Maláčová bojuje s rakovinou i v kampani. Onkoložka pro Blesk: „Devastující zpráva“ i pomoc!

Předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová oznámila, že bojuje s onkologickým onemocněním. V kampani před říjnovými volbami do Sněmovny však pokračuje i nadále. Není zvyklá se vzdávat, vzkázala. Je to správná cesta?

„Určitě, samozřejmě, protože většinu zhoubných nádorů dneska vyléčit umíme. Někdy je ta cesta jednodušší, někdy je trnitější, ale ta naděje tady pořád existuje. A i pacienti, kteří mají onemocnění, které v současné době vyléčit neumíme, tak je umíme léčit velmi dlouho, a to tak, že vlastně ani nepoznají, že jsou nemocní. A nejenom oni to nepoznají, ale i z parametrů, které můžeme kontrolovat v rámci našich dispenzárních kontrol, jako jsou odběry krve nebo zobrazovací vyšetření, vlastně ani nevidíme, že by tam kdysi nějaký nádor byl. Takže tohle je i cílem té naší terapie u pacientů, které léčíme z těch paliativních důvodů, to znamená, že jim prodlužujeme život v co nejlepší kvalitě, často do doby, kdy se objeví nějaká zásadnější léčba, která jim buď ten život zase dál prodlouží a nebo jim ho dokonce může zachránit,“ uvedla onkoložka Tesařová.

Maláčová po nemoci a paruce prozradila přítele. Zaorálek promluvil o podpoře šéfky i obdivu

Exministryně práce a sociálních věcí Maláčová, která se snaží o návrat SOCDEM do sněmovních lavic, i přes oznámení o boji s nemocí naplno pracuje a věnuje se předvolební kampani. Není důležité spíše v takových případech zvolnit?

„Tam je problém v tom, že ta zpráva, že má člověk rakovinu, je vždycky devastující, ať se jedná o jakkoliv závažný stupeň toho onemocnění a ta psychika hraje obrovskou roli. Stres, trápení, deprese neprospívají té léčbě. Pokud ta osoba je v dobré fyzické kondici, tak jí to, že je pořád zapojená do práce a myslí na něco jiného, než na svoji nemoc, může spíš pomoct,“ podotkla expertka. 

V pořadu Blesku odpovídala i na další dotazy. Třeba na to, zda se rakovina týká každého z nás.„Samozřejmě bychom si přáli, kdyby to tak nebylo a všichni v to doufají, že se jich tahle choroba nebude týkat, ale vzhledem k neúprosným statistickým údajům je pořád větší a větší pravděpodobnost, že se nás přece jenom dotkne. Takže není tak úplně od věci být na tuhle situaci třeba trochu připravený,“ varovala Tesařová.

„Čelím onkologickému onemocnění.“ Jana Maláčová šokovala přiznáním, že bojuje s rakovinou

Jak o sobě dává rakovina vědět?

„Rakovina o sobě dává vědět různým způsobem, často trochu pozdě a ty příznaky jsou takové nespecifické. Takže když máte nádor plic, tak můžete kašlat podobně, jako když máte infekci horních cest dýchacích nebo astma, když máte nějaký zažívací nádor, tak můžete mít poruchy v rámci průjmu, zácpy, stejně jako z nějakých úplně nevinných důvodů, takže to je právě záludné na té rakovině,“ upozornila profesorka.

„Bolí tehdy, pokud je spojená se zánětem nebo prorůstá do nervů, které jsou citlivé, což je třeba příklad nádorů pankreatu, slinivky břišní, kdy se objeví taková ta typická bolest v zádech, ale bohužel všechny ty příznaky jsou často pozdní známky nádoru a nám už nepomohou v tom směru, že se ten nádor objeví trochu pozdě na to, abychom se z něj mohli vyléčit. Takže z toho důvodu vlastně všechny ty preventivní programy, které probíhají, ty screeningy, jsou zaměřené na to, aby se na ten nádor přišlo právě ještě předtím, než se jakkoliv projeví, nebo tomu pacientovi, který se zatím cítí zdravý, dělají jakékoliv potíže,“ dodala Tesařová. 

Onkologické kliniky praskají ve švech

Každý třetí člověk v Česku přitom onemocní rakovinou. Podle statistik z roku 2023 se ta posledních 10 let zvýšil výskyt zhoubných nádorů o 18 procent a 60 procentům se dalo zabránit prevencí a včasným záchytem. Rakovina patří k nejvýznamnějším zdravotním problémům populace. Kolik lidí se dnes v České republice léčí na onkologii?

„Úplně statisticky přesně to nevíme. My víme například, že je asi půl milionu osob, které se se zhoubným onemocněním nějaké podobě setkali, to znamená buď jsou diagnostikováni, nebo se už léčí, a nebo onemocněli nádorem,“ dodala ve studiu Blesku Tesařová s tím, že bohužel „onkologické kliniky praskají ve švech tí, jak pacientů přibývá“.