O kom bude nová série Metody Markovič? Tyhle vrahy elitní kriminalista dostal

Tekverk při rekonstrukci | Reprofoto Hyde Park Civilizace

Případ z roku 1979 připomíná doktora Jekylla a pana Hyda ze známé knihy Roberta Louise Stevensona. Vladimír Tekverk byl letecký inženýr s nadprůměrným IQ a na první pohled slušný, spořádaný a inteligentní táta od rodiny. Měl ale i opravdu temnou stránku. 

V noci z 5. na 6. června 1979 si tehdy všiml šestnáctileté dívky, která seděla před ním a ovládla ho sadistická deviace. Té si byl dlouho vědom, ale snažil se ji držet na uzdě svépomocí, místo aby vyhledal odbornou pomoc. „Cítím, že se tomu tentokrát neubráním. Vytahuji nůž. Všechno zmizelo, je jen ona štíhlá, mladičká oběť,“ vypověděl později vrah. Dívka byla na místě mrtvá. 

Případ začala vyšetřovat pražská mordparta v čele s Jiřím Markovičem, pachatel se ale přišel udat sám. Nicméně elitní kriminalista z něj dokázal následně svou komunikací dostat nejen motiv, ale i analýzu vlastního chování a s kriminalistou otevřeně hovořil. Pak mu ale obhájce poradil, aby změnil výpověď. Nakonec se po rozhovoru s Markovičem Tekverk vrátil k původní výpovědi a dostal pětadvacetiletý trest vězení a dobrovolně podstoupil kastraci. Postava Tekverk už se však v sérii objevila, inspirovala postavu, kterou si zahrál Vojtěch Kotek. Pravděpodobnost, že by se dočkal celé samostatné série, je tak vcelku malá.

Antonín Vorel | MallTV

Antonín Vorel měl IQ v pásmu slaboduchosti. Už mezi 16–18 lety se dopustil šesti sexuálních napadení a lékaři mu následně poradili, aby se nechal vykastrovat. Jenomže po operaci jeho pudy zcela nevymizely, zřejmě proto, že u něj byla provedena v mladém věku. Dnes se u takto mladých lidí tento zákrok neprovádí. Kvůli kastraci ale začal nenávidět ženy.

Koncem listopadu roku 1978 si jel Vorel do Prahy na ubytovnu, kde dřív bydlel, vyzvednout jakýsi dopis. Bohužel se mu té noci připletla do cesty seniorka Marie (†64). Ta měla velký problém s orientací ve městě a po přestěhování na sídliště Jižní Město se jí často stávalo, že po noční směně nedokázala dorazit domů a jezdila po různých čtvrtích. Tak tomu bylo i osudnou noc, kdy nakonec skončila v Hodkovičkách, kde na ni číhal vrah.

Seniorku nejprve jeho známý praštil do hlavy a Vorel ji pak začal škrtit, když se přestala hýbat, rozřezal jí šaty a pokusil se o pohlavní styk, což se mu nepovedlo. Když viděl, že Marie nedýchá, začal do ní bodat. Při útoku měl opět erekci. Styk se mu ale nepovedlo uskutečnit ani napodruhé. „Měl jsem vztek na ženské, na všechny ženské, že mě kvůli nim vyoperovali,“ řekl později vyšetřovatelům. Vrah nakonec dostal trest smrti. „Poprava? U člověka, jako byl Vorel, bych to nazval spíš porážkou zvířete. Vždyť Vorel jednal zcela pudově, nepřemýšlel v přítomném ani v budoucím čase,“ vyjádřil se k tomu Jiří Markovič. Vorlovi byl nakonec trest snížen na 25 let.

Snímky z místa činu z knihy Lovec přízraků - Vraždy, které šokovaly republiku | Se svolením nakladatelství Epocha s. r. o.

Sám otrlý kriminalista za svého života uváděl, že případ Jana Tvrdíka (†34) pro něj byl nejhorším případem. Odehrál se v říjnu roku 1978. Recidivistu a alkoholika Tvrdíka vyhodila manželka z bytu a on začal vymýšlet šílenou pomstu.

Zavraždí tchyni i jejich dvě děti během doby, kdy bude žena Blanka na noční, a jejich hlavy pak vystaví na televizi. Stále měl klíče, a tak do domu vešel, tchyně i děti spaly. V kuchyni bytu se svlékl do trenek, aby se neušpinil od krve, a vzal si v kuchyni paličku na maso. Tou tchyni praštil třikrát do pravého spánku, při třetí ráně mu palička odletěla, Tvrdík tchyni praštil ještě malíkovou hranou ruky do krku, přičemž žena stále žila a vydávala zvuky, u kterých měl Tvrdík obavy, že probudí spící děti.

„Strčil jsem jí ruku do chřtánu a chtěl jí vytrhnout ten prolhanej jazyk a všechno ostatní. Tekla jí krev z hlavy, z uší, byl jsem celej od krve. Chytla mě za ruku, ale když jsem jí ucpal nos, tak se složila a byl definitivní klid,“ popsal vrah. Po této události se vrhl na děti, které se mezitím probudily a obě je bodl. Honzík ještě stačil sestřičce říct, aby předstírala, že je mrtvá, jinak ji otec zabije jako babičku. To, že předstíraly smrt, dětem zachránilo život. Při výslechu chtěl pak vrah zabít i kriminalistu Markoviče! Ten sám následně přiznal v knize  Lovec přízraků – Vraždy, které šokovaly republiku, že jednou při jeho výslechu cítil skutečný strach. Tvrdík za odporný zločin dostal trest smrti.

Doživotně odsouzený vrah Vocásek | Mall.tv

Zdeněk Vocásek je nejdéle sedícím českým vězněm, jeho jméno se poslední dobou objevovalo v médiích častěji proto, že v současnosti žádal o propuštění na svobodu. Původně měl jeho život skončit už v jeho 28 letech. Za dvě brutální vraždy a jeden pokus měl být totiž popraven. Pak ale přišla revoluce a jeho trest byl změněn na doživotí.

Mezi lednem a dubnem 1987 Vocásek zavraždil dva lidi. Slepého muže po hádce praštil kladivem a ubodal šroubovákem, který mu nakonec vrazil do oka. Druhého muže o několik měsíců později ubodal 12 ranami. Třetí oběť útok přežila, nebyla ale schopna pachatele identifikovat. 

Vocáska se podařilo dopadnout náhodou. Když do Československa přijel Michail Gorbačov, policisté měli nařízenou zvýšenou ostrahu s důrazem na podezřelé kufříky, kvůli hrozbě atentátu. Vrah se v tu dobu potuloval po Praze značně opilý a s kufříky v rukou. To policistům bylo podezřelé a Vocáska legitimovali. Mimo to v kufřících našli zakrvácený nůž a koneckonců od krve byl i sám Vocásek.

Jiří Markovič | Czech News Center / Rušinová Mária

Na začátku prosince roku 1984 otřásla Prahou brutální vražda mladé ženy, které přátelé kvůli jejímu vzhledu říkali „Panenka“. Jednadvacetiletá Ludmila se v osudný večer vracela z hospody domů do Vršovic. Už během večera ji obtěžoval devětadvacetiletý Jaroslav Kadlec, kterého nakonec hosté z podniku vyhodili. Odmítnutý muž se ale nevzdal a na dívku si počkal u jejího domu.

Když Ludmila dorazila do průchodu domu v Rybalkově ulici, Kadlec ji přepadl a odtáhl na dvůr. Tam ji začal škrtit tak silně, až jí zlomil jazylku. Tělo mladé ženy našel až ráno náhodný svědek. Brutální zločin okamžitě zaměstnal pražskou mordpartu včele s Jiřím Markovičem a o případu začala mluvit celá Praha.

Zlom ve vyšetřování přinesla svědkyně, která v noci venčila psa. Ten začal zuřivě štěkat na muže vycházejícího z křoví, poznala v něm právě Kadlece. Kriminalisté brzy zjistili, že má za sebou i další útoky na ženy. Pachatel nejprve všechno popíral a tvrdil, že dívku jen srazil na zem a odešel. Nakonec ho ale usvědčil důkaz, vlákno z jeho kalhot nalezené na těle oběti. Po dlouhém výslechu se Kadlec k vraždě přiznal a soud ho poslal na 23 let do vězení.