Ředitelé padají jako po revoluci: Babišova vláda rozjela obří personální smršť, varuje politolog Jelínek
Šéfové státních institucí padají jako domino - od Národní galerie přes KRNAP až po VZP nebo ČEPS. Náhoda, nebo promyšlený tah? Politolog Lukáš Jelínek v rozhovoru pro Blesk mluví o bezprecedentní „zelené“ pro rozsáhlé čistky a přirovnává tempo změn k době po roce 1989. Podle něj může jít až o snahu ovládnout stát „do poslední mrtě“ - a varuje, že to nemusí skončit dobře.
Blesk: Jak čtete aktuální vlnu personálních změn ve státních institucích - od Národní galerie, České pošty, KRNAP a Mera přes Lesy ČR, Národní sportovní agenturu a ČEPS až po VZP?
Lukáš Jelínek: „Já si myslím, že se koaliční partneři navzájem dohodli a mají svolení od premiéra, že dostali zelenou k tomu, aby hned zkraje provedli všechny personální změny, všechny čistky, do kterých se jim chce pustit - ať už jsou motivovány pomstou, snahou dostat do různých institucí svoje lidi, anebo třeba řešením dlouhodobých problémů těch institucí. Potkává se tady střídání tam, kde k němu asi logicky mělo dojít, ale také tam, kde je naprosto zbytečné, kde jde jen o výměnu jedné politické garnitury za druhou. Zkrátka je velmi těžké se v tom přebírat, když je těch personálních změn tolik.“
Je to podle vás standardní „úklid“ po nástupu nové vlády?
„Rozhodně ne. Standardní úklidy znamenají, že odcházejí nějací úředníci, lidé ze správních nebo dozorčích rad, případně velvyslanci. Ale v takovéto míře si to střídání a odvolávání v novodobé historii české nepamatuju. Myslím si, že se to hodně podobá tomu, jak byly nahrazovány komunistické kádry po roce 1989. A myslím si, že to k ničemu dobrému nepovede.“
Dá se v těch krocích vysledovat nějaký širší motiv nebo cíl vlády?
„To, že těch změn je tolik, může snadno nahrávat myšlence, jestli prvním cílem nastupující vlády není ovládnout stát a státní správu do poslední mrtě. Odcházejí často i lidé, které tam nominovala předchozí Babišova vláda, končí instituce, které zřídila, a dnes je všechno jinak. Podle mě to svědčí o tom, že dochází k velkému průvanu, který je do značné míry ovlivněný účastí antisystémových a radikálních stran ve vládě.“
Myslíte tedy, že premiér dal svolení, ať si ministři vyhazují, jak se jim zlíbí?
„No, zdá se, že i Andreji Babišovi, vzhledem k tomu, že je v pokročilém věku a chce teď co nejefektivněji vládnout, se to hodí. Přistoupil na to, že si v tuto chvíli podřídí všechno a všechny, aby to šlapalo tak, jak si koalice přeje.“
Když vezmeme konkrétní případy - u KRNAP ministr důvody nevysvětlil, u Národní galerie mluví o „novém směru“ - je tohle typický způsob, jak tyto kroky obhajovat?
„Vy jste vlastně narazil na to, že my opravdu neznáme skutečné věcné argumenty pro ta střídání. Snadno se řekne, že něco chce nový vítr, novou energii, nový směr. Vždycky to hezky zní, ale co si pod tím představit? A je to skutečně tak, že všude je potřeba tolik změn?“
Dá se to vůbec hodnotit, když ty důvody často neznáme?
„Těžko se ty konkrétní příklady rozebírají, když skutečně nevíme, co za nimi je. V případě Národní galerie víme, že se o ní debatuje dlouhá léta a vedou se spory i v umělecké obci, takže člověk mimo obor se v tom těžko orientuje. U ředitele KRNAP sice slyšíme, že skutečně dokázal s tím parkem hodně udělat za těch málo let, co je ve funkci - a že snad s výjimkou podnikatelů, kteří by rádi drancovali Krkonoše - tak jsou s jeho působením všichni spokojeni, ale zároveň nevíme, jestli tam nebyla nějaká jiná rozbuška, o které jsme nebyli informováni.“
Co by podle vás měli ministři v takových situacích dělat jinak?
„Nemá moc smysl rozebírat jednotlivé příklady, když jsou ministři skoupí na slovo a používají při těch výměnách jen vzletné fráze. Myslím si, že první věc, kterou bychom měli od členů vlády chtít, je, aby své kroky dokázali odůvodnit a vyargumentovat. Nejde o to, že to nemají dělat - mají k tomu kompetenci danou zákonem. Ale to neznamená, že to mají dělat v přítmí nebo to obhajovat obecně. Politik by měl být schopný každý svůj krok vysvětlit.“
A myslíte, že do té širší strategie zapadají i různé ty čistky na ministerstvech? Viděli jsme to mj. na rezortu zahraničí, ale i životního prostředí…
„No jasně, to je všechno se vším. Začalo to systemizací, pak změnou služebního zákona, zrušením výboru pro personální nominace, zrušením poradních orgánů vlády, pokračuje to změnami na ministerstvech, čistkami v jednotlivých odborech a strukturách státní správy, odvoláváním šéfů příspěvkových organizací, ale i věcmi, jako je zpochybňování justice na pozadí některých kauz. Tohle je velký otřes státní správy i demokratického právního státu a zaslouží si, myslím, mnohem větší pozornost než třeba nějaké osobní půtky mezi politiky - třeba mezi Filipem Turkem a prezidentem.“
Nemůže to ohrozit důvěru lidí ve stát a vůbec stabilitu těch institucí?
„Tu stabilitu to ohrožuje docela určitě, protože v okamžiku, kdy lidé, kteří v těch institucích pracují nebo na ně spoléhají jako občané, vidí, jak snadno se vymění jeden ředitel za druhého, a to často kvalitní za méně kvalitního, nepůsobí to dojmem stability ani profesionality. Lidé se pak na ty instituce mohou dívat skrz prsty. To je podle mě v tuto chvíli ten největší problém. A to, že to otřásá vlastně s celým demokratickým právním státem, to je taky fakt - ačkoliv je to věc, která není tak snadno pozorovatelná.“
Jak vážné to podle vás je do budoucna?
„Vím, že lidé si spíš všimnou toho, když vláda nesplní nějaký slib v sociální nebo ekonomické oblasti, ale přesto bychom to podceňovat neměli. Je to ten stokrát připomínaný princip ohřívané žáby - pokud si nevšimneme, že se něco zásadního mění už na začátku, může být na konci pozdě, když budou instituce vyměněny, vystřídány, pacifikovány. Nechci tvrdit, že za tím nutně je zlá vůle všechno ovládnout. Spíš je to snaha vyjít vstříc tlaku menších radikálních koaličních partnerů na to, že se má všechno změnit. A protože se to Andreji Babišovi hodí z hlediska efektivity vládnutí, přistoupil na to. Jenže právě tenhle způsob politiky stát poškozuje a diskvalifikuje i ty, kteří ty změny provádějí.“
Podle toho můžeme poznávat politiky,protože těm,kteří chtějí opravdu lidem něco říct,tak hledají nejlepší způsob aby to lidé pochopili.Ti co mluví,pro nás ,nesrozumitelnými, cizími slovy,tak těm jde pouze o sebe.