„Tělo bojuje i bez hlavy“: Íránská strategie má potenciál protáhnout válku
Americká vojenská operace nesoucí název Epic Fury (Epická zuřivost) se táhne již třetím týdnem, její konec však stále není v dohledu. I přes zničení velké části obranné infrastruktury a zneškodnění vůdčích postav režimu se Írán stále brání.
Podle amerického Centrálního velitelství (CENTCOM) zasáhly od zahájení operací do 12. března síly USA a Izraele v Íránu přibližně 6 000 cílů. Írán přesto pokračuje v úderech napříč regionem a blokuje dopravu v Hormuzském průlivu. Na podobný scénář se totiž podle deníku Daily Mail připravovali minimálně poslední dvě dekády.
V hlavní roli decentralizace
Írán užívá specifické strategie, ve kterých hraje hlavní roli decentralizace. „Tělo bojuje i s useknutou hlavou“ – přesně takový je princip „decentralizované mozaikové obrany“.
Řízení země je záměrně rozptýleno mezi desítky poloautonomních uzlů, z nichž každý má vlastní velitelskou strukturu a zpravodajskou službu. Jednotky tak nemusejí čekat na pokyny shora.
„Bombardování našeho hlavního města nemá žádný vliv na naši schopnost vést válku… Decentralizovaná mozaiková obrana nám umožňuje rozhodnout kdy a jak válka skončí,“ nechal se slyšet íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí.
Systém představený roku 2005 bývalým vrchním velitelem Revolučních gard generálem Mohammadem Džafárím vznikl na základě pozorování chyb západních zemí (zejména Američanů) v Iráku, Afghánistánu a na Balkáně v 90. letech. „Měli jsme dvě desetiletí na to, abychom studovali porážky americké armády. Z těchto zkušeností jsme si vzali ponaučení,“ vysvětlil Arakčí.
Íránci věděli, že Američané se nakonec budou snažit zbavit nejvyššího vůdce, proto se dopředu připravili. Rozptýlili také jadernou infrastrukturu po celé zemi a klíčová střediska zakopali hluboko pod zem. V obou případech Írán udělal pravý opak toho, co před lety Irák.
Postupné vyčerpávání
Vedení Revolučních gard bylo rozděleno na celkem 31 provinčních velitelství. Provinční velitelé mají volnost v rozhodování o taktice, mohou tedy provádět raketové údery, vysílat drony a napadat lodě, aniž by museli žádat o souhlas nadřízené instance.
Írán údajně od začátku války vypustil okolo 700 raket a 3 600 dronů. Součástí strategie je také důraz na velký objem úderů a jejich rozprostření napříč regionem. I proto dochází k útokům na důležité námořní trasy či letiště v Dubaji. Cílem je, aby byl nepřítel donucen k odražení úderů využít mnohem nákladnější systémy. Íránu napomáhá také podpora „předsunutých jednotek“ v podobě organizací Hizballáh či Hamás a Húsíů.
Do jisté míry Íránu strategie „postupného vyčerpávání“ vychází. Izraeli pomalu docházejí protiraketové střely, uzavření Hormuzského průlivu zase způsobuje celosvětový nárůst ceny pohonných hmot. Jen v USA od začátku války ceny benzínu vzrostly o 23 procent. Cílem je učinit válku politicky a ekonomicky tak nákladnou, aby se soupeř musel vzdát svých ambicí z důvodu naprostého vyčerpání.
Íránská válečná doktrína však není bezchybná. Více aktérů, kteří činí nezávislá rozhodnutí, znamená vyšší riziko chybného odhadu nebo nechtěné eskalace. Méně zkušené provinční jednotky pod tlakem s větší pravděpodobností upadnou do chaosu a zmatku. Plán počítá také se stabilním zásobováním jednotek.























Američtí židé v tom své příbuzné nenechají.