V lese nad řekou Sázavou, stranou turistických značení a v zásadě tak všeobecného zájmu. Tak dnes vypadá zřícenina Čejchanova hrádku, jež leží zhruba 22 kilometrů vzdušnou čarou za hranicemi Prahy. Do jisté míry idylické místo pro nějaký jarní i letní výlet, však do nedalekých Chocerad zajíždí z hlavního města meziměstské spoje, podél Sázavy z Prahy vede dokonce Cyrilometodějská stezka, z níž stačí sejít, přejít řeku, udělat jeden, dva kroky do kopce, a ocitnete se v místech, která mají dlouhou a barvitou paměť.
Po kom nese název?
Čejchanův hrádek byl zbudován v dávném středověku. „Založen byl asi koncem 13. století, snad některým z předků pánů z Dubé,“ uvádí kolektiv historiků, jenž je podepsán pod knižní edicí Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Východní Čechy, jejž editoval Tomáš Šimek.
Ve 2. polovině 13. století nad Čechy vládli pouze dva panovníci. V letech 1253 až 1278 to byl král „železný a zlatý“ – Přemysl Otakar II. Po něm pak do roku 1305 Václav II. Spolu s Václavem III. poslední přemyslovští králi.
Jak to bývalo zvykem u řady českých hradů, tvrzí, popřípadě zámků, i tento nesl název dle svého majitele. Tím byl dle všeho jistý Čejchan, „jenž se r. 1356 připomíná jako patron kostela v Choceradech.“ Tam všehovšudy stojí na návsi kostel jediný – Nanebevzetí Panny Marie.
Je ovšem otázkou, zda byl onen Čejchan přímo zakladatelem hradu. Josef Hložek ve své studii Hrad Čejchanov a jeho nové geodetické zaměření, jež byla zveřejněna v periodiku Acta Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni píše, že „do psané historie vstupuje hrad v roce 1318, kdy je jako majitel objektu uváděn Ondřej z Hrádku.“ Průběhem let vzniklo v podhradí patrně menší městečko, nebo vesnička.
Veronika P. odřezávala čumáčky, pak truchlící paničce Raudyho (†11) řekla: Dobře, že jste ho uspala!
Zásah pražského arcibiskupa
Následující staletí se nesla ve znamení neustálého střídání majitelů. Třeba „kolem r. 1400 patřil Hrádek Janu Zoulovi z Ostředka, který se aktivně zúčastnil se svou družinou drobné domácí války v Čechách v době zajetí krále Václava IV. panskou jednotou,“ uvádí historikové. Neveliká obec Ostředek se nachází zhruba 6 kilometrů od Čejchanova hrádku, přičemž už v minulosti fungovala jako panské sídlo s tvrzí, později zámkem.
Jan Zoul z Ostředka vešel do historie především coby zbojník, rabiát a lapka. „Přepadal na silnicích kupce i šlechtice,“ uvádí kniha Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Patrně si vedl znamenitě, neboť se „později i zmocnil sousedního hradu Dubé,“ jímž je bezpochyby míněna další zřícenina v Posázaví, vzdálená zhruba dva kilometry podél proudu řeky.
Štěstěna nebyla Janu Zoulovi nakloněna napořád. „V r. 1404 dobyla zemská hotovost Hrádek, Zoulovu družinu zajala,“ uvádí historikové. Na prohnaného lapku vytáhl přímo pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Šlo tehdy o několik desítek mužů, kteří byli přinuceni sklonit své zbraně, aby při divoké potyčce nepřišli o život. Ne všem se milosrdenství dobyvatelů vyplatilo.
Poslední pomazání od Husa
„Hrad byl při patrně velmi razantní vojenské akci, při níž zanikla také podhradní ves Sedlec, dobyt, zbořen a již nebyl, zřejmě nejen z důvodu pro obranu ne zcela výhodné polohy hradního staveniště, obnoven,“ píše archeolog Josef Hložek. Spolu s koncem Čejchanova hrádku nadešel taktéž i konec jeho obávaného majitele. „Pravděpodobně v červnu téhož roku byl Jan Zoul i se svými muži jako zemský škůdce v Praze oběšen.“ Na popraviště měl Zoula v létě roku 1404 doprovázet údajně Jan Hus.
06. 07. 1415 - DEN, KDY BYL UPÁLEN JAN HUS Videohub
Pobořeniště
Zhruba od té doby Čejchanův hrádek vypadá tak, jak je k vidění i dnes – byť se zde sluší zmínit, že zub času za oněch více než 6 staletí také „ohlodal“ co se dalo. Zbyly z něj jen fragmenty zdí, i úprava zalesněného okolí může napovědět, že zde stálo opevněné sídlo, které nebylo již více obnoveno. Proč vlastně?
„Místo, kde Hrádek stával, i s příslušným zbožím daroval král Václav IV. podkomořímu Mikuláši Augustinovi z Prahy,“ uvádí historici k minulosti Čejchanova hrádku. Avšak onen se příliš k dílu neměl. Po několikerých výměnách rozbořeného hradu se tzv. „Čejchanov“ dostal v roce 1411 do majetku vyšehradského purkrabího Racka z Dvojic.
Ten neudělal nic jiného, než že pokračoval v dílu svých předchůdců. Zbořeniště nechal ležet ladem – zato si na králi vyžádal povolení založit hrad nový. Vznikl nedaleko Čejchanova hrádků a dodnes nese pojmenování, které tak docela neodpovídá jeho majestátnímu vzezření. Jedná o nynější zámek – Komorní hrádek.
Hrádek
Oproti Komornímu hrádku, který jeden čas sloužil i pro nejrůznější reprezentativní setkání na vládní úrovni, se z Čejchanova mnoho nedochovalo – jak již bylo řečeno. I to málo však díky bedlivé práci archeologů postačilo k tomu, aby dokázali odhadnout jeho podobu.
Podle Hložka šlo o „relativně nevelký hradní areál se sestává z lehce asymetrického předhradí vymezeného vůči k severu se svažujícímu předpolí hradu šíjovým příkopem, který pokračuje v podobě bočního příkopu podél celé severovýchodní strany předhradí.“ Dominantou hradu, jenž byl obehnán kamennými hradbami, byla „čtverhranná obytná věž,“ která byla oddělena od předhradí „příkopem, který byl vylámán do skalního podloží.“
