Nečekané následky výbuchu v Černobylu? Vědci objevili mutace DNA u dětí ozářených lidí

Původní studie nebyly jednoznačné ohledně toho, zda by se genetické poškození mohlo přenášet z rodiče na dítě. Tentokrát se ale tým vědců z Univerzity v Bonnu v Německu zaměřil na něco trochu jiného.

Místo toho, aby v další generaci hledali nové mutace DNA, hledali takzvané „shlukované de novo mutace“ (cDNM), totiž dvě nebo více mutací nacházející se v těsné blízkosti, které se nacházejí u potomků, ale u rodičů nikoliv. Jedná se o mutace vyplývající z přerušení DNA rodičů způsobené radiační explozí.

„Zjistili jsme významný nárůst počtu cDNM u potomků ozářených rodičů a potenciální souvislost mezi odhady dávky a počtem cDNM u příslušných potomků,“ píší vědci ve svém publikovaném článku.

„Navzdory nejistotě ohledně přesné povahy a množství zapojeného ionizujícího záření je tato studie první, která poskytuje důkazy o existenci transgeneračního účinku dlouhodobého vystavení nízkým dávkám ionizujícího záření na lidský genom,“ dodává publikace.

V Černobylu se potulují modří psi: Výzkumníci hledají důvod

Zjištění jsou založena na sekvenování celého genomu 130 potomků pracovníků úklidu Černobylu, 110 potomků operátorů německých vojenských radarů (kteří pravděpodobně byli vystaveni bludnému záření), a 1275 potomků osob, které záření vystavené nebyly (a jejich genom byl sekvenován jako kontrola).

Vědci v průměru naměřili 2,65 cDNM na potomka z „černobylské“ skupiny, 1,48 na potomka v „německé radarové“ skupině a 0,88 na potomka z kontrolní „neozářené“ skupiny. I po provedení statistických úprav a zredukování šumu v datech byl podle studie rozdíl stále významný.

Výsledek byl jasný – vyšší dávka záření u rodiče znamenalo vyšší počet shluků u potomků. „To odpovídá myšlence, že záření vytváří molekuly známé jako reaktivní formy kyslíku, které jsou schopny přerušit řetězce DNA – zlomy, které mohou při nedokonalé opravě zanechat shluky popsané v této studii,“ píše server Science Alert.

Také se podle výzkumu zdá, že cDNM spadá do kategorie „nekódujících“ DNA – nikoli tedy do těch, které přímo kódují proteiny. U jedinců s vyšší naměřenou hodnotou cDNM nebylo zjištěno vyšší riziko onemocnění, což je dobrá zpráva.

„Vzhledem k nízkému celkovému nárůstu cDNM po vystavení otce ionizujícímu záření a nízkému podílu genomu, který kóduje proteiny, je pravděpodobnost, že onemocnění vyskytující se u potomků exponovaných rodičů je vyvoláno cDNM, minimální,“ píší vědci.

Výskyt potenciálních rizik plynoucích z radiační expozice zkoumané v uváděné studii je tedy obecně nižší, než například rizika související s vyšším věkem rodičů v době početí (starší otcové přenesou na své děti více mutací DNA s větší pravděpodobností).