Víno nebo boj o moc? Co je za agresivní rétorikou ruského exprezidenta Medveděva?

Dmitrij Anatoljevič Medveděv se narodil v roce 1965 v tehdejším Leningradu. Oba jeho rodiče byli vědci a stejně jako oni se i Dmitrij dal v 80. letech na akademickou dráhu. Od roku 1988 vyučoval občanské a římské právo na Leningradské a posléze Petrohradské státní univerzitě. Je dokonce spoluautorem učebnice občanského práva. 

Zároveň se však už tehdy věnoval také politice. V roce 1988 se dostal do týmu Anatolie Sobčaka, tehdejšího kandidáta na starostu Leningradu, a po roce 1990 do jeho oddělení pro styk s veřejností. V té době je již ze Sobčaka primátor a zmíněnému oddělení šéfuje jistý Vladimir Putin. Ten Medveděva v roce 2000 postaví do čela své prezidentské kampaně, a také do křesla předsedy správní rady Gazpromu. Tam vydrží až do roku 2008, kdy ho Putin označí za svého nástupce. 

Den po nástupu do funkce jmenoval Putina premiérem, jinak však zahájil určitou generační obměnu. Do klíčových funkcí ve svém kabinetu jmenoval mladé lidi, oslabil také moc armády. 8. dubna 2010 podepsal s americkým prezidentem Barackem Obamou v Praze smlouvu START III (též Nový START). Cílem mělo být omezování počtu jaderných hlavic v obou zemích. Platila do roku 2023, kdy účast Ruska Putin pozastavil. 

„Rusko potřebuje mít dobré, rozvinuté vztahy se Západem ve všech smyslech slova,“ říkal Medveděv hrdě po podpisu dohody. 
Z funkce prezidenta Ruské federace Medveděv odešel po volbách v roce 2012. S tehdejším premiérem Putinem si vyměnili místa, neboť ten se stal tehdy prezidentem a z Medveděva se stal premiér. I proto je jeho prezidentství dnes často vnímáno jen jako způsob, kterým Putin obešel tehdejší ústavu a zůstal u moci. Ta totiž dovolovala prezidentům (podobně jako v Česku) zůstat ve funkci jen dvě po sobě jdoucí volební období. Ustanovení bylo později zrušeno. 

Podle televize CNN byl právě konec prezidentství jedním z bodů na Medvěvově stezce k dnešnímu vyjadřování. Klíčová měla být jeho snaha udržet si přízeň ruských vládnoucích struktur. Po jmenovaní premiérem tak třeba hrdě prohlásil: „Rozhodně nejsem přesvědčením liberální demokrat, jak se někteří snaží tvrdit.“

Útočit na své odpůrce začal nejpozději kolem roku 2012, kdy Protikorupční fond Alexeje Navalného začal upozorňovat na jistý nesoulad mezi Medveděvovými slovy a činy. Zatímco stejně jako prezident i jako premiér mluvil poměrně často o boji proti korupci, jejíž úroveň prý byla v Rusku „naprosto nepřijatelná,“ podle fondu si ale sám vybudoval malé korupční impérium s honosnými nemovitostmi, luxusními jachtami i vlastní vinicí v Itálii. Za „propagandistické výlevy,“ to záhy označila premiérova mluvčí. 

Rezignace a začátek války

Jako šéf vlády skončil v roce 2020 v souvislosti s rozsáhlou ústavní reformou, která dala ještě větší pravomoci Kremlu. Medveděva po rezignaci Putin jmenoval místopředsedou Bezpečnostní rady Ruské federace. 

Zásadním zlomem v Medveděvově vyjadřování pak byl začátek plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022, kterou ruský režim nazývá „speciální vojenskou operací.“ Místo dřívějších politických útoků přichází s vulgaritami a nadávkami. „Kyjevský režim,“ jak je v Rusku zvykem nazývat legitimní ukrajinské státní instituce, často připodobňuje ke hmyzu, či psům Západu. Západní politiky zase nazývá fašisty. 

Krátce po rozsáhlé invazi Ruska na Ukrajinu označil Medveděv vedení Ukrajiny za „šváby rozmnožující se ve sklenici“. V projevu na začátku tohoto roku Medveděv použil obrázek, na kterém byli Trump a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zobrazeni jako maňásci, a vyzval k „zničení kyjevského neonacistického režimu“.

Podle některých komentátorů sehrál v přerodu roli také alkohol. Ruský exilový server The Insider přišel s hypotézou, podle které ty nejtvrdší výpady přicházejí obvykle po dodávkách vína z Medveděvových vinic v Itálii. Expremiér mu podle něj holduje poněkud nad míru. „Možná kdyby se Medvěděvovy vinice dostaly na sankční seznam, mohlo by to snížit míru toxicity na sociálních sítích,“ napsal server ironicky. 

S výhrůžkami Medveděva směrem k Západu zřejmě došla trpělivost dalšímu velice svéráznému politikovi světové scény - americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Když totiž Trump pohrozil Rusku zavedením sekundárních cel na tamní ropu, pokud se do 8.8. nedomluví s Kyjevem na příměří, reagoval Medveděv další jadernou hrozbou. 

„Medvěděv je neúspěšný exprezident, který by si měl dávat pozor na pusu a který se ocitl na tenkém ledě,“ zmínil totiž Trump Medveděvovi předchozí výhrůžky. „Ať si vzpomene na své oblíbené filmy o ‚chodících mrtvých‘ a také na to, jak nebezpečná může být neexistující mrtvá ruka," reagoval Medveděv. Referoval tak o systému mrtvé ruky, který byl vyvinut v 80. letech a který má za úkol odpálit automaticky jaderné hlavice na USA v případě likvidace kompletního vedení Kremlu. Za neexistující ji označil, protože existence systému nebyla nikdy oficiálně potvrzena, v bezpečnostních kruzích jde však o veřejné tajemství. 

Trump si však tentokrát nevybral jako reakci ignorování ani další slovní výpad. „Nařídil jsem rozmístění dvou jaderných ponorek v příslušných regionech pro případ, že by tato hloupá a podnětná prohlášení byla něčím víc,“ oznámil v pátek. Slovní přestřelky by mohly ustat tento týden, ve středu nebo ve čtvrtek má do Moskvy zamířit americký vyjednavač Steve Witkoff.