„Zabíjel, ale mně by to neudělal!“ Proč některé ženy přitahují vrazi, odhaluje forenzní psycholožka
Láska, vášeň a obdiv - jenže k těm nejhorším zločincům. Proč se některé ženy zamilují do sériových vrahů nebo násilníků odsouzených na doživotí? Forenzní psycholožka Karolína Faberová v podcastu Už budu! vysvětluje fenomén, který fascinuje a děsí zároveň.
Moderátorka Zorya Blue otevřela nový díl podcastu Už budu! zdánlivě romantickým tématem, láskou. Ovšem láskou ve velmi temném kontextu forenzní psychologie. Řeč tedy byla o případech, kdy se ženy zamilují do sériových vrahů nebo pachatelů brutálních trestných činů. „Lásce člověk úplně neporučí. Tyhle věci jsou často hodně pudové,“ vysvětluje v úvodu forenzní psycholožka Karolína Faberová, proč některé ženy propadnou kouzlu násilníka. Pro tento typ přitažlivosti existuje dokonce i odborný termín - hybristofilie. Jde o formu parafílie, kdy se člověk citově nebo sexuálně upne k pachateli násilného činu a často ho bezvýhradně obdivuje.
Fenomén se podle odborníků začal více objevovat v 70. a 80. letech, kdy se do televize v USA dostaly přímé přenosy ze soudních síní. Právě tehdy se z některých pachatelů staly doslova celebrity. Typickým příkladem je americký sériový vrah Ted Bundy. „On měl opravdu groupies, skoro jako slavné kapely. Ženy chodily na soudní jednání oblečené jako jeho oběti,“ popisuje Faberová. A když se jich novináři ptali, jestli jim nevadí, že vraždil, odpovídaly prý často stejně: Vím, že vraždil, ale mně by to neudělal.
Podle psycholožky Bundy navíc boural zažitou představu o tom, jak má sériový vrah vypadat. „Nebyl to žádný odpudivý, nepříjemný chlap, jak si většina lidí takového člověka představuje. Byl objektivně přitažlivý, charismatický a inteligentní. Právě proto dokázal své oběti snadno zmanipulovat. A proto ho některé ženy, a nebylo jich málo, obdivovaly i po odsouzení,“ popisuje Faberová.
Lidé, kteří se do zločinců zamilují, se podle psycholožky dělí na dvě skupiny. Aktivní – tedy ti, kteří se na trestné činnosti přímo podílejí. Jako příklad uvádí manžele Stodolovy. „Podle vyšetřování se ukázalo, že kdyby se ti dva nepotkali, pravděpodobně by vraždy nepáchali,“ tvrdí. Druhou skupinou jsou pasivní obdivovatelky. Ty s odsouzenými pachateli navazují vztahy na dálku, píší jim dopisy nebo s nimi dokonce uzavírají sňatky ve vězení.
Ve vězení nebude podvádět
Drtivou většinu takových obdivovatelů tvoří ženy. Podle Faberové to má hned několik důvodů. „Často pocházejí z prostředí, kde zažily násilí nebo trauma. Takový vztah jim pak nepřijde až tak neobvyklý,“ říká v podcastu. Zároveň jde o vztah, který mají paradoxně pod kontrolou. „Ten muž je zavřený, nemůže jim fyzicky ublížit, nemůže jim být nevěrný. Vzniká iluze bezpečí a romantiky. Dopisy, čekání, idealizace,“ vysvětluje.
Svou roli může hrát i evoluční psychologie. „Ženy obecně více sledují true crime a fascinace nebezpečím tam je. Navíc se ukazuje, že v období ovulace se ženám statisticky více líbí agresivní muži,“ dodává odbornice.
Karolína Faberová zdůrazňuje, že nikoho nesoudí za to, že se takto zamiluje. Etický problém ale vidí jinde. „Velký problém mám s tím, když lidé dělají zamilované edity vrahů na sociálních sítích nebo ospravedlňují jejich činy. To už je za hranou,“ upozorňuje. Kriticky se staví i k filmům a seriálům, které z pachatelů dělají hlavní hvězdy. „Neměli bychom je glorifikovat, zveřejňovat jejich jména ani podoby. Je to velmi problematické,“ uzavírá první část podcastu Už budu!
V bonusové části podcastu na uzbudu.blesk.cz se dozvíte:
- Jak probíhá profilování pachatele
- Co je to ochranná léčba
- Jaký vliv na chování člověka mají geny versus prostředí
- Jak funguje intimní život za mřížemi
Přišla mu stará, asi.