Chtěli zavraždit Putinova zpovědníka? Dva duchovní skončili ve vazbě. Tvrdí, že je mučila FSB
Zatímco Kreml se snaží prezentovat Rusko jako globální baštu „tradičních křesťanských hodnot“, v Moskvě se rozhořel šokující případ. Dva pravoslavní duchovní tvrdí, že byli mučeni samotnou Federální bezpečnostní službou (FSB). Vyšetřovatelé obviňují Nikitu Ivankoviče a Denise Popoviče z toho, že na objednávku Ukrajiny připravovali atentát na vlivného biskupa Tichona Ševkunova – muže, který je v Rusku často označován jako „Putinův zpovědník“. Podle verze FSB měli duchovní ukrýt výbušniny a hrubě zfalšované dokumenty v moskevském parku. Obhajoba však u soudu argumentovala, že domnělá skrýš byla jen mělká jáma v zmrzlé zemi – sotva schopná cokoli ukrýt.
Oba duchovní, absolventi prestižní moskevské teologické akademie a bývalí chráněnci samotného Tichona, označili celý příběh za frašku. Tvrdí, že doznání si FSB vynutila mučením elektrickými šoky a že důkazy jim byly podstrčeny.
Soudce přesto rozhodl, že zůstanou ve vazbě. Právě tam poskytli Ivankovič a Popovič svou první podrobnou veřejnou výpověď o tom, co se podle jejich slov odehrálo. Jejich dramatické výpovědi zveřejnil portál Mediazona.
Nikita Ivankovič vypověděl:
Myslím, že každý má chvíle, kdy se mu život úplně převrátí naruby. Pro mě tím dnem byl 12. únor tohoto roku. Brzy ráno jsem se chystal do práce v kostele, kde sloužím, když někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem. Muži, kteří přišli, se představili jako příslušníci bezpečnostní služby a ukázali mi povolení k domovní prohlídce. Začali prohledávat můj byt. Donutili mě lehnout si tváří k zemi a nasadili mi pouta. Neměl jsem tušení, proč se to děje. Během prohlídky se ale našly podivné věci: pod mým polštářem ležela lopata a vedle ní telefon. Viděl jsem je poprvé v životě. Když se mě ptali, co to je, jen jsem zmateně koukal a nevěděl, co odpovědět.
Pak mě vyvedli z bytu. Netušil jsem, kam jedeme, ale ukázalo se, že jsme v lesoparku nedaleko mého bytu. Tam mi ukázali nádobu v malé díře pod keřem. Připomínám, že byla zima, a přesto byla na odhrnutém místě nádoba s krabicí od džusu a obálkou. Záběry, na nichž jsem obviněn z těžkých zločinů, se už mnohokrát objevily v televizi s mým obličejem před celou zemí. Je to samozřejmě velmi bolestivé, protože moje vina nebyla dokázána. Být takhle veřejně očerňován je hrozné.
Opakuji: ty předměty jsem viděl poprvé v životě. Ještě proti mně nebyla vznesena žádná obvinění. Potom mě vzali zpět do minibusu, kterým jsme přijeli, a začalo „vyslýchání“. Nejprve mi kladli otázky, na které jsem ale neměl jak odpovědět, protože jsem o ničem nevěděl.
Pak přistoupili k jiným metodám. Položili mě tváří k zemi, dali mi přes hlavu pytel, oči a nos mi zalepili páskou a ruce svázali. Připevnili ke mně nějaké přístroje, které jsem neviděl – ale brzy jsem ucítil, co dělají. Otázky pokračovaly, ale už s předem naznačenými „správnými“ odpověďmi. Snažil jsem se mlčet, odvolával se na článek 51 ústavy, abych nevypovídal proti sobě. Ale když jsem odpověděl „špatně“, dostal jsem elektrický šok.
Má rodina trpí dědičným srdečním onemocněním. V té chvíli se mi prudce zrychlil tep, dostal jsem záchvat paniky a pocítil obrovskou bolest. Musel jsem si vybrat: buď přežít a říkat to, co chtějí, nebo riskovat vážné poškození zdraví a možná smrt. Zvolil jsem první možnost. Řekl jsem to, co chtěli, a to je teď před vámi.
Prokuratura tvrdí, že nemám stabilní sociální vazby. Ale já jsem už 23 let v církvi, pomáhám v charitativních, vlasteneckých, vzdělávacích a misijních projektech. Moje sociální kruhy jsou duchovní a farníci, kteří mě dobře znají. Mám i akademické přátele a kolegy. Není pravda, že bych žádné vazby neměl.
Také se tvrdí, že mohu bránit vyšetřování. Ptám se: opravdu by někdo připravující tak hrozný zločin chodil dál do práce, na veřejné církevní akce a byl všem na očích? Opravdu by v pět ráno bez odporu otevřel dveře cizím lidem, pustil je dovnitř a dal jim počítač a telefon? Odpověď je jasná.
Vyrostl jsem bez otce, vychovávala mě matka. Vždy jsem hledal autoritu, mentora. V mládí jím byl metropolita Tichon Ševkunov, člověk, kterého jsem prý chtěl zabít. Byl pro mě otcovskou postavou, morální i duchovní autoritou. Díky němu jsem vystudoval, získal dovednosti i vedení pro život. A nyní mě obviňují, že jsem chtěl spáchat vraždu právě tohoto člověka, který je mi drahý. Nechápu to.
Pro křesťana je násilí a vražda nepřijatelná. Nejsem dokonalý křesťan, ale nikdy bych si nedokázal představit, natož připravit takovou ohavnost. Jsem obyčejný Moskvan, vlastenec svého města i země. I v zadržení vidím svůj smysl ve službě Bohu a lidem. Chci spolupracovat, aby se zjistila pravda – ta mě očistí v očích společnosti, církve i rodiny.
Nemám kam utéct. Mám jen svůj byt vedle policejní stanice. Nikdy jsem nebyl trestán ani za přestupek. Proto podporuji návrh svého obhájce, aby mi byla změněna vyšetřovací vazba. Na závěr chci poslat lásku své matce a snoubence. Miluji vás a strašně mi chybíte. Děkuji.
Denis Popovič vypověděl:
Vaše ctihodnosti, děkuji, že mi dovolujete promluvit. Samozřejmě podporuji odvolání. Chci ještě jednou zdůraznit: to, co se nám děje, je fraška, absurdní divadlo.
Nikdy jsem nespáchal žádný zločin, nikdy jsem neměl nic společného s tajnými službami. Nikdy jsem nedržel zbraň, a podle svých náboženských přesvědčení jsem proti násilí i porušování zákona. Politika je mi vzdálená – nejvíc ji probírám u večeře s přáteli.
Obvinění jsou zvlášť absurdní: prý jsem chtěl ublížit milovanému člověku, který je mým duchovním otcem. Pracoval jsem s ním téměř deset let jako jeho důvěrník a pomocník. Byl jsem mu naprosto oddaný. Měli jsme vztah jako otec a syn. On mi dal víc než kdokoli jiný – učil mě, podporoval mě, umožnil mi rozvíjet se. A teď ze mě dělají nevděčníka a „patricidu“. Je to absurdní.
Od dětství jsem byl vychováván v klášteře a rozhodl jsem se zasvětit život Bohu. Pro křesťana – natož pro kněze – je násilí nepřijatelné. Nechápu, kdo tuto historku vymyslel, ale důkazy jsou zfalšované. 28. ledna jsem byl nezákonně zadržen na základě vykonstruovaného obvinění. 12. února mě pak z vazby odvedli neznámí maskovaní muži. Spoutali mě, dali mi přes hlavu pytel, oblepili obličej páskou, svázali nohy a připojili na mě dráty. Začali mě mučit elektřinou a ptali se, proč chci zabít metropolitu Tichona. Říkal jsem, že je to nesmysl, že je mi jako otec. Ale oni mi vysvětlili „pravidla hry“: nejde o otázky, ale o tvrzení – a odpovědět mohu jen jedním způsobem.
Vyhrožovali mi sexuálním násilím i „likvidací“, že napíšou zprávu o mém pokusu o útěk. Hrozili i mé rodině. Hodinu mě mučili elektřinou, nadiktovali mi příběh a donutili mě natočit video s „doznáním“. To pak zveřejnili na sociálních sítích a v televizi, kde nás označili za „spojence ukrajinského režimu“. Moje jméno i Nikitovo bylo zostuzeno před celou zemí.
Jsem ukrajinský občan, ale to není důvod považovat mě za nepřítele. Od roku 2014 žiji v Rusku, zde jsem vystudoval teologickou akademii i historii, plánoval jsem tu život. Na Ukrajině jsem nebyl čtyři roky. Já ani má rodina nemáme nic společného s ukrajinskými ozbrojenými silami či službami. Můj život je v Rusku.
I když stojím u soudu, věřím, že pravda nakonec zvítězí. Moje srdce stále hoří touhou sloužit Bohu. Protože mé jméno bylo pošpiněno, je pro mě boj o pravdu otázkou cti. Zavazuji se dostavit k vyšetřovatelům na jejich žádost. Nemám důvod bránit vyšetřování – žádné svědky neznám, protože vymyšlený případ žádné mít nemůže.
Je pravda, že mám jen dočasnou registraci, povolení k pobytu jsem dostal teprve loni v prosinci. Ale v Sretenském klášteře, kde jsem žil, mám stále zajištěné bydlení, pokud by mi byla změněna vazba. Nejsem oficiálně zaměstnán, ale mám dostatek prostředků na živobytí.
Jejich žádosti byly zamítnuty.
Ruské rakety v Sumské oblasti na severu Ukrajiny v neděli pozdě večer zasáhly pole, na kterém lidé sklízeli úrodu. Jedenáct jich utrpělo zranění, informují ukrajinská média s odvoláním na úřady v tomto regionu u hranic s Ruskem a prokuraturu.
Podle současných informací ruská armáda v neděli kolem 23:00 místního času (22:00 SELČ) na pole poblíž obce Borovlja podnikla dva raketové údery. Jedenáct lidí skončilo v nemocnici, jeden z nich je ve vážném stavu. Poškozených je 30 kusů zemědělské techniky, mezi nimi traktory a kombajny.
V Dněpropetrovské oblasti je po ruském dronovém útoku poničená dopravní firma v pavlohradském okrese na východ od Dnipra, informoval na svém telegramovém účtu šéf regionální vojenské správy Serhij Lysak. Okolí Nikopolu zasáhlo ruské dělostřelectvo, zranění utrpěla jedna žena a musela být převezena do nemocnice.
Satelitní internetová služba Starlink amerického podnikatele Elona Muska dnes zaznamenala výpadek služeb. Problém pocítily tisíce uživatelů včetně ukrajinské armády, pro většinu z nich už je ale služba opět dostupná. Firma o problému informovala na svém webu, zprávu pak ale odstranila. S odkazem na data sledovacího webu Downdetector.com o tom píše agentura Reuters.
Počet amerických uživatelů, kteří nahlásili problémy, klesl podle Downdetectoru v 7:15 SELČ pod 1000 z vrcholu, kdy je pociťovalo více než 43 000 uživatelů. Firma sleduje výpadky shromažďováním hlášení z více zdrojů.
„Starlink spadl na celé frontě,“ oznámil kolem 07:00 místního času (06:00) velitel ukrajinských dronových vojsk Robert Brovdi zvaný Maďar. Asi po hodině uvedl, že spojení se postupně obnovuje.
Nejefektivnějšími sankcemi proti Rusku jsou požáry v jeho rafineriích, ropných terminálech a skladištích ropy. Řekl to ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v reakci na sérii ukrajinských útoků na ruské podniky pro zpracování nebo přepravu suroviny, jejíž prodej Moskvě významnou měrou pomáhá financovat válku proti Ukrajině.
„Nejefektivnější sankce jsou ty, které působí nejrychleji,“ uvedl Zelenskyj. Ukrajina podle něho svými útoky významně omezila ruský ropný průmysl. „Ruská válka je funkcí ropy, zemního plynu a dalších energetických surovin,“ řekl také ukrajinský prezident a poděkoval ukrajinským vojákům, kteří se podílejí na útocích na objekty ruského ropného průmyslu.
