Jan Kříženecký se narodil 20. března 1868 v Praze a k filmu se dostal přes fotografii a zájem o technické novinky. Když se na konci 19. století objevila možnost zachycovat pohyblivý obraz, patřil mezi první nadšence, kteří novou technologii začali využívat v praxi. Už v roce 1898 představil na pražské Výstavě architektury a inženýrství vůbec první české filmy. Nešlo o dlouhé příběhy, ale o krátké záběry každodenního života, slavností či veřejných událostí.
Kříženecký si kinematograf, tedy kameru i promítačku v jednom, pořídil přímo ve Francii. Na přelomu let 1897 a 1898 se vydal do Paříže, kde si zařízení koupil od bratrů Lumièrů, průkopníků světové kinematografie. „Dochovala se faktura vystavená továrnou Antoina Lumièra Janu Kříženeckému za kinematografický aparát a filmový materiál,“ uvádí filmový historik Ivan Klimeš v knize Kinematograf! Věnec studií o raném filmu (NFA). Právě s tímto přístrojem pak v Praze natočil a promítal první české snímky, které publikum poprvé seznámily s pohyblivým obrazem.
Kříženecký netočil jen „pohyblivé pohledy“ na město, ale i krátké hrané scénky inspirované tehdejším pražským životem a lidovými figurkami. Už v roce 1898 vznikly snímky jako Dostaveníčko ve mlýnici nebo Smích a pláč, v nichž se objevily vůbec první filmové herecké výkony v českých zemích. Mezi nimi i Josef Šváb-Malostranský, který je označován za vůbec prvního českého filmového herce na plátně. S přihlášením neotálel.
Filmy si celé dělal sám
Kříženecký filmy nejen natáčel, ale také sám vyvolával a promítal. Diváci tak tehdy sledovali pohyblivé obrázky díky práci jediného člověka, který měl pod kontrolou celý proces od kamery až po plátno. Film byl tehdy vnímán spíš jako technická atrakce než jako samostatné umění a jeho krátké snímky byly brány jen jako součást výstavních programů či lidové zábavy. Brzy se navíc prosadily nové biografy a dovoz zahraničních filmů, které jeho průkopnickou roli rychle zastínily.
Po několika letech průkopnické práce se filmem přestal aktivně zabývat a živil se jako promítač v pražských kinech. Když v roce 1921 zemřel, jeho přínos byl už spíše zapomenut. O významu Jana Kříženeckého se začalo znovu mluvit až později, kdy filmoví historici začali mapovat úplné počátky české kinematografie a znovu objevili jeho dochované snímky.
