Myšlenky na podzemní dopravu se v hlavním městě objevovaly už na konci 19. století, k realizaci ale došlo až v 60. letech. Pražská MHD tehdy kapacitně nestačila a tramvajové tratě v centru byly přetížené. Například na Václavském náměstí se přes den střídala jedna souprava za druhou.
Vláda proto v roce 1965 rozhodla o přesunu části tramvají pod zem. Počítalo se s využitím moderních vozů T3 a se zhruba 14 kilometry tunelů. První úsek měl vést ze spodního patra Nuselského mostu pod Legerovou ulicí k hlavnímu nádraží a měl přinést rychlejší a plynulejší dopravu v centru města. „Začíná výstavba podpovrchové tramvaje. Dnes ve 14 hodin se slavnostním výkopem v Opletalově ulici začalo s výstavbou podpovrchových tras pro pražské tramvaje. Plány a projekty se tedy začínají měnit ve skutečnost,“ psal v lednu 1966 deník Večerní Praha.
Od tramvají k metru
Už během stavby se ale začaly objevovat pochybnosti o kapacitě plánovaného systému. Studie z roku 1967 upozorňovaly, že podpovrchová tramvaj nebude do budoucna stačit. V srpnu téhož roku proto padlo rozhodnutí o výstavbě plnohodnotného metra, do kterého byly zapojeny i rozestavěné úseky původního projektu.
Stopy této změny jsou v pražském metru patrné dodnes. Například stanice Hlavní nádraží má netypická postranní nástupiště, protože původně byla navržena pro tramvaje s dveřmi pouze na jedné straně. Podobně řešený je i Vyšehrad. Stanice Muzeum na trase C je nezvykle prostorná kvůli původně plánovanému přestupu dvou tras.
Výstavba prvního úseku metra mezi Kačerovem a Sokolovskou, dnešní Florencí, trvala více než osm let. První zkušební jízdy se uskutečnily na konci roku 1973 a v květnu 1974 se metro otevřelo cestujícím. Úsek měřil 6,6 kilometru a měl devět stanic.
Dnes má pražské metro tři linky, 61 stanic a celkovou délku přes 65 kilometrů. Naposledy se síť rozšířila v roce 2015 na západním konci trasy A. V současnosti pokračuje výstavba linky D, která má v budoucnu propojit Pankrác s jižní částí města.
