Nových varhan se po sedmi stech letech dočkala katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Mnozí je označují za nástroj století. Monumentálního nástroj pochází z dílny španělské firmy Gerhard Grenzing. Stavba a intonace trvá už několik let. Slavnostně uvedeny do provozu by měly být symbolicky na svátek svatého Víta - 15. června 2026.
Podle Štěpána Svobody, organologa z Pražské kapituly, se konečná cena varhan bude pohybovat mezi 120 a 130 miliony korun. „Ještě probíhají drobné dodělávky, ale jsme téměř na konci,“ upřesňuje. Varhany mají 94 znějících rejstříků, přes šest tisíc píšťal a čtyři manuály, jak říkají odborníci čtyři stroje. „Momentálně je intonovaných asi šest až osm rejstříkových řad a zhruba deset dalších je rozpracovaných. Čeká nás ještě hodně práce, tedy spíš intonéry,“ dodává s úsměvem.
Ladění a intonace není nic jednoduchého. Je to práce pro tým tří až čtyř lidí. „Dva pracují přímo na píšťalách, dva poslouchají zvuk z prostoru katedrály. Je to opatrná, precizní práce, která se dělá po jednotlivých rejstřících,“ popisuje Svoboda. Vysvětluje také, jak náročné je fyzicky pracovat v takovém prostředí. „Velké píšťaly vydávají hluboké frekvence, které fyzicky cítíte v těle. Rozhýbou vám vnitřnosti, takže je nutné se střídat a odpočívat,“ směje se. Hlavním intonérem je Kanaďan André Lacroix, který pro firmu Grenzing pracuje přes třicet let a stojí za zvukovou koncepcí nástroje.
Vznášející se varhany nad vstupem do chrámu přitahují pozornost všech návštěvníků. Prostor před katedrálním kůrem je nyní zcela volný. Pracovníci montážní firmy už rozebrali mohutné lešení, které ještě nedávno sloužilo k instalaci nového stroje. Návštěvníka ohromí pohled na západní dómský kůr, kde vertikálně ladné píšťaly rámují pestrou rozetu a vytvářejí dojem, že se varhany vznášejí ve vzduchu. „Ten plující prospekt je čistě architektonicko-estetická záležitost. Na zvuk nemá žádný vliv,“ vysvětluje Svoboda.
Píšťaly působí, jako by se vznášely v prostoru, a jejich křišťálová výzdoba ještě umocňuje dojem lehkosti a světla. „Český křišťál je pojem. Tady má čistě designovou funkci, ale působí nádherně, zvlášť když se rozzáří světlem,“ doplňuje Svoboda.
Na projektu se podíleli i odborníci na světelný design. Varhany mají mít samostatné vnitřní i vnější osvětlení, které se nyní testuje. „Řeší se intenzita, barva světla i kombinace s osvětlením katedrály. Chceme, aby při slavnostním uvedení byly varhany i krásně nasvícené,“ říká Svoboda.
Nástroj je podle něj z 99 procent hotový. Zbývá dokončit několik technických detailů, jako jsou madla, otevírání dveří, finální regulaci a doladění píšťal. „Když se podíváte dovnitř, vidíte vzduchotechniku, varhanní motory, velké vzduchovody i hrací stůl. Varhany jsou už plně funkční, ale probíhají poslední úpravy zvuku,“ popisuje.
Aby varhany zněly dokonale, bude se o ně muset i nadále pečovat. „Po dobu záruky bude údržbu provádět přímo firma Grenzing, ale ladění a běžnou péči pravděpodobně převezme český varhanář, který bude k dispozici rychleji,“ říká Svoboda. Ladění je mimořádně náročné, protože závisí na teplotě vzduchu. „Šest až osmkrát ročně přijedou varhanáři ladit zejména jazykové rejstříky. Každá změna teploty, třeba o pět stupňů, už je znát,“ vysvětluje. V katedrále se sice teplota mění pomaleji než venku, ale i tak může mít turistický provoz a otevřené dveře vliv. „Často tu máme 14 stupňů, a když klesne teplota pod deset, práce se výrazně zpomalí. Je nutné počkat, až píšťaly vychladnou, jinak by se rozladily,“ dodává.
Projekt Svatovítských varhan vznikl z veřejné sbírky, do níž přispěly tisíce lidí. Díky tomu má Česká republika opět nástroj, který obstojí v evropském měřítku. Přesto, jak Štěpán připomíná, „ještě nám chybí asi dva miliony korun“. Každý tak může stále adoptovat píšťalu. Informace jsou na webu www.svatovitskevarhany.com.
A proč tolik práce a peněz na jeden nástroj? Odpověď Štěpána Svobody je jednoduchá: „Nemáme ambici být největší nebo nejhlasitější. Tady nejde o soutěž, nejsme na olympiádě. Jde o krásu a duši zvuku.“
