Tehdy ještě bydlela na Moravě a ten den jela z Otrokovic domů. Spěchala – ujel jí trolejbus a bála se, že nestihne vlak. Při nastupování na poslední chvíli se jí batoh zachytil o kliku dveří. „Vlak se rozjel a táhl mě s sebou. Pamatuju si jen, že se mi vyzula bota. Pak už nic. V tu chvíli se mi změnil celý život,“ vzpomíná. Spadla mezi nástupiště a koleje. „Rozbila jsem si hlavu a ruka zůstala pod kolem. A tím to všechno začalo.“
Žádné prsty už nemáš...
Probrala se až v nemocnici. Nikdo jí neřekl, co se stalo. Až po týdnu na převazech, když si stěžovala panu primářovi, že ji svědí prsty, tak jí pan primář řekl: „Ale ty žádné prsty nemáš.“
Následovaly týdny a měsíce v nemocnicích, operace, převazy, záněty, bolesti. Každý zákrok znamenal nový začátek, další naději i další zklamání. „Vždycky jsem doufala, že tohle už bude naposledy. Že se to konečně zahojí,“ říká tiše. Lékaři se snažili ruku zachránit marně, nakonec ji museli zkrátit pod zápěstí.
Marné naděje
„Kolik operací jsem podstoupila, ani nevím. Bylo jich tolik, že se mi slévají do jedné dlouhé vzpomínky. Byla jsem dospívající holka, která se musela naučit znovu žít. Dlouho jsem měla panický strach z vlaků, dodnes se mi u nádraží těžko dýchá. Ale časem jsem to začala brát jako výzvu. Po roce jsem se začala znovu vídat s lidmi a pomalu se vracela do života."
Z mladé slečny, která do té doby řešila školu a kamarády, se přes noc stal člověk, který bojoval o to, aby zvládl obyčejné věci – obléct se, najíst, učesat, napsat dopis. A přesto, že svět kolem ní se měnil, ona v sobě našla sílu jít dál. „Nejtěžší bylo smířit se s tím, že už nikdy nebudu stejná. Ale zároveň jsem si uvědomila, že i když mám míň, můžu toho dokázat víc.“
Po letech plných bolesti a hledání rovnováhy se Naďa vrátila do školy, dokončila ji a vyučila se v oboru, který jí umožnil pracovat i s jednou rukou. Bylo to období, kdy se zraněné dívce začalo vracet sebevědomí. Každý úspěch, i ten nejmenší, znamenal vítězství – podepsat se, otevřít lahev, připravit si jídlo. Postupně se naučila dělat věci po svém, jinak, ale s neuvěřitelnou vynalézavostí.
Péče o čtyři děti
Získala první práci a začala znovu věřit, že může žít normální život. Brzy potkala svého partnera a spolu si vybudovali rodinu. Dnes je Naďa mámou čtyř dětí, jejich každodenním motorem a vzorem. Přes den se stará o domácnost a děti, večer pracuje z domu – digitalizuje sbírky zákonů.
I bez pravé ruky zvládá všechno, co život přináší – vaření, přebalování, uklízení, i všechny malé věci, které většina lidí považuje za samozřejmé. Každý den pro ni znamená nový důkaz, že s odhodláním a vírou se dá zvládnout cokoli.
„Dělám všechno sama. Vařím, přebaluju, oblékám děti, i tkaničky jim zavazuju nohama a zuby. Děti mě sledují a učí se ode mě, že všechno se dá zvládnout.“
Před třemi lety, ještě než se narodilo její čtvrté dítě, podala žádost o moderní myoelektrickou protézu. Chtěla se starat o miminko se dvěma rukama – bezpečně, plnohodnotně. Lékařské posudky potvrdily, že má nárok. Přesto pojišťovna žádost zamítla.
Sbírka na bionickou ruku
„A právě proto vznikla sbírka na dobročinné platformě Donio. Naďa nechce výhody ani lítost. Touží po tom obejmout své děti oběma rukama, pohladit je po vlasech, vzít je do náruče, když pláčou, tak jako ostatní maminky. Chce jim zapnout bundu s lehkostí, pomoci jim se školní taškou, nakrájet chleba k večeři a zvednout své nejmladší dítě bez strachu, že ho neudrží,“ vysvětluje Hubert Trýska, jehož nadace sbírku na myoelektrickou bionickou ruku na míru pro Naďu založila. Celková cílová částka je 1 700 000 Kč a pokryje kompletní cestu od výroby až po plné osvojení nové ruky.
Hubert o ruku přišel při bouračce
Sám Hubert o životě s protézou ví své. Pracoval jako umělecký kovář a i jeho život se změnil během vteřiny. Nehoda na dálnici ho připravila o ruku a o práci, která pro něj byla vším. Po těžkých týdnech a boji v nemocnici mu setkání s lidmi se stejným osudem ukázalo, že život může pokračovat.
Právě tehdy vznikl první zárodek myšlenky, že jeho zkušenost může pomáhat dalším. Z toho se zrodila Nadace Huberta Trýsky. Pokud by se podařilo vybrat více financí, všechny přebývající prostředky budou věnovány této nadaci.
Podstatné úkony první pomoci Videohub
