Video se připravuje ...
Zdroj: Blesk TV
Kariérní diplomat Hynek Kmoníček byl veřejnosti dlouhou dobu znám jako šéf zahraničního odboru na Hradě, když na něm seděl Miloš Zeman. Teď působí po boku dalšího vlivného hráče, premiéra Andreje Babiše (ANO), jako jeho poradce pro národní bezpečnost. Proč se ale rozešly jeho cesty se Zemanem a proč se spolu už několik let nebavili? To poodhalil v pořadu Blesku Hráči.
Kmoníček byl šéfem zahraničního odboru mezi lety 2013 a 2017, pak si ho Zeman prosadil jako velvyslance v USA. Kmoníček v té době i v médiích sliboval, že už domlouvá návštěvu českého prezidenta v Oválné pracovně u toho amerického. K té ale nakonec nikdy nedošlo, což mezi něho a Zemana vneslo nedůvěru a možná i hněv. Dnes spolu, jak Kmoníček přiznal v Hráčích, v kontaktu nejsou. „Já bych náš vztah popsal jako dlouholeté přátelství přátel, kteří už se deset let neviděli. Na mé straně se nic nemění,“ řekl takřka poeticky. S nálepkou „Zemanova muže“ prý nic dělat nehodlá. „To je taková česká mediální hra. Nejdřív jsem byl Kavanův muž, pak jsem byl Zemanův muž, teď jsem muž po boku Andreje Babiše. My si prostě vždycky musíme říct, že někdo je někým u někoho. Když to ta média potřebují, mě to netrápí,“ tvrdí Kmoníček.
Ten při ohlédnutí do minulosti tvrdí, že ve své misi v podstatě neselhal a že do Oválné pracovny dostal českého premiéra – úspěšnou misi, která spočívala i v osobním setkání s Donaldem Trumpem, v roce 2019 vykonal Andrej Babiš. Toho si vybrala americká strana. „Já jako velvyslanec České republiky jsem musel zařídit po x letech plnohodnotné jednání v Bílém domě pro představitele České republiky. Bílý dům byl velmi pragmatický a řekl, že vzhledem k tomu, jak vypadá mocenská struktura v České republice, chtějí toho, kdo dělá exekutivu,“ říká Kmoníček a odmítá teorie, že se Zeman Trumpovi příliš vnucoval ve familiérních telefonátech, v nichž akcentoval fakt, že jeho první manželkou a matkou jeho tří dětí byla Češka Ivana Trump. „Ne, toto jsou zase jako české mediální iluze. Takhle Washington nefunguje. Bylo to normální pracovní pragmatické rozhodnutí,“ odmítá Kmoníček. Zároveň připouští, že s tím, jak to nakonec dopadlo, byl na tehdejším Pražském hradě problém a že to utnulo komunikaci mezi ním a Zemanem do té míry, že ten už mu ani nezavolal, aby si postěžoval…
Jako exvelvyslanec USA prý teď nemá za úkol pomoci Babišovi svoji cestu za Donaldem Trumpem zopakovat. Od toho jsou tu jiní – třeba ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé), který se stýká s tou částí amerického politického spektra blízkou Trumpovi. Podle Kmoníčka to dělá dobře, a aniž by jmenoval, tak lépe než exministr zahraničí Jan Lipavský (tehdy za Piráty). „No, i když se to nebude mnoha lidem líbit, tak nejdůležitější záležitostí každé středně velké desetimilionové země ve Washingtonu je její viditelnost. Aby místní vůbec tušili, že existuje, což není úplně jasné a automatické. A myslím si, že v případě pana ministra Macinky jsme se teď dostali vzácně do situace, že si po 70 letech ve Washingtonu všimli, že máme ministra zahraničí,“ rýpnul si Kmoníček v Hráčích.
Tvrdí, že vyloučit nelze ani návštěvu Trumpa v Česku, byť teď nic takového není v diskusi. „Ve chvíli, kdyby se podepisovala nějaká větší mezinárodní dohoda, tak Praha je vždycky jednou ze zvažovaných alternativ,“ naráží i na fakt, že v roce 2010 americký prezident Barack Obama a ruský prezident Dmitrij Medveděv v hlavním městě Česka podepsali novou smlouvu START omezující počet jaderných hlavic a nosičů. Zároveň to bylo v roce 2010, co úřadující americký prezident navštívil Českou republiku.
Přinejmenším zajímavý vztah má Kmoníček nejen se Zemanem, ale zřejmě i se Zemanovým úhlavním nepřítelem, šéfem Bezpečnostní informační služby Michalem Koudelkou. Podle článku Deníku N totiž BIS apelovala na Andreje Babiše, aby Kmoníček neměl ke všem materiálům, které je třeba s vládou sdílet, přístup i proto, že se měl aktivně stýkat s rusínskými proputinovskými aktivisty. Kmoníček toto nepopírá, ale tvrdí, že to na Babiše žádný vliv nemělo. „Nedopadlo to nijak, je taková kauza Deníku N. Já jsem naposledy s panem ředitelem Koudelkou z BIS mluvil včera ráno,“ řekl v den natáčení minulý týden a dodal, že má přístup ke všemu, co ke svojí práci potřebuje, a že má s BIS pravidelné schůzky. Na dotaz, jak vřelé to je mezi ním a Koudelkou, pak přišel s neotřelým příměrem: „To máte jako vztah mezi dvěma lidmi. Když se s tou dívkou pravidelně scházíte, předpokládáte, že váš vztah není nenávistně negativní.“
Kmoníčkovým předchůdcem ve funkci byl taktéž kariérní diplomat Tomáš Pojar, který po boku expremiéra Petra Fialy posouval české zahraniční hodnoty směrem k pomoci Ukrajině. Kmoníček otočení kormidla vnímá pozitivně. „Tato vláda vznikla volebním vítězstvím a součástí toho volebního vítězství byla konstatace, že Andrej Babiš nebude premiérem Ukrajiny, ale českých občanů. Takže já myslím, že dělá přesně to, proč si ji tam lidi zvolili,“ komentuje. A dodává, že to je v souladu i s jeho vlastním viděním světa. „Kdybych s tímhle směrem měl nějaký osobní problém, tak bych úředníka v této vládě nemohl dělat. Já si myslím, že je dobře, že tyto volby vyhráli, a myslím si, že je dobře, že plní program, s kterým ho vyhráli, protože to je prostě demokracie. Lid si zvolil. Já vím, že se to těm, kteří je nevolili, nelíbí, ale budou si překvapivě muset zvyknout na demokracii,“ říká nekompromisně.
Cestu Andreje Babiše na Ukrajinu by si představit dovedl, ale pouze, pokud by s ní souvisela nějaká reálná agenda. Symbolické návštěvy vyjadřující podporu pro něho teď smysl nedávají. „Není třeba, abychom se každé ráno budili s nějakým tweetem o tom, kdy už konečně posnídáme na Krymu a zapálíme Kreml, jako jsme to viděli u minulé vlády, která to měla jako nejenom hlavní téma, ale často pak v případě některých ministrů i jediné téma,“ uzavírá.
Hynek Kmoníček se narodil 22. října 1962 v Pardubicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, a mezi lety 1987 a 1992 anglický a arabský jazyk na Univerzitě Karlově v Praze. Absolvoval také postgraduální studium moderní historie Blízkého východu, hebrejštiny a arabštiny v Jeruzalémě. Roku 1995 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, mezi lety 2001 a 2006 byl velvyslancem ČR při OSN v New Yorku, mezi lety 2006 a 2009 velvyslancem ČR v Indii, Bangladéši, Nepálu, na Maledivách a na Srí Lance. Mezi lety 2009 a 2010 byl náměstkem ministra, Karel Schwarzenberg (TOP 09) ho ale při svém nástupu na rezort odvolal a jmenoval na post velvyslance v Austrálii se slovy, že dál ho už poslat nemůže.
Roku 2013 se stal šéfem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, kde po boku Miloše Zemana setrval do roku 2017. Následně byl velvyslancem ČR v USA, pak také ve Vietnamu. V prosinci 2025 jej Babišova vláda jmenovala poradcem pro národní bezpečnost, ve funkci nahradil Tomáše Pojara. Je sběratelem kuriozit včetně artefaktů ze svých diplomatických štací v exotických lokalitách. Sbírá také pálivé omáčky. Byl několikrát ženatý a má minimálně čtyři děti. Jeho současnou manželkou je americká muslimka Indira Gumarová, s níž má tříletého syna.
Zajímá vás, jak Kmoníček coby blízkovýchodní expert hodnotí závažnost situace mezi USA a Izraelem na jedné a Íránem na druhé straně, kdy ostrá fáze konfliktu skončí, a jak to bude v regionu vypádat posléze? Pusťte si celý videorozhovor!
Blesk už čtvrtým rokem přináší čtenářům a divákům exkluzivní pořad Hráči, v němž se střídají ti, kdo v Česku něco znamenají ve sféře byznysu, politiky, managementu či showbyznysu. Pořad loni získal stříbrnou příčku v soutěži Podcast roku (kategorie: Zprávy a souvislosti). Zhruba hodinové rozhovory, které vede zkušená moderátorka politických debat i rozhovorů s vrcholnými ústavními činiteli, Vera Renovica (40), si můžete vychutnat nově každý týden na webu Blesk.cz. V tentýž den si pak jejich písemnou podobu přečtete v tištěném deníku Blesk. To vše, abychom našim čtenářům umožnili podívat se za oponu, za níž se rozhoduje o našich životech, peněženkách či budoucnosti našich dětí. Jestli chcete vědět víc o těch, kteří skutečně vládnou zemi, v níž žijete, dívejte se na Hráče na Blesk.cz!









Konečně normální vysvětlení jak funguje demokracie všude jinde.