K činu došlo podle obžaloby 22. července 2024 kolem 15:15 v jednom z bytů v domě s pečovatelskou službou v Praze 6, kam Jan M. přišel navštívit svého otce Josefa M. „Poté, co mu požkozený odmítl poskytnout finanční hotovost, obviněný v úmyslu donutit poškozeného k vydání finanční hotovosti poškozenému přitiskl polštář na obličej a začal ho polštářem dusit, ve svém jednání ustal ve chvíli, kdy si povšiml, že se poškozenému podařilo stisknout nouzové tlačítko na pečovatelskou službu, kterou měl poškozený umístěné na zápěstí, následně z bytu odešel,“ popisuje skutek obžaloba. Muž se ke svému jednání doznal a strávil rok ve vazbě.
U soudu ve středu promluvily svědkyně, obžalovaný a také jeho otec. Sociální pracovnice, jež s rodinou pracuje od roku 2019, popsala komplikovaný vztah mezi otcem a synem – ten si ke svému tátovi údajně opakovaně chodil pro peníze a nechal se jím živit. „Vím, že ty vztahy tam jsou narušené, vím, že poškozený platil dluh za bydlení obžalovaného a poškozenému volali různí lidé, kteří půjčovali peníze obžalovanému a chtěli je následně od otce obžalovaného,“ popsala žena.
Dokud byla naživu i Janova matka, bylo prý vše v pořádku, pak ovšem Jan přišel o práci a vztahy se vyhrotily. Nějaký čas Josef Janovi peníze dával, potom už toho měl ale dost a oznámil mu, že mu peníze půjčí jen v případě, že bude mít uzavřenou pracovní smlouvu – jako důkaz, že se „nefláká“.
Právě svědkyně byla tou, která dala podnět na policii. „Pan poškozený mi volal den poté a všechno mi vylíčil, ze své pracovní pozice musím podat podnět policii. Poškozený mi řekl, že on to sám neudělá, že proti svému synovi nepůjde, ať je syn, jaký je, tak že je to stále jeho syn,“ uvedla žena.
Táta: Mám ho rád
Janův otec (85) u soudu uvedl, že vztahy se synem byly dlouhodobě komplikované, uvedl ale, že má syna rád a vše mu odpustil. Popsal, jak složitá byla jeho výchova, vesměs se ale syna zastával. „Jsem přesvědčen, že nešlo o pokus o vraždu, ale pouze o zastrašení, abych synovi dal peníze. Já jsem mu v minulosti nastrkal ohromné částky a nejsem dojná kráva, abych pokračoval v těchto záležitostech, když pomoc nabízejí státní orgány,“ řekl s tím, že si jen přál, aby si syn našel zaměstnání. V roce 2023 prý synovi dal zhruba 180 tisíc korun, syn mu prý se vším pomáhal. „Chci zdůraznit, že v průběhu minulých let, kdy pracoval v Makru, nebyl jediný problém doma. Přispíval na domácnost, vztahy byly daleko lepší a řekl bych, že velice dobré, protože byl spokojený. Ale pak přišel o místo v práci, o svou lásku, kterou miloval dá se říct za hrob, a najednou začal jakoby stávkovat, na všechno se vykašlal a dospělo to k bezdomovectví. Podle mého názoru byl už potrestán,“ dodal muž.
K osudnému dni uvedl, že jej syn požádal o šest tisíc na jídlo, on mu odpověděl, že může jít na úřad práce, ale nehádali se a vše probíhalo v klidu. Pak si za něj jeho syn stoupl a přitiskl mu na obličej polštář. Muž je ovšem přesvědčen, že jej zabít nechtěl. „Polštář nebyl přitisknutý, mohl jsem normálně dýchat a pak toho nechal,“ hájil synovy úmysly.
„Je pravda, že poté prohlásil, že nedokáže zabít ani vlastního otce, ale vnímal jsem to tak, že k tomu skutečně nesměřoval a nechtěl to udělat. Nepřikládám té větě takový význam jako tehdy a jsem přesvědčen, že mi nechtěl ublížit. Z vězení mi napsal krásný dopis, kde se mi omluvil, říkal mi, že mě má rád a já jeho mám taky rád,“ dodal muž.
Na to reagoval jeho obžalovaný syn. „Já jsem ti chtěl, otče, do zbytku tvého života popřát jen to nejlepší a jen klid a světlo do života. Ještě jednou se ti omlouvám, stal jsem se de facto tvojí pijavicí, trest si zasluhuji,“ řekl u soudu.
Státní zástupkyně navrhla 10 let
Státní zástupkyně muži navrhla desetileté vězení – případ je podle ní třeba kvalifikovat jako pokus o vraždu, kde je trestní sazba od deseti do 18 let. „Útok byl překvapivý a nemohl se bránit, musel vědět, že tím, co činí, může otce usmrtit a byl s tím srozuměn,“ uvedla Prici.
Obhájce Martin Kolář uvedl, že je podle něj zločin třeba kvalifikovat jako loupež, protože úmysl vraždy prokázán nebyl. „Motivem bylo půjčení peněz na živobytí a tomu taky odpovídal průběh setkání obžalovaného a otce. Je třeba se zamyslet i nad tím, že přiložení polštáře k obličeji, když dotyčný může dýchat, nelze dle mého názoru brát za násilí,“ nechal se slyšet.
Obžalovaný za skutek přijal plnou odpovědnost. „To, čeho jsem se dopustil, je neomluvitelné, já si uvědomuji den co den ve vazební věznici, že jsem udělal nejhorší čin svého života. Zasluhuji si trest, který uznáte vy za vhodný,“ řekl.
Soudce Lukáš Slavík jej nakonec skutečně odsoudil za loupež, dostal tříleté vězení s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání pěti let, zároveň na něj musí dohlížet probační úředník. Soud mu také uložil povinnost podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace a psychologickému poradenství. „Považujeme za zcela zásadní to, že obžalovaný nepoužil zásadní násilí, aby ho dusil, pan poškozený jednoznačně uvedl, že mohl dýchat bez jakýchkoli problémů, a nesvědčí to tomu, že by pan obžalovaný měl v úmyslu pana poškozeného zabít. (…) Co se týká trestu, tak co si budeme povídat, není loupež jako loupež a to, co proběhlo mezi obžalovaným a poškozeným, je v porovnání s jinými kauzami směšná loupež, i přístup pana obžalovaného je zcela odlišný než u ostatních pachatelů takového trestného činu,“ uvedl.
Následně bylo vyhlášeno usnesení o propuštění z vazby, státní zástupkyně se ovšem na místě odvolala a podala také stížnost proti propuštění z vazby, Jan M. tak na rozhodnutí Vrchního soudu bude dál čekat ve vazbě.
