Dominik Hašek pro Blesk: Putin může za miliony zabitých i zmrzačených! Na olympiádě by Rusové být neměli
Legendární hokejový brankář Dominik „Dominátor“ Hašek se od začátku ruské války na Ukrajině angažuje v občanských iniciativách na pomoc zasažené země. Od prosince letošního roku se stal také ambasadorem Skutečného dárku Člověka v tísni, který se zaměřuje na pomoc ukrajinským válečným veteránům a jejich rodinám. V rozhovoru pro Blesk kritizoval rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, který povolil účast některých ruských sportovců pod nezávislou vlajkou na únorové olympiádě v Itálii. Jaké měli Haškovi Vánoce? A jak se dívá zpátky na rok 2025?
- Dominik Hašek (60) je nejúspěšnější hokejový brankář české historie. Vychytal zlato na olympiádě v Naganu. Dvakrát vyhrál i americký Stanley cup.
- V posledním období se výrazně angažuje v pomoci Ukrajině, za účelem různých projektů navštívil několikrát válkou napadenou zemi.
- Před Vánoci se stal ambasadorem Skutečného dárku Člověka v tísni, který se zaměřuje na pomoc ukrajinským válečným veteránům a jejich rodinám.
- Je výrazným kritikem účasti ruských sportovců v mezinárodních soutěžích a zejména angažmá západních hokejistů v ruské KHL.
- V roce 2024 neúspěšně kandidoval do Senátu za TOP 09. Je ženatý, má čtyři děti.
Blesk: Jaké byly Vánoce u Hašků? Jak jste je trávili a jaké dodržujete tradice?
Dominik Hašek: Samozřejmě, že na stůl patří kapr. U nás se to letos trošku změnilo. Syn Honzík začal chodit v Praze do školy, a tak jsme se sem přestěhovali.
Po dlouhé době jsme slavili svátky v bytě a ne v domě. Takže to bylo trochu omezené i prostorem. Tradice jsme ale zachovali. Kapr, pohádky, čtyřiadvacátého dárky po večeři. Loni jsme také ještě neměli malou dceru Terezku, takže i to nám přineslo radost. A tedy jsme letos kupovali i víc dárků (smích). Pak nějaké ty návštěvy a po Vánocích, jako několik posledních let, odjíždíme na hory na Šumavu. Počasí by mělo letos přát.
Vy jste i letos, tedy po narození malé Terezky, zůstal vysoce aktivní v občanském prostoru. Vyjadřujete se v médiích, cestujete na Ukrajinu a tak dále. Ovlivnilo nějak váš profesní život, že se vám narodila dcerka?
Nemyslím, že by mě to nějak zásadně ovlivnilo. Ale samozřejmě je to víc časově náročné, jak pro mě, tak především pro moji ženu. Ale i teď jsem si našel čas i na rozhovor s vámi, takže se snažím svůj čas využívat na maximum i s rozumem. Narození dítěte je samozřejmě velký zásah do života v tom dobrém slova smyslu, ale moje aktivity to ovlivnilo minimálně.
I veteráni se potřebují vrátit do života
Teď jste zapojil do dalšího projektu, konkrétně jste ambasadorem projektu neziskové organizace Člověk v tísni, který se věnuje navrácení do běžného života ukrajinských veteránů z války. Proč jste se na to dal? Co je vaše motivace?
Říkáte to dobře. Ukrajinu podporuji už od počátku ruské imperialistické války. A když jsem přibližně před třemi měsíci od neziskové organizace Člověk v tísni dostal nabídku být ambasadorem nového programu, který podporuje ukrajinské veterány, rozhodl jsem se ji přijmout. Na Ukrajině jsem byl od začátku války třikrát a před pár týdny vlastně už po čtvrté. Podporu napadené Ukrajiny imperialistickým Ruskem beru v zásadě jako svou povinnost.
A proč právě veteráni? V čem vás tato specifická skupina zaujala?
Ten program právě startuje a já ho považuji za velmi smysluplný. Je tam obrovské množství lidí, kteří se z války vracejí ať už s těžkými, či lehčími zraněním a chtějí se zařadit zpět do života. A často to pro ně není vůbec lehké. Avšak potřebují to. Kvůli sobě, kvůli svým rodinám a i kvůli své zemi. Když někdo z těch veteránů přijde se smysluplným projektem a má na to i předpoklady, tak pro nastartování svého podnikání může dostat finanční podporu.
Říkal jste, že jste byl nedávno na Ukrajině, konkrétně ve Lvově. Co vám zůstalo v hlavě? Co byla myšlenka, se kterou jste odcházel z Lvova?
Teď jsem byl poprvé „nejméně“ na východě. Dá se říct v nejvíc bezpečné zóně, kde ruské rakety létají jen výjimečně. Město je teď přeplněné, protože se tam stěhují i lidé z ostatních končin Ukrajiny. A to se týče i veteránů. Vyrostla tam staronová nemocnice, přesněji se rozrostla o nové speciální oddělení, které se jmenuje Unbroken (Nezlomení, pozn. red.). Tam se také léčí většina lidí, kteří mají třeba po amputaci končetin a učí se používat protézy.
Co vám řekli? Co vám zůstalo v hlavě, když jste mluvil s veterány? Nějaká myšlenka, nějaký příběh… S čím jste z Lvova odešel?
S veterány jsem strávil tentokrát více času, ale nesnažím se z nich tahat za každou cenu jejich příběhy. Spíše je nechávám mluvit, o čem chtějí oni. A to často nemusí být vůbec o válce. Ale mluvil jsem i s jedním veteránem, který bránil Mariupol a prožil asi 2 roky v ruském zajetí, než se vrátil domů po větší výměně za jednoho z velkých ruských zločinců. Nebylo to vůbec hezké vyprávění.
Ukrajinci neradi mluví o válce
Můj pocit je, že v tomto roce se vnímání ruské agrese na Ukrajině změnilo. Víc jsme začali řešit potenciální mír, nebo alespoň příměří, diskutovaly se různé návrhy a protinávrhy, summity, jednání… Letos jsme víc řešili takové „větší“ věci, než třeba jen samotné útoky. Jak to vnímají řekněme „obyčejní“ lidé na Ukrajině, třeba i ti veteráni? Také řeší spíš tyto větší věci, nebo je víc trápí samotné dopady války?
Toto vnímání se na mezinárodní úrovni začalo měnit po nástupu nové americké administrativy. Nový americký prezident z osobních důvodů otočil o 180 stupňů. Najednou imperialistické Rusko přestal nazývat agresorem a Putin, který nese odpovědnost za miliony zabitých a zmrzačených lidí, pro něj přestal být zločinec. Naopak největšího zločince tohoto století na území své země přivítal jako respektovaného člověka či celebritu na červeném koberci. A k podobnému přístupu z pozice nejmocnější země bezskrupulózně nutí celý zbytek světa.
Co se týče samotných Ukrajinců, tak tam nevidím zásadní změnu. Všichni si přejí mír, ale ne takový, že teroristickému Rusku věnují část svého území. Dobře vědí, že jejich boj proti imperialistickému agresorovi je spravedlivý. Trochu z nich ovšem cítím frustraci z přístupu demokratického světa. Oni nežádají, abychom jim přišli na pomoc. Oni jsou odhodlaní pokračovat v boji proti velké přesile a vědí, že to bude stát lidské životy. Ale přejí si, abychom jim alespoň posílali zbraně a munici, aby se mohli lépe bránit. Bez muniční pomoci a dodávek kvalitních zbraní budou přicházet o mnohem více lidí a Rusko se může začít přibližovat k našim hranicím. To nesmíme dopustit.
Vrátím se ještě o pár kroků zpátky. Když se díváte na pomoc Ukrajině za poslední tři roky, udělala Česká republika nebo západní společnost, Evropa dost pro Ukrajinu, anebo jsme mohli udělat víc?
Udělali jsme toho hrozně málo. Samozřejmě nějakou pomoc dáváme a plácáme se po zádech, ale přitom pořád s Ruskem do určité míry obchodujeme. To naprosto nemá omluvu.
Rusko mělo být ihned po napadení Ukrajiny nebo řekněme nejpozději do konce roku 2022 odříznuto od veškerých finančních transakcí se zeměmi demokratického světa. Všechna ruská aktiva v bankách měla být poskytnuta na pomoc napadnuté Ukrajině, kde Rusko již napáchalo mnohonásobně vyšší škody. Mělo být okamžitě zakázáno jakékoli veřejné vystupování ruských občanů ve světě, neboť to je obrovská reklama na strašné ruské zločiny, které ruský stát páchá, včetně války na Ukrajině.
Okamžitě mělo byt zakázáno občanům zemí NATO pracovat v Rusku, tedy dovážet tam pracovní sílu. Je těžko pochopitelné, že občané naší země mohou v Rusku vytvářet hodnoty, které teroristické Rusko používá proti nám. A mohl bych pokračovat. My Rusku v zásadě věnujeme mnohem více peněz, než je naše finanční pomoc Ukrajině, a to včetně všech zbraní a munice. To je ta nejsmutnější realita.
Ruští sportovci by na olympiádě neměli být
V roce 2026 nás čekají minimálně dvě důležité věci i v kontextu ruské války na Ukrajině. V Česku to bude přístup vlády Andreje Babiše, která se nedávno chopila moci. Ve světě to zase budou třeba olympijské hry, které budou v únoru v Miláně a Cortině. Začnu olympiádou. Jak vnímáte vystupování ruských sportovců pod nezávislou olympijskou vlajkou?
Každý občan jsme reklamou na svoji zemi a každá země úspěchů svých občanů využívá ke své propagaci. Je to úplně normální. Když sportovci vystupují na celosvětových akcích, je to obrovská reklama pro každou zemi, ze které sportovec pochází. A v případě úspěchu ještě větší.
Teď jsem poslouchal rozhovor s našim nedávným vítězem závodu světového poháru Janem Zabystřanem. A mnohokrát tam padlo jméno naší země a další ódy na občany naší země. Prostě reklama pro naši zemi jako hrom. Tím chci říci, že každý ruský sportovec bez výjimky je za současné situace kdykoli veřejně vystupuje, obrovskou reklamou na ruskou imperialistickou válku. Kvůli jeho hře či soutěžení se ta daná soutěž stává reklamou na ruskou válku, a tedy kvůli té soutěži jsou následně zabíjeni a mrzačeni lidé.
To platí například o NHL, tenisových turnajích či to platilo o olympijských hrách v Paříži. Pokud na OH v Miláně nastoupí jediný ruský sportovec, který oficiálně neodsoudil ruskou válku, budou tyto olympijské hry reklamou na agresivní válku. A budou kvůli nim umírat lidé.
Z nové vlády nemám dobrý pocit
Pojďme k nové vládě Andreje Babiše, co od ní očekáváte v kontextu pomoci Ukrajině?
Já od ní neočekávám příliš. Nedělám si žádné iluze. Dobře známe historii našeho premiéra. Vzhledem k tomu, že veřejně křivě přísahal dokonce i na své děti, tak jakoukoli důvěryhodnost nemůžeme od této vlády očekávat.
Samozřejmě eviduji protiukrajinské postoje této vlády, které se určitě projeví i v činech. To se samozřejmě bude projevovat zvýšeným nebezpečím pro naši zemi a její občany. Určitě bude následovat zvýšená občanská aktivita, protože bezpečnost našich občanů musí být na prvním místě.
Na konec se ohlédněte ještě zpátky. Jaký byl rok 2025 Dominika Haška? Profesně, osobně, na co vzpomínáte rád, na co naopak ne? Jak reflektujete svůj rok?
Byl to dobrý rok. Především se nám narodila dcera Terezka, takže Honzík má ségru a to je nejvíc. Já jsem rád, že jsem zdravý a že můžu sportovat. I když se ve světě a i u nás dějí věci, které považuji za velmi nebezpečné, tak zatím alespoň u nás máme svobodu slova, což považuji za jednu z nejdůležitějších věcí pro zachování demokracie a s tím spojené svobody.
Tenhle Rusofobní Ukrajinofil musel při působení v Rusku dostat pořádných ran pukem do hlavy. Od té doby jen blábolí naučený text pořád dokola.