Úředník Slavoj Šádek se narodil 3. března 1926. Krátce po převratu na jaře 1948 se zapojil do protikomunistického odboje. Jeho úkolem bylo šířit nálady proti novému režimu a získávat zpravodajské informace. V červnu 1948 byl ale spolu s dalšími 131 osobami zadržen a obviněn z účasti na vraždě zastřeleného komunistického pohlavára Augustina Schramma (1907–1948).
Po nekonečných výsleších spojených s brutálním mučením byl spolu s dalšími šesti odbojáři ve zmanipulovaném monstrprocesu odsouzen k trestu smrti. Vinu popíral až do konce, a to i kaplanovi, který mu ve věznici na Pankráci dal poslední pomazání. Než Šádka pověsili, stačil zvolat: „Ať žije svobodná Československá republika!“
Řád Bílého lva
Šádkovo odsouzení bylo po sametové revoluci formálně zrušeno zákonem o soudní rehabilitaci pro oběti politických procesů. Senát mu v roce 2000 navrhl udělit Medaili za hrdinství a v roce 2002 jej navrhli na Řád Bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání v Česku, ani jeden z návrhů ale neprošel.
Vražda, nebo záminka?
Když 27. května 1948 došlo k zastřelení komunisty Schramma, policie během krátké doby zatkla údajně až 3500 lidí. Odbojáři se od zavražděného měli snažit získat důležité dokumenty a podle závěrů tehdejšího pochybného vyšetřování střílel studentský vůdce a kamarád Šádka Miloslav Choc (1925–1949), zatímco Slavoj venku hlídkoval.
Oba se prokazatelně nacházeli poblíž místa činu, ale badatelé se dodnes neshodli, co se přesně stalo. „Choc se k vraždě nejprve přiznal, později výpověď odvolal,“ uvádí historik Petr Mallota v publikaci Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Oběšen byl krátce po kamarádovi.
Zemřel kvůli Masarykovi?
Traduje se, že Augustin Schramm se mohl podílet nebo přímo stát za podezřelým úmrtím bývalého ministra zahraničí Jana Masaryka (1886–1948). Jeho vlastní zavraždění měla být odveta odbojářů. Někteří historici se však domnívají, že Schramm byl odstraněn samotnými komunisty, protože věděl příliš mnoho, a jeho smrt byla následně zneužita k exemplárním trestům pro odbojáře.
