývali udělali jinak?
No, já bych teď potřeboval, kdyby to bylo o polovinu menší :).
