Letenská lanovka, jejíž vybudování kvůli Jubilejní zemské výstavě v roce 1891 podpořil i výbor chystané výstavy, jezdila od řetězového mostu císaře Františka Josefa I., tedy zhruba v místech, kde je dnes Letenský tunel, a končila nahoře u Letenského zámečku, kde na ni navazovala Křižíkova tramvaj, což byla první elektrická tramvaj v Praze. Město brázdila od Letné po Stromovku. Lanovka byla spuštěná v květnu 1891, tedy dokonce o dva měsíce dříve než její mnohem známější sestra – petřínská lanovka.
Lanovka na Letnou při své jízdě zvládla převýšení 38,3 metru na celkové délce 109 metrů za necelé dvě minuty. Do dvou vozů se vešlo celkem 40 osob. Nejstarší pražská lanová dráha jezdila po dvou kolejích a mohla přepravit až 920 cestujících za hodinu. Pokud se lidé chtěli nechat na Letnou dopravit pomocí lanové dráhy, museli zaplatit tři krejcary, při cestě dolů krejcary dva. Lanovka byla nejdříve poháněna obyčejnou vodou, až na návrh Františka Křižíka byla v roce 1903 elektrifikována.
Během první světové války byl provoz lanovky výrazně utlumen, až se postupně zrušil. Po konci války Pražané očekávali její brzký návrat. To se ale nestalo a provoz na letenské lanové dráze byl v roce 1922 zrušen definitivně.
Její mechanismus byl ale zachován, a tak tu několik let od poslední jízdy, tedy mezi lety 1924-1926, nechal soukromý investor na místě bývalé lanovky zbudovat krytý dřevěný eskalátor. Tento první pražský jezdící chodník byl zastřešený a fungoval na stejném principu jako dnešní eskalátory. Pohyblivý pás se ovíjel kolem dvou válců, kdy každý z nich byl umístěn na opačné straně dráhy. Vozil na Letnou především fotbalové fanoušky.
„Jednotlivé stupně byly dřevěné, ale dráha, po které eskalátor jezdil, byla železná,“ popsal jednou eskalátor historik pražského Dopravního podniku Pavel Fojtík. Eskalátor byl mnohem pomalejší, než původní lanovka, protože se pohyboval pouze v rychlosti lidské chůze.
Eskalátor hojně využívali především fotbaloví fanoušci, kteří na Letnou chodili fandit svým klubům. V tehdejší době sídlily na Letné hned tři fotbalové kluby – Slavia, Sparta a klub pražských Němců DFC Praha. V tehdejší době na fotbal chodilo i mnohem více fanoušků, než je běžné dnes. Čtyřicet tisíc diváků na derby pražských „S“ bylo zcela běžné. I z tohoto důvodu se dal eskalátor do provozu.
První pražský eskalátor se objevil i v české filmové komedii Muži v offsidu režírované Svatoplukem Innemannem, která vznikla roku 1931 na motivy knihy od Karla Poláčka.
Eskalátor provozoval soukromý provozovatel, který je měl podle nájemní smlouvy v roce 1935 bezplatně postoupit Elektrickým podnikům hl. m. Prahy. Ty je sice převzaly, ale 27. srpna 1935 pro havarijní stav ukončily provoz. Zbytky zařízení po lanové dráze a eskalátoru zanikly v letech 1949–1951 při výstavbě Letenského tunelu. V horní části trasy dodnes zůstaly zbytky opěrných zdí.
Další zajímavosti
Další pohyblivé schody, v současnosti v ČR známé například z metra, různých nádraží či z velkých obchodní center, se objevily již v roce 1934 ve Zlíně v obchodním domě firmy Baťa a o pět let později i v pražském obchodním domě Bílá labuť.
První eskalátor na světě si nechal v března 1892 patentovat americký technik Jesse Reno. Jeho „pohyblivé schody“, vlastně spíš jezdící rampa, ještě nesloužily jako dopravní prostředek, ale jako zábavná atrakce na newyorském Coney Islandu. Jednalo se o běžící pás o sklonu 25 stupňů.
Údajně nejdelším eskalátorem na světě je čtyřdílný venkovní eskalátor v zábavním parku Ocean Park v Hongkongu, který je dlouhý 227 metrů a překonává výšku 115 metrů, nejdelším eskalátorem v ČR je nejspíš ten ze stanice pražského metra A Náměstí Míru, jehož délka je 87 metrů.
