Lakrosová bojovnice Eliška (18) porazila rakovinu: Teď cílí na MS v Japonsku!
Přišla o účast na mistrovství Evropy v lakrosu, ale zlomit se tím nenechala. Eliška Hanzlová, která patří k největším talentům české reprezentace, porazila agresivní formu rakoviny a sní o návratu na vrchol. Jejím cílem je příští šampionát v Japonsku.
Ještě před rokem měla jasno – v létě si zahraje na mistrovství Evropy v Portugalsku. Jenže místo dresu oblékla nemocniční košili a bojovala o holý život. Eliška Hanzlová totiž čelila diagnóze, s níž se většina jejích vrstevníků nikdy nesetká.
Příznaky se objevily náhle. Po zlomenině ruky se těšila na návrat k tréninku. Přišly ale potíže s dechem a silné horečky. Vyšetření ukázalo podezření na zhoubné onemocnění. „Podezření na non-Hodgkinův lymfom,“ stálo tehdy na papíře z rentgenu. Nakonec lékaři určili vzácný lymfoblastický lymfom – agresivní formu rakoviny postihující v Česku přibližně jen šest dětí ročně.
„Pobrečela jsem si dost, ale nedá se nic dělat. Nějak jsem se s tím smířila,” svěřila se mladá sportovkyně pro server Lacrosse.cz.
Následovalo několik měsíců chemoterapií, pobytů v nemocnici i těžkých vedlejších účinků a psychických propadů. „Kortikoidy hodně ovlivňují psychiku a když jsem je brala ve druhé vlně, asi měsíc jsem vůbec nemluvila. Úplně jsem se uzavřela do sebe,“ popsala těžké období.
Velkou oporu měla ve spoluhráčkách i realizačním týmu. Kamarádky ji navštěvovaly v nemocnici, trenéři s ní byli v kontaktu. Během mistrovství Evropy v Braze si hráčky českého týmu psaly Eliščino číslo na těla a po každém zápase jí volaly. Ona zatím fandila z nemocniční postele v týmovém oblečení. O tom, že jednou bude zpět na hřišti, nepochybovala.
„Holky mi slíbily, že to pro mě vyhrajou a já byla úplně v klidu. Já jsem prostě věděla, že to vyhrajou,“ vzpomíná na dramatické utkání proti Itálii. Češky tehdy otočily skóre z 9:14 a v prodloužení vybojovaly postup na mistrovství světa v Japonsku. Právě tahle vize pomáhala Elišce přežít nejtěžší chvíle.
Dnes už má léčbu za sebou. S vyznamenáním odmaturovala, začíná opět trénovat a postupně nabírá fyzičku. „Když se nemůžu pořádně rozeběhnout, sice mě to štve, ale říkám si: počkej, koukni se, co máš za sebou,“ usmívá se.
Vlasy ještě nedorostly do původní délky, ale Eliška zůstává stejná. Jen silnější, dospělejší a s jasnějšími hodnotami. „Uvědomila jsem si, co má v životě smysl a za co stojí bojovat. Říká se to furt, ale zdraví je to nejvíc, co člověk má,“ dodává. Teď znovu sní o reprezentačním dresu, tentokrát s cílem dostat se na mistrovství světa 2026 v Japonsku – a kdo ví, třeba jednou i na olympiádu v Los Angeles.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.